Produktizace služeb jako moje cesta od freelancera k podnikateli

Podnikání je skvělé, o tom není pochyb. Lituju, že jsem nezačal už v roce 2003, kdy mě to poprvé napadlo. Ale dnes, po necelých třech letech na volné noze a mnoha zkušenostech, cítím, že je nutný další posun. Jak se říká – shi(f)t happens.

Nebaví mě být na volné noze v pravém slova smyslu. Vyzkoušel jsem si několik pozic, do kterých se může freelancer v mém segmentu dostat:

1. Makat do krve a brát všechno, co se namane.
2. Sdružit se s jinými freelancery a společně (se pokusit) podnikat.
3. Nechat se najmout firmou na projekt/zakázku.

Nic z toho pořádně dlouhodobě nefunguje a znamená to, že normálně chodíte do práce. To mi sice nevadí, práce mě baví, ale není to žádný přínos vyplývající z podnikání (to můžu zažít v běžné firmě). Nespokojenost mě dovedla k intuitivním rozhodnutím, která si zpětně podpírám zkušenostmi úspěšnějších (uklidňuje mě, že tím prošel každý z nich a že tedy i mě v tomto směru čeká úspěch ;-))

Klíčové rozhodnutí se anglicky nazývá productization a nejvíc mě svým přístupem oslovil Brian Casel (namátkou uvedu tento příspěvek). V době, kdy jsem si ujasnil, že

1. nemůžu (a nechci) prodávat svůj čas, že
2. chci vydělávat (alespoň nějaké peníze) pravidelně a že je
3. chci vydělávat také v době, kdy fyzicky (vědomě) nepracuji,

jsem se pustil do vytváření online kurzu Zlatý WordPress. Udělal jsem při něm spoustu chyb – díky za ně! Kurz se po dvou letech zaplatil, tzn. má desítky zákazníků a moje databáze e-mailů čítá asi 1500 e-mailů. Není to mega úspěch, v podstatě to pro mnoho lidí ani úspěch není. Ale utvrdil jsem se v tom, že budu prodávat produkty. A druhý level v této úvaze je, že jako produkty musím umět prodat i to, co jsem donedávna naceňoval hodinovou sazbou. Tedy své služby, resp. svůj čas. Jenže další změna, kterou jsem prošel, se týká outsourcování. Určité činnosti pro mě dělá někdo jiný a chci, aby jich bylo víc. Nejde tedy o můj čas, ale o čas několika lidí strávený na zakázce. A v ten okamžik už mi to začalo dávat smysl.

Když najmu lidi, musím je zaplatit podle dohodnuté sazby. Pokud chci jejich práci nabídnout jako předem definovanou službu, musím vědět, kolik jim budu platit (tedy jaké mám náklady), aby věděl, kolik budu fakturovat zákazníkovi (a kolik pak bude můj výnos). Když definuju všechny parametry, už nejde jen o službu. Je z toho produkt. A tak vznikla myšlenka poskytovat předem definované služby týkající se správy WordPressu. Drtivou většinu parametrů každé služby lze definovat. Existuje zde sice nezanedbatelné riziko v případě stráveného času, ale to lze eliminovat stálým vzděláváním, doplňovanou zkušeností a z ní plynoucím kvalifikovaným odhadem a také dostatečným výnosem (čti: cenami).

Dostávám se tedy z fáze, že pracuji na volné noze, do fáze, že podnikám. A to je to, co očekávám od vstupu „do podnikání“. Nebýt závislý na vlastních zdrojích, ale zdroje nakupovat a prodávat. Začínám tedy konečně pracovat „na firmě“ (i když stále jako OSVČ), nikoliv „ve firmě“. To s sebou samozřejmě přináší spoustu dalších úkolů a povinností. Třeba nekonečný seriál Jak se stále učím delegovat práci a řídit lidi…

Jak jste na tom vy, pokud podnikáte? Už jste touto fází prošli? Co mi poradíte?

Foto SplitShire, díky.