Na iDnes i Novinkách se objevil srdceryvný článek Tisíce lidí lákali na výhru, pak z nich na Facebooku udělali fanoušky Paroubka, resp. Podvodník na Facebooku zneužil důvěry lidí na podporu Paroubka. Námět i zpracování mi přijdou mizerné a divím se, že něco takového vychází na největších zpravodajských serverech. To jsou ti novináři opravdu tak hloupí a opravdu nad sebou nemají kvalifikovaného šéfa, který by jim tohle omlátil o hlavu?
Jo, můžu to nečíst. Ale irituje mě, že totéž se jistě děje v případech, u kterých já nepoznám, že je zmanipulovali stejně jako v případě tématu, ve kterém se trochu vyznám a ten maglajz vidím. Takže tohle píšu pro starší ročníky a pro lidi, kteří mají jiné zájmy, než jsou počítače a sociální služby.
Poznámka: Facebook (na rozdíl od jiných služeb) nepoužívám, protože se mi ukrádání soukromí (což podle mě tento „systém“ dělá) nelíbí. Nicméně jsem o něm dost četl a diskutoval, informací mám myslím dost.
Předně – Facebook je bublina, mediální zkratka. Je to věc, která se snadno používá – tak snadno, že to pochopili i novináři (kteří jsou na technologie obvykle úplně dřevění) a politici. Z tohoto důvodu si FB obě skupiny oblíbily, bohužel novináři až moc. Vydávají FB za indikátor společenské nálady, měřítko (ne)úspěchu politiků a hledají tam názory „mladé generace“. Politici nemohli zůstat mimo, museli tu hru začít hrát taky, protože se s novináři vzájemně potřebují. Nikdo z nich sice neví, jak FB funguje, jaké to má rizika, ale aspoň v případě politiků jde o lidi, kteří jsou přesvědčení, že stát může vypnout internet nebo zakázat šíření porna. (Nařídit to mohou, ale fungovat to nebude.)
FB je jedna z technologií, má jisté vlastnosti, které ostatní služby nemají – ale na její místo už se derou další. Zatímco MySpace se u nás nechytil, FB zabral až několik let poté, co už byl hitem ve světě. (ICQ se taky používá v podstatě jen u nás, na Slovensku a v Izraeli.) Novináři se dnes předhánějí v číslech, kolik Čechů je na Facebooku. Domnívají se zřejmě, že to má nějakou vypovídací hodnotu a bohužel to tak prezentují.
Nemá. Profil na FB může mít kdokoliv, nejen fyzická osoba. Když je někdo přítelem, nemusí to znamenat, že ho znáte. A to nejdůležitější – množství přátel neznamená taky vůbec nic, lidi se prostě jako stádo přidají jedním kliknutím k nějakému vyjádření či postoji. Navíc ti lidé tam vlastně jen tlachají, prohlíží fotky a hrají hry. Přítomnost na FB nemá reálné využití – kromě hromadného schvalování nebo odmítání nějakých názorů (což novináři rádi zveličují). Toto stádovité chování se ničím neliší od týchž projevů v realitě.
Desetitisíce uživatelů Facebooku byly zneužity k politické propagandě. Na stránkách této sociální sítě vznikla skupina, která slibovala možnost vyhrát deset mobilních telefonů iPhone, pokud se lidé stanou jejími členy. V neděli správce skupiny změnil její status k propagaci Jiřího Paroubka. Na případ redakci Novinek upozornilo několik čtenářů. (Novinky.cz)
Tento hrůzostrašný úvodník z Novinek ve skutečnosti neznamená vůbec nic. Vyprovokuje ČSSD k nějaké reakci a obvinění ODS, že je to její práce (ta si to samozřejmě nenechá líbit). V reálu se ale nestalo vůbec nic, jen dva pitomí novináři nepoznají informaci od šumu.
Neznalý člověk nabude dojmu, že byl někdo podveden, že byl třeba spáchán trestný čin a někomu bylo ublíženo. Ne, nic takového se nestalo. Je to prostě jedna ze situací, které se na webových diskuzích a stránkách dějí dnes a denně – je to daň jisté anonymitě. Může vás to namíchnout, ale to je vše. Lidé si pořád myslí, že to, co se píše na webu, musí být nutně pravda. Že když vám někdo slíbí výhru nebo peníze nebo zájezd nebo cokoliv, že to musí splnit. Ne, nemusí a je dost problematické takové jednání nějak postihnout nebo mu zabránit, pokud si ten člověk dá trochu práce a neuvede o sobě konkrétní údaje. Váš selský rozum by měl stačit. Proč byste chtěli, chamtivci jedni, pořád něco zadarmo? Proč by vám to někdo měl dávat?
