Den otevřených dveří – Slezská Harta

LuFa sice včera psal, že je dneska Den bez počítačů a demonstrativně ho proto dneska asi opravdu nezapne, ale předevčírem byl Světový den vody. (Pěknou Ranní poznámku na téma Světových dnů měl Ivan Hoffman na Radiožurnále.)

Při té příležitosti se povodí Odry rozhodlo zpřístupnit (2) veřejnosti vodní díla v Moravskoslezském kraji. Rozhodli jsme se (sestra Dana, její Tomáš a já), že se vydáme na Hartu (Wikipedia). Byli jsme se tam v létě několikrát koupat (je to skvělé místo s velkým, ale dosud nevyužitým potenciálem) a vždycky, když jsme projížděli po hrázi, čučeli jsme na obě strany a snažili se celé dílo přehlédnout. Nejde to, jak to tak u vodních nádrží bývá. Proto jsme teď možnost podívat se „dovnitř“ uvítali.

Kupodivu nás nějak minul jakýkoliv výklad, ale to nevadí, bylo se na co dívat a co fotit. Nebyli jsme v samotné strojovně elektrárny, protože se tam cpaly davy lidí a bylo tam příliš mnoho malých dětí. I na průchod hrází jsme čekali asi půl hodiny. Pak přišel zevnitř chlapík, řekl „Na konci chodby doleva“ a otevřel vrata. Myslel jsem, že jako skupina vlezeme dovnitř, chlapík nám povykládá a tisících tunách železobetonu, vybagrovaných vetřijeskách, tlaku na hráz a hloubce, ve které se nacházíme. Dovnitř se šlo husím pochodem, a pořád se nezastavovalo.

Když jsme se ocitli na nejnižším bodě, došlo nám, že žádný výklad nebude a ani nebyl v plánu. 😀 No a bylo jasné, že to, co jsme sešli dolů za mohutného jejkání a tyvolování, budeme muset zase vyšlapat. A taky že jo! 😀 Nechtěl bych být pochůzkář… 😉

Prošli jsme tedy hráz, nejprve hóóódně dolů, pak chvilku po „dně“ a pak zas hóóódně nahoru, asi tak jako do 25. patra baráku. Nahoře jsme byli docela zpocení a docela jsme se bavili svou předchozí naivitou…njn

[nggallery id=23]

Byl to pěkný výlet, v té věži jsem si připadal jako na těžní věži v Severním moři nebo někde. Na spojovacím mostě to pěkně houpalo, asi už vím, jak člověk může dostat mořskou nemoc… 😀