Baví vás práce, nebo jste jen pojídači chleba?

Já s pivem a foťákem Jak tak čtu různé chytré (někdy i trochu méně chytré) knížky týkající se osobního rozvoje a souvisejících věcí, uvědomil jsem si, kolik jednoduchý otázek se strašně složitými odpověďmi v životě existuje. Jednu bych vám rád položil.

Rodina zdráva a práce vás baví?

Jednoduchá otázka, odpověď už může být složitější. Baví vás skutečně vaše práce? Děláte opravdu a skutečně to, co jste chtěli dělat, když jste jako malé děcko říkali „Já bych chtěl být kosmonautem, popelářem, doktorkou nebo mašinfírou“? Já nejsem mašinfírou, ale nic to nemění na tom, že právě tohle povolání ve mně budilo dojem, že mě bude bavit. Mám dneska samozřejmě jiné, přesto zůstává klíčová hodnota: dělám to, co chci já a baví mě to.

Není to tak samozřejmé

Stále častěji si uvědomuji, že – podobně jako množství jiných věcí, které nám jsou nebo nejsou dány – to není samozřejmost. Velké množství lidí (možná převažující?) zcela jistě nedělá to, co chce, ale to, co musí; a to teď v duchu myslím jen na Českou republiku, takže pomiňme chudé oblasti světa, kde mají problém s vodou nebo jídlem. Znám ze svého okolí hodně příkladů lidí, kteří nadávají na to, že musí do práce, a když o ní vykládají, ani se jim nedivím. Obvykle pak přemýšlím o tom, proč to ti lidé dělají, když je to nebaví. A dospěju k závěru, že to já jsem si navykl na svobodu rozhodnout se sám. Nebo spíš – já jsem si ji vytvořil, případně si ji nenechal sebrat. Na rozdíl od těchto lidí. Není to samozřejmé, mít svobodu rozhodování. Ukrást nám ji může nedostatek informací, chybějící vzdělání (nemyslím jen formální), nedostatek sociální komunikace (kam bych zařadil prosté „necestování“ – tedy žádné povědomí o tom, jak to chodí jinde) a nebo masmédia (typicky televize, která baví všechny své diváky stejně). Prostě zovcovatění, tedy stádovost. Škaredé slovo, hlavně to první, vím. 🙂

Můžou za to oni

A nebo se pletu? Lidé, kteří jsou ve své práci nesvobodní, se často odvolávají na „oni“. Obvykle to bývá nadřízený, ředitel nebo majitel, případně „někdo nahoře“, pokud možno cizinec (jak to často v mnoha firmách bývá). Pak jsou to „kurvy německé“ nebo italské, které jezdí v drahých autech, a já se nemůžu v pracovní době jít ani vychcat. Podobně takoví lidi nahlíží na politickou garnituru, přičemž nemají povědomí o dělení moci mezi složky zákonodárné, výkonné a soudní – pletou si vládu, parlament a k volbám nechodí, protože se všechno rozkradlo a beztak to ty kurvy zase nějak udělají. Často se bohužel ukazuje, že tomu tak skutečně je (viz situace na pražském magistrátě po volbách na podzim 2010), což „nesvobodné“ utvrzuje v jejich nesvobodě a útrpnosti. Nemají tedy ani motivaci cokoliv měnit a považují se za oběť. Dobrovolně se vzdávají práva o sobě rozhodovat. Děsné.

Budeme muset měnit práci

Ale zpět ke svobodě v práci. Vybrali jste si ji dobře? Co si říkáte v pondělí ráno? A pokud jste si vybrali špatně, změníte ji, změníte svůj život, nebo potřebujete nějaký silný impuls? V novinách se dočtete, že my třicátníci budeme mít v životě tři a více povolání – naši rodiče měli nebo mají obvykle jedno. Kolik čárek už máte? (Já dvě až tři.) Počítáte s tím, že to bude vaše volba, nebo se bojíte toho, že „budete muset“? Nebo si myslíte, že naopak nebudete muset? A před dvaceti lety někdo tušil, že bude existovat vaše pracovní pozice? Třeba fulltime v neziskovce nebo internetový marketér nebo webdesigner nebo sádrokartonář nebo …?

Otázky mi přijdou jednoduché, ale odpovědi naopak složité. Přemýšlíte nad nimi?

