Pár dní po návratu z dovolené můžu stále jenom litovat, že se počítadlo kilometrů (Trip A
, případně Trip B
) nuluje na 999 km. Ujel jsem totiž od začátku července dobré tři tisíce. Když jsme jeli do Německa (přes východní, střední a trochu severní Čechy), zapnul jsem ho, ale neuvědomil jsem si, že se jenom protočí. Škoda. Každopádně od 18. července jsem opravdu ujel přes 2500 kilometrů. 🙂
Jediná závada, která se navíc objevila až na konci cesty, byla (opět) spálená žárovka předního světla (potkávačky). Je to sice asi už po šesté, ale jinak se s autem nic nedělo.
Shodou špatných okolností došlo k tomu, že auto má po levé straně hnusnou rýhu – podpis staré plechovky. Achyo. U Schromma mi řekli, že oficiální cena za díly je aspoň šest tisíc, bez práce technika. Musí se to spravit, to znamená rozdělat dvoje dveře, nějak vyrovnat a nastříkat (a zas dát dohromady). Nejvíc se bojím, že firma, která to bude dělat, netrefí odstín. Samozřejmě, že existuje vzorník (mám 49U – zelená metalíza), ale obavu prostě mám.
Vzhledem k financím jsem se rozhodl (kdo by to neudělal), že to nechám nastříkat v nějaké běžné lakovně. Jsem tedy zvědav, jak to dopadne.
Doba se nachýlila a já jsem si asi před týdnem dohodl na dnešní den prohlídku při 30000 kilometrech. Dohodnuto to bylo na 15:00, z Krnova jsem razil asi 13:45, v Hulvákách jsem byl tři minuty před třetí. Smluveni byli dva technici, abych mohl v pět odjet. Slečna Oralová přebrala servisní knížku a klíče, všechno zapsala, cenu stanovila na 4800 Kč. (Pane Ott, kolik u sebe máte peněz? No my to nějak uděláme, abysme se do těch pěti tisíc vešli…
) Ještě jsem připomněl, že chci nechat namontovat skříňku na místo před spolujezdcem, kde není airbag (700 Kč).
Odjel jsem za bráchancem do Poruby a 16:20 už mi slečna Oralová volala, že mám přijet. Dorazil jsem 17:01, ještě zaplatit přijemných 4056 korun a fertyk. Hotovo. Že by za půl roku zase? :-/
U Pneu Prejda přezouvám na letní gumy (za cenu 776 Kč).
Tachometr přesáhl hodnotu 25000 kilometrů, ztratil(?) jsem poklici z pravého zadního kola a přikládám autentickou fotku rádia. Více v galerii.
Dneska jsem přesáhl 23 500 km. Tzn. ani ne za měsíc tisíc kilometrů. Na mě je to dost slušné. :-O Rádio hraje výborně. Umí to víc, než jsem čekal. A ne, cédéčko neskáče, když jedu přes přejezd. 😉
Jedu si nechat rádio zapojit. Instalace trvala asi 18 minut. Neměl jsem ISO konektor (klasický problém, na který jsem byl psychicky připraven). Stál mě 350 korun, což je silně předražené (v ACH stojí něco kolem 180,&ndash). Za práci jsem ale nic neplatil.
V obchodě s elektronikou a elektrotechnikou jsem si koupil rádio Hyundai CR 1009 s přehrávačem CD za 1999 Kč. Foto převzato z kasa.cz, jiné jsem nenašel. 🙁
Volám ke Schrommovi, jestli mi to namontují ještě dnes, i když je už skoro půl páté. Nenamontují, servis už je zavřený, ale mám přijet kdykoliv od osmi do čtyř.
S 22 500 kilometry na tachometru přijíždím na osmou do servisu. Rozvažuju, zda jet zpátky do Opavy (třeba autobusem), nebo se courat po městě. Po ujištění, že to bude za čtyři hodiny hotové, zůstávám ve městě. Ve Futuru čtu noviny, piju kafe, nudím se. (Koupil jsem si knížku o PHP.) Nakonec se vydávám do centra Moravské Ostravy, za chůze čtu. Hodiny se vlečou. Před dvanáctou jedu zpátky do Hulvák. Auto je ještě na zvedáku. Převodovka je ještě venku. Za hoďku až hoďku a půl.
