V Respektu jsem si přečetl, že podle několika průzkumů vládne mezi občany nových členských zemí vůči EU chladný až nevraživý vztah. Vnímají svazek své země pouze účelově a odmítají stále vidět vyšší hodnoty, které EU reprezentuje. Osobně jsem pro spojenou Evropu, ale poslední roky ze mě udělaly realistu a blížím se skepticismu. Drobná každodenní zkušenost, která mě k tomu vede, následuje.
Co nechápu
Nad čím mi hučí průvan v hlavě
Nové podmínky Českých drah – jízdenky už nejsou vázané na vlak, lze je mít jen na displeji
Konečně jsme našel e-mail, kde mě ČD informují, že jejich prodejní strategie se standardizuje a že některé zkostnatělé metody konečně přestávají používat. Blahopřeji k takovému rozhodnutí. Konkrétně: Jízdenky už nemusíte tisknout, stačí ukázat PDFko na displeji (protože čárový kód už mají roky, že). Jízdenky taky nejsou vystavené na konkrétní spoj, byť tam bude napsaný (úprava programu je moc drahá?). Hurá. Platí od 10. června 2012.
Kdy se zaměstnanci Českých drah naučí aspoň správně vyslovovat cizí jazyky, když už je neovládají?
Nejsrandovnější je asi hláška, kterou namluvil pro nádražní rozhlas nějaké Brňák s těžkým akcentem. „Vérte fórgeste, ochtunk, bitte. Der ojrocity cúk numr ochtuntzíbzig kommt cu dém dritn bónštajk glojs ojnc.“ To se člověk ještě zasměje. Ale online hlášení v expresech je peklo jazykové výuky středních odborných škol. Učňáků.
Záhada: Slyším z reproduktorů nějaký hlas a nevím, odkud se bere (ukázka v článku)
Po dlouhé době se dneska ozval zase. Deformovaný hlas, který zní z reproduktorů, ale nepřehrává ho aplikace v počítači. Nelze ho zeslabit ani zesílit. Je to lidský hlas na nízké frekvenci, ale není mu rozumět ani po změně rychlosti přehrávání. Opakuje stále stejné fráze (volací znak?), občas vykládá něco jiného.