Na víkend byla domluvená akce v Olomouci. Abysme se ale nechovali nekulturně, navrhl Ivan už předem, že by to chtělo nějakou kultůůůru.
Takže jsme se vydali do Ostravy na Slezskoostravský hrad, konkrétně na Jazz Open Ostrava, druhý mezinárodní jazzový festival. Ani já ani Lukáš nejsme – na rozdíl od Ivana – fanoušci jazzu, ale na druhou stranu není důvod se bránit živé hudbě. A samozřejmě jsme udělali dobře.
když jsem přijel z výletu, doma jsem se akorát otočil a valil jsem do Orlové pro Ivana. Cestou do Ostravy jsem – jak mým dobrým zvykem – přejel tu debilní a neviditelnou odbočku na Ostravu, takže jsme uháněli směr Havířov. Stane se mi to skoro vždycky, ačkoli to vím, nějak zapomenu odbočit. Před Havem jsme se otočili, koupili, Lukáši, jahody od babičky, a uháněli směr Ostrava. Tam nám opět dalo trochu práci najít ve Vítkovicích nádraží (nj, jsem cyp); když se to povedlo, trochu jsme pojedli (hnusný bufet, ale čerstvé jídlo) a čekali na lzapa.
Když přijel (jak nám pak sdělil, zaspal a málem přejel) sledovali jsme ho po peróně a běhali jak debili, aby nás neviděl. Nakonec jsme v klidu dojeli na Hrad, kde jsme byli o dvě hodiny dřív, bo si Ivan spletl hodinu. Náhoda nám příhrála chlapíka, který nám prodal dva VIP lístky (ale nic z toho nebylo). Protože byl čas, vydali jsme se naslepo a došli do nějakého klubu, kde jsme poseděli, dali pár piv a pak se po sedmé vydali zpět na Hrad. Mezitím kolem prošel BumBum Band, který Lukáš vyfotil svým úžasným foťákem.
No, program byl zajímavý a poutavý, ne že bych u toho skákal a řval (s výjimkou posledního vystoupení), ale bavili jsme se velmi dobře. Jako poslední však vystoupil Zsolt Kaltenecker se svým triem (psal o nich Ivan) a to teprve bylo maso. Úžasné, perfektní, super. Skvělý zážitek. Ať mi někdo říká, že jazz dneska není in… 😉
No, jak to shrnout. Anžto jsem v pátek dopoledne utrpěl na slunci, byl jsem po ostravské klobáse (steaky nám vyžral chlap přede mnou ve frontě) a Ostravaru docela unavený. Do Opavy to odřídil Lukáš, pak už jen postel a ráno abfahrt do Olomouce, poněvadž měl Lukáš cosi domluveného na poledne.
Po příjezdu jsem musel jít spát. 🙂 Lukáš zmizel, já jsem se vyspal, Ivan šel na zkoušku. Večer jsme se vydali do Hluboček, kde se konal Rock v údolí. Za pár kaček jsme viděli The Backwards, Už jsme doma (které jsem moc nedával) a hlavně Shaker B.
Neděle a pondělí se už pro mě odehrávala v duchu čtení Reflexů, Týdnů a dalších časáků, které měl Ivan doma. Nic jsem neudělal, ale jsem si pěkně odpočal. 🙂 Super víkend.
„_Abysme_ se ale nechovali (…)“ Tomu říkám učitel češtiny! 😉
To byla udička, M.! Ale i učitelé češtiny, současní nebo minulí, mluví občas normálně, jak jim zobák narostl…
A někdy i hůř. 😉