Hm. Jdu do Sangrie. Za hodinu a půl jdu zpátky. Auto ještě na zvedáku. V dílně cca šest lidí, pět přicmrndává, jeden dělá. Už to bude, pane Ott, už připojuje kabely.
Za cca dvacet minut je to hotovo, neplatím ani koňuru a konečně odjíždím. Mám docela dost, je mi celkem zima (frajer si vzal jenom podzimní boty); především mně vadí, že je den v háji. Nicméně vše vypadá ok. Až na to, že převodovka mě moc neposlouchá a na křižovatce Nová Ves motor lehce přidusím. Hm, vypadá to, že si budu muset zvykat na nový způsob řazení – dráhy jednotlivých stupňů jsou úplně jiné.
Slečna Oralová mě kontaktuje telefonicky a ujasňujeme si datum: 30. 12. 2004. Předpokládaná délka opravy je čtyři až pět hodin (převodovka; ventil by byl za půl hodiny).
V neděli večer píšu do ACH. Chci vyměnit EGR ventil a absolvovat převodovou kampaň
(problém s podložkou pastorku diferenciálu).
Po cca 250 kilometrech na mě opět bliká kontrolka Check. Achyo. Jsem minimálně 220 kilometrů od svého oblíbeného dealera.
Dvě hodiny před cestou na jih Moravy jsem se opět vydal ke Schrommovi. Technik opět smazal chybu, opět EGR ventil. Aspoň vím, o co jde.
Těsně před odjezdem k rodičům se kontrolka cestou z Bruntále ozvala znovu.
Kolegyně Katka (asi se na ni budu odvolávat často, protože máme stejné auto a zaměstnavatele ;-)) začala nadávat střídavě na kalose, ACH, Schromma, cenu benzínu a zajíce běhající brzo ráno po silnici (stálo ji to 7000). Příčinou je kontrolka Check, která podle servisní knížky znamená všeobecnou chybu. Soucítil jsem, protože jsem tušil, že mě to…
…potká taky. Rozsvítila se zničehonic ve čtvrtek a znervóznila mě. Po volání na horkou linku ACH jsem se v pondělí vydal ke Schrommovi. Technik připojil počítač v ceně 150 000 Kč (Víte, že konektor je pod palubní deskou? Víte, že je Kalos počítač s volantem a koly?) a po konstatování, že je to EGR ventil, chybu smazal. To mi ostatně tvrdil už pan Mobilní expert. Doporučili mně, že mám navštívit dealera, kde jsem auto koupil, tedy Hulváky. Zatím nebyl čas.
Kontrolka dala pokoj asi necelých pět set kilometrů.
Blíží se zima, je nutné natáhnout zimní gumy! Nakonec po dlouhém přemýšlení přijíždím do Pneu Prejda. Za cenu 5442 Kč pořizuju pneumatiky Frigo 82T Debica, 175/70–13.
Na adresu k rodičům, kterou jsem zapomněl změnit, mi přišel dopis informující o možné závadě podložky pastorku diferenciálu. Vůbec nevím, o co se jedná, ale což. Týkalo se aut s určitým VIN, mého samozřejmě také; proto jsem ten dopis dostal. (I kolegyně Katka, která má Kalose od října 2003, jela na opravu.)
Podle servisní knížky je třeba při dosažení 15 000 kilometrů (nebo po roce) absolvovat garanční prohlídku. Trvala pár hodin a stála mě 3916 Kč. To je určitá výhoda, ale i nevýhoda zároveň. Jiné automobilky mají tyto prohlídky zadarmo. Prodávají ale auta dráže, takže model Daewoo/Chevrolet mi celkem vyhovuje.
V srpnu mi nějaká sv*ňa postříkala pravé zadní dveře zelenou základovou barvou (khaki). Krom toho drnčela zadní značka, měl jsem strach, že ji někde ztratím; po prohlídce flek zmizel, značka drží jako helvétská víra.
