Život je slepá kolej…
Musím si poznačit, že film Black Book katastrofického megalomana Paula Verhoevena (sic!) je skvělý a úžasný. Pojednává o odboji, zradách, vztazích, ale není to žádná utahaná hřebejkovská glajda. Napínavé, dobře natočené, kvalitně obsazené, plné zvratů. Přitom člověk neztratí emotivní linku – až do konce nevíte, jak skončí poslední padouch, který celý film… ale podívejte se sami. Třeba se zbavíme dojmu, že to jen u nás byli po válce zlí rudoarmějci a národní výbory.
A Hitler tam není.
Minulý víkend jsme byli v Praze. Matějská mi nicmoc neříkala, Z. mě musela přemlouvat (má to se mnou těžké). Nic jsem nečekal, nebyl jsem tedy zklamaný. 🙂 Byla zima, přece jen poslední únor, foukalo, dostali jsme se tam skoro až za tmy.
O víkendu jsme byli v Praze – jezdím častěji metrem než dopravou v Opavě. Hlavním cílem bylo rodinné setkání, ale stihli jsme spoustu jiných věcí. Např. jsem byl po hodně dlouhé době na Hradě a na některých místech vlastně poprvé.
Další den jsme se vydali do Karlových Varů – jednak to bylo „exoticky daleko“, jednak zrovna probíhal filmový festival. Kromě shlédnutí červeného koberce jsem doufal také v nějaký film, ale nijak jsem se v tomto ohledu nepřipravoval, doufal jsem v nějakou milou náhodu. Třeba že uvidím Banderase nebo Malkoviche. Nebo aspoň Barťáka.