Konečně jsme našel e-mail, kde mě ČD informují, že jejich prodejní strategie se standardizuje a že některé zkostnatělé metody konečně přestávají používat. Blahopřeji k takovému rozhodnutí. Konkrétně: Jízdenky už nemusíte tisknout, stačí ukázat PDFko na displeji (protože čárový kód už mají roky, že). Jízdenky taky nejsou vystavené na konkrétní spoj, byť tam bude napsaný (úprava programu je moc drahá?). Hurá. Platí od 10. června 2012.
Co nechápu
Nad čím mi hučí průvan v hlavě
Kdy se zaměstnanci Českých drah naučí aspoň správně vyslovovat cizí jazyky, když už je neovládají?
Nejsrandovnější je asi hláška, kterou namluvil pro nádražní rozhlas nějaké Brňák s těžkým akcentem. „Vérte fórgeste, ochtunk, bitte. Der ojrocity cúk numr ochtuntzíbzig kommt cu dém dritn bónštajk glojs ojnc.“ To se člověk ještě zasměje. Ale online hlášení v expresech je peklo jazykové výuky středních odborných škol. Učňáků.
Záhada: Slyším z reproduktorů nějaký hlas a nevím, odkud se bere (ukázka v článku)
Po dlouhé době se dneska ozval zase. Deformovaný hlas, který zní z reproduktorů, ale nepřehrává ho aplikace v počítači. Nelze ho zeslabit ani zesílit. Je to lidský hlas na nízké frekvenci, ale není mu rozumět ani po změně rychlosti přehrávání. Opakuje stále stejné fráze (volací znak?), občas vykládá něco jiného.
Na Bruntálsku není práce, dětí hladoví, čeká se na dávky
Nechci se posmívat lidem, kteří trpí špatnými finančními a sociálními podmínkami. Ale některé věci nechápu, i když odfiltruju propagandu Parlamentních listů: Politici, tady byste prý nechtěli žít. Práce žádná a doma hladové děti