Garančka pokrývá výměnu olejů, celkovou prohlídku a geometrii kol. Tu lze odmítnout, protože je časově náročná (ale zadarmo!). Vše proběhlo a vše dopadlo bez problémů.
Přehlášení auta do Opavy (stal jsem se mezitím Opavákem). Poplatek 210 Kč.
Někdy v této době byla značka Daewoo reálně přejmenována na Chevrolet, zkráceně Chevy.
Auto jsem přihlásil na Městském úřadě v Mikulově (poplatek 300 Kč).
Bylo to v pondělí; v pět hodin odpoledne přijel plošinový náklaďák a vezl hráškově zelený Daewoo Kalos (na barvě mi celkem nezáleželo). Zaplatil jsem jistinu, podepsal smlouvu, převzal doklady a klíče a auto bylo moje. Hned jsem se vydal na cestu k rodičům – druhý den jsem musel v Břeclavi před přezkumnou komisi ÚVS. (Měl jsem ještě trvalé bydliště v okrese Břeclav; to se změnilo v červnu. Dopadlo to dobře, na vojnu jsem díky změnám v armádě nemusel.)
Auto mělo najeto 6760 kilometrů, jednalo se předváděcí vůz s obsahem 1.2 litru, sleva činila cca 40 tisíc korun. Cena za vůz v metalíze s centrálním zamykáním na dálkové ovládání, povinnou výbavou, koberečky (ano, vše nutno dokoupit zvlášť) bez rádia dosáhla 227 400 Kč. Po slevě. Wov. Složená jistina činila cca 40 %. Zbytek neprozradím. 😉
Hodlal jsem si objednat Matiz. Bylo mi ale sděleno, že loď z Koreje je teprve na cestě a dorazí 25. března, a není jisté, že tam bude model, který požaduji. Proto jsem jako záložní variantu objednal předváděcí vůz Kalos, který byl anoncován ve speciální nabídce ACH.
Po ujasnění výbavy a leasingových podmínek jsem si (stále e-mailem) objednal své první auto. Stal se jím právě ten vůz, který sloužil jako předváděcí. (Matiz je pro holky. ;-)) Vše jsem chtěl samozřejmě stihnout do 1. května, kdy měla Česká republika vstoupit do Evropské unie a auta měla výrazně zdražit. Vyplatilo se.
Po marné snaze navázat užší kontakt s firmou Daewoo Schromm jsem našel prodejce ostravského – Autocentrum Hulváky (dále ACH). Na jejich webu jsem ke svému údivu našel funkční fórum a především komunikativní zaměstnance.
Zhruba v této době jsem začal uvažovat o tom, že bych si mohl dovolit koupit auto (samozřejmě na leasing). Nemohl jsem uvažovat o škodovce, protože požadavky leasingové firmy bych nemohl splnit. Proto jsem začal projíždět Internet a brzy jsem zjistil, že asijské automobilky prodávají vozy doslova každému. Nakonec z toho vyšli dva kandidáti: Hyundai a jejich model Getz a Daewoo a model Matiz.
V červnu 2003 se před krnovskou Hypernovou konala tuctová prezentace firmy Daewoo Schromm. Při té příležitosti jsem okukoval Matiz a chlapík mě posadil i do nového modelu jménem Kalos. To auto mě uchvátilo – zejména zevnitř. Pohodlný posez, mohutá palubní deska, majestátní výhled ven, dostatek prostoru. I zvenku bylo docela pěkné. Ihned jsem si zjistil cenu – a jak jsem očekával, byla v základní výbavě vyšší, než jsem byl ochoten akceptovat. Soustředil jsem se tedy na Matize, který byl ale příliš malý a bylo na něm vidět, že je to opravdu minimální
vůz ve všech ohledech. Zejména se mi nelíbil interiér.
Začal jsem sledovat tři modely – Hyundai Getz, Daewoo Matiz a pro jistotu i Daewoo Kalos. Getz a Kalos byly nové a oba byly ve stejném segmentu; Getz byl ale (pro mě) o dost dražší. Přes masáž mého bratrance, který protežoval Getz (ačkoliv mu do toho nic nebylo ;-)), jsem se rozhodl pro Matiz; Kalos zůstával zbožným přáním.