Za trvalou inspiraci k přemýšlení děkuji Tomáši Hajzlerovi, Pavlu Králíčkovi, BadGuy.cz, autorům portálu MítVšeHotovo.cz a mnoha dalším autorům a článkům. To je inspirace taky pro vás, kdyby to nebylo jasné. 😉

Podobné čtení

Tak jsem to konečně našel. Kytarový remake elektro... Hrozná věc, když se vám zažere do hlavy písnička a nemůžete se jí zbavit....Horší o to, že je na kytaru a člověk si to chce zadrnkat. Věděl jsem, že je to...nějaká příšernost z osmdesátek a že to někdo nedávno někdo předělal s...kytarama. Původně to nebyl  London Beat, ani Snap, ani OMD. Byl to Technotronic:

16 komentářů u “Baví vás práce, nebo jste jen pojídači chleba?”

  1. Moc hezké zamyslení, typické pro tricátníky. Nenapadlo me ze je to o svobode, ale je. Obecne nám vadí nesvoboda. Svobodnejsi clovek se cítí líp a pa líp pracuje.vetsinou se musí neco stát, aby to clovek sám zmenil, v mládí je clovek plný ideálů a chtíce být úspesný, mít hodne penez, auto, dům, a jak tak bezí, vsimne si ze uz bezi skoro sam a ze uz nemůze. Mám HPP a vedlejšák – ten mě baví, strasne moc, ale jendak zde není moznost na hpp a druhak, nebyly by za to korunky. ale k cemu budou uříceným a zniceným korunky, pokud se vcas nezastaví, nezamyslí a nezklidní?

    Líbí se mi pojem“Oni“, většinou cizinci a hajzly…

  2. „Typické“ mám chápat tak, že mě to přejde? 🙂 Nebo co je tím myšleno?

    Myslím, že typičtí pojídači chleba ještě nejsou na internetu (pokud vůbec někdy budou). Takže asi každý, kdo zde zareaguje, je nějakým způsobem aktivní a dá se předpokládat, že si svou práci vybral a nestojí u pásu. Můžu se ze zvědavosti zeptat, proč za ten vedlejšák nemůžou být peníze? Díky za reakci minulou i budoucí. 😉

  3. clanky tohoto typu podporuji vsemi deseti, i kdyz je mi z nich vnitrne nedobre. je mi ctyriadvacet a mam tri carky…

  4. Jsem vděčný za práci kterou mám. Ne, že by mě bůhví jak bavila či uspokojovala, ale v profesi kterou jsem se vyučil (strojařina – mechanik-seřizovač) bych nic lepšího nesehnal. Mám lehce nadprůměrný plat jelikož mám to štěstí, že pracuji u zahraniční firmy která platí asi nejlépe v regionu co se strojařiny týče. Je to i díky odborům. Bez nich bychom se tak dobře neměli. Je pravda, že mě štvou někteří nadřízení, řada věcí mi tam leze krkem, ale přes to všechno mi nezbývá než být spokojený a „držet hubu a krok“ jak se říká 🙂
    Je asi pravda, že větši lidí dělá to co musí. Proto má téměř každý nějakého koníčka kde se vyžije. U mě tomu nejni jinak. Teoreticky bych se mohl živit i svým koníčkem, kdybych se mu lépe věnoval. Ale mám obavu, že by se z koníčka stala povinnost a rázem by mě přestal bavit… Nejni to jednoduché.

    Co se týče těch voleb, tak na příkladu Langer je vidět, že volby mohou mít smysl. Tady se opět ukázala síla internetu a sociálních sítí. Když se lidé dokáží domluvit, tak se dá něco změnit. Otázka je, jestli ta změna byla k lepšímu. Ale to už patří ke svobodě. Kde kdo nadává na politiky a řada lidí po volbách cítí rozčarování. Ale ona ta svoboda je i o tom, že mohu zvolit špatně. A já si myslím, že zvolit špatně je furt lepší než nemít možnost vůbec volit. Na druhou stranu svobody se nikdo nenají takže i chápu lidi kterým se stýská po „starých dobrých časech“. Nemám jim to za zlé.
    Sám mám mnohdy takové rouhačské (nebo kacířské?) myšlenky. Třeba když vidím tu dnešní kriminalitu.
    Taky mi dnes vadí řada věcí-korupce, hradní tuneldědek, kriminalita atd. Přes to všechno špatné si myslím, že dnešní Evropa zažívá asi nejlepší období