Včera jsme navštívili Osvětim. Dost jsem o to stál, sám jsem nebyl schopen takovou akci zorganizovat, takže jsem se vtěrkl ke kolegyni, která se toho ujala jaksi „sama od sebe“.
Celá akce se zdařila, jediná negativum je – obecně řečeno – cesta. Polské cesty a organizace dopravy, hlavně objížděk a stavebních prací, jsou strašné. Několik desítek kilometrů jsme projeli na druhý rychlostní stupeň, v autobuse jsme strávili celkem (tam i zpět) asi sedm hodin, což je na vzdálenost cca 200 km tam a zpět docela dost.
V Osvětimi byla průvodkyně hovořící slovensky. Studentům to nevadilo, což mě příjemně překvapilo. Paní byla skvělá, kromě osobních příběhů, které zná od bývalých vězňů, dokázala zaujmout i podáním informací – mnozí se neudrželi a komentovali chování někdejších dozorců zcela přirozeně – „Hajzl jeden zasraný“, „Svině“. Kupodivu nebyl hlavním pocitem smutek, ale vztek. A asi lítost, ale tu náctiletí asi nedávají v tomto případě tak najevo.
Každopádně to byla exkurze důležitá a rozhodně ji zopakujeme.
Eh, tam jsem nebyl a raději ani nepůjdu. Udělalo by se mi jistojistě zle… 🙁
TAk tam by mě asi nikdy nikdo nedostal, ani náhodou. Je to dost emocionální situace, a nechci to zažít.
Chtěl bych se zeptat kolik stojí taková prohlídka a kde se dá zjistit informace o otevírací době. Děkuji.
já jsem tam byla. je to strašné místo. když jste tam jakoby na vás dýchla minulost. ale jak se říká člověk který to nezažil si to nedovede představit.
Také jsem tam byla. Toto je zážitek na celý život. Když tam stojíte a vidíte všechny ty strašné věci, jako je například plynová komora, zeď smrti, místo, kde spali, vězení atd. tak se vám to vše odehrává před očima a vše si dokážete představit.
Byla jsem tam před mnoha lety. Byl to nesmírně silný zážitek.Mám zachycených pár momentů na videu. Když stojíte před vitrinou s kufry, nebo další vitrinou, hromadou ostříhaných vlasů neurčité barvy…. nebo u plynové komory… a pak vidíte místnosti, kde byli vězni a desítky fotografií na chodbě, je to strašné svědectví o tom, čeho je schopen člověk člověku udělat. A toto by měl vidět každý! Aby se na to nezapomínalo a bylo to varováním všem generacím. Ráda bych navštívila podobné místo, abych si uchovala památku na ty, kteří tuto hrůzu nepřežili. Oni si zaslouží, aby se na ně nezapomnělo.