V pátek proběhl na Slezské univerzitě druhý seminář věnovaný nové maturitě, která snad nakonec (doufám) fakt nebude v termínu, který nám hrozí.
Seminář je pokryt z Evropského sociálního fondu, je připraven pro množství lidí (poprvé nás tam bylo asi 90), tedy hlavně jazykářů. Na každý přijede někdo z CERMATu (tedy on už to není CERMAT, ale CZVV, ale aby v tom byl pořádek, tak se stále nazývá CERMAT), aby nám přímo od zdroje prezentoval, co se kuchtí (resp. v čem se zase utápějí).
(Matně mě v učebně napadlo, že chlapi fakt vyhynou – přednášející žena, v učebně několik desítek žen, chlapů nás bylo asi pět, co jsem si všiml.)
CERMAT, který se jmenuje CZVV, je v pohodě, což jsme ostatně čekali. Jak už dlouho vím, mimojiné od kolegyně ze školy, která na takové sleziny jezdí do Práglu (společenskovědní základ), jsme hysteričtí jenom my na „tom severovýchodě“. Celá republika je údajně v klidu, zejména asi Střední Čechy a Praha. Kouzelná byla odpověď přednášející Mgr. Smetáčkové, na dotaz, co máme studenty učit, když nevíme, jak bdue zkouška vypadat, že přece máme učit podle osnov, které sice ještě nejsou, ale do doby maturit jistě budou. 🙂 Hehe. Být rodičem studenta, který je ve třeťáku, dělám pěkný vichr. Jenomže děckám je to celkem jedno, rodičům asi taky – jinak by všechen volební a povolební cirkus vypadal jinak. Nevěřím, že v této zemi jde někomu o vzdělání.
Takže to dál pytlíkujem, jak jsme zvyklí, děláme plány podle starých osnov, které sice platí, ale maturitní zkouška bude podle jiných, které ještě nejsou. Že jsou mezi stávajícími a předpokládanými osnovami propastné rozdíly a velké změny, asi nemusím zdůrazňovat.
Mgr. Smetáčková byla v podstatě vypískána, protože jí nebylo řečeno, že se má zaměřit na opravování testů, které budou muset provádět dva lidi a na hodnocení se shodnout. Doufal jsem, že už budu přesně vědět, jak mají vypadat korektorské značky a kolik jich vlastně bude, ale asi je ještě čas a jsem hysterický. Takže sice zajímavá, ale zbytečná přednáška z testologie byla po prohlášení dotyčné „Já sice nejsem jazykářka, ale to vlastně nevadí“ před plným sálem napumpovaných jazykářů znamením, že je čas zařvat. Což se stalo – přednáška tím skončila, šlo se na oběd. Já jsem si šel chystat svůj „první seminář na univerzitě“. 🙂
Ten proběhl ok, až na to, že jsem se v praxi seznámil s novým konektorem (DVI?), na který můj notebook nemá ďurku – a ďurky jsou důležité, jak říká kolegyně Katka (ona to sice řekla asi jenom dvakrát, ale mi se to líbilo). Takže jsem musel rychle vše nakopírovat na flashku, potěšil mě OpenOffice.org na tom PC, kde jsem měl sedět, a už to jelo. Seminář se líbil, kolegyně a tuším jeden kolega byli snad potěšeni.
Mně bylo taky celkem dobře po těle. To jsem ještě netušil, jak strašně celý víkend dopadne a jak hrozně mi bude v sobotu. Holt něco za něco. 🙁