Paradoxní je, že o co zuřivěji novináři reportují počty Čechů na Facebooku, o to víc se všichni marketéři světa snaží vynalézt způsob, jak tuhle cílovou skupinu oslovit, přesvědčit a začít jí něco prodávat. Ti lidé tam jsou, ale nikdo neví, co s nimi… nebo znáte konkrétní úspěšný případ, kdy firma dokázala své fanoušky na FB přesvědčit k nakupování? Je to prostě jeden z mnoha kanálů, ale osmý div světa z něj dělají zejména ti novináři…
Ano, firem kteří se dokázají uživit takřka výhradně díky facebooku neznám málo. Slyšel jsem i příběh hospody, která tak výrazně zvedla svou návštěvnost…
Zda to je smutné nebo ne je jiná věc. Ale děje se to.
A můžeš uvést nějaký reálný a uvěřitelný případ. Hospoda, která uspořádá akci a pozve na ni lidi z FB, mě moc nepřekvapuje, to se dá očekávat. Ale co třeba prodejce koberců nebo časopis?
Díky, rád bych se o tom dozvěděl něco víc.
Kromě „firemních“ Twitter účtů jsem si konečně založil osobní – @vlastimilott
Jo, zrovna nedávno mě zvedl ze židle článek o jakémsi papežově proslovu, který s dotyčným proslovem neměl vůbec nic společného (až na zmínku o Petrovi Lombardském) – to už nemohla být ani dezinterpretace zaviněná neznalostí církevní hantýrky, ten kdo tu zprávu psal si bohapustě vymýšlel (nebo zkomoleně převzal zprávu od někoho kdo zkomoleně převzal zprávu od někoho kdo zkomolil…).
Bohužel, u zpráv je třeba (jako u čehokoliv jiného) přemýšlet.
Trefný popis situace, souhlasím. Dnes už je pomalu v každé reportáži na N@vě povinná zmínka, že daná prostoročasová událost „už má i skupinu na internetové síti (sic!) Facebook, která čítá přes tisíc členů“….
Zajímavé je pátrat po tom, proč měl FB úspěch, ale MySpace ne. Odpověď je v otevřenosti pro vývoj „pluginů“, nebo „aplikací“ chcete-li. Facebook dal vývojářům k dispozici vše, MySpace nic. Teď se to snaží pomocí OpenSocial standardu dohnat. Ten má mimochodem v součtu daleko více uživatelů, než FB (řádově). Bohužel integrace je zatím slabší.
Souhlasím s tím, že FB je vlastně k ničemu. Jen bych to doplnil o jednu svoji zkušenost. FB má skvělý webový chat (který se dá „oddokovat“ ze stránek FB.com). Svého času jsem to používal, když nebyla jiná možnost (byl jsem někde, kde firewally/proxy nepovolovaly nic než web).
Já si naopak Facebook nemůžu vynachválit. Mám kamarády po celém světě a je to nejlepší způsob, jak zůstat v kontaktu. Samozřejmě pečlivě zvažuju, koho mám v seznam přátel. Mám známé, kteří tam mají i 1000 lidí, a pořádně neví koho, já každé přidání zvažuju a průběžně promazávám. Nemá cenu tam mít někoho, koho jednou potkáte na kalbě. Je to ale podle mě dobrá kombinace služeb. Funguje to dobře jako fotoalbum (ti, kteří mají fotky vidět, jsou upozornění), v poslední době to využívám čím dál víc jako IM, protože někdo má MSN, někdo ICQ, někdo Jabber, ale všichni jsme na FB. Plně mi to taky nahrazuje Twitter. Facebook je jako všechno ostatní jen nástroj a je na každém, jak na něj nahlíží a jak ho používá.
Je velký počet přátel ve Facebooku známkou strachu a slabosti?
Facebook zatím nepoužívám. Možná by ale bylo zajímavé porovnání mezi fungováním (chování uživatelů) Facebooku a různými on-line strategiemi.
Např. v online hře Travian platilo, že ti co měli uzavřeno nejvíc spojenectví a neustále bez rozmyslu na všechny strany rozesílali další byli zároveň ti nejhorší hráči. Jejich aliance byly velice slabe jak po strance vojenské (slabá obrana i útok) tak morální (neochota ostatním pomoci, zbabělost, prakticky zadná kordinace, udavačství).
Vždy se v těchto multi-multialiancích našlo plno krys. Někteří zradili svoje spojence a členy své aliance poté, co jim bylo přislíbeno, že pak na ně nebude útočeno. Jiní se sami aktivně nabízeli ještě než na ně někdo vůbec zaútočil, že budou donášet na svoje spolubojovníky.
Členství v takových aliancích bylo pro hráče větší riziko než hrát sám za sebe.
Je to zajímavá zkušenost (co muže člověk od ostaních čekat), ale hrát podobné online hry je ale časově velice náročné, dá se od toho těžko odpoutat, hra hráč často úplně pohltí a ne každý má kojící manželku, která poté co nakojila v noci a brzo ráno dítě tak poté zkontrolovala jesti na manžela (hráče) nejdou útoky (to mu ostatní hráči velice záviděli).
Uživatelé Facebooku mají štěstí, ze na ně nemůžou ostatní uživatelé útočit a rabovat jejich zdroje jako v těchto online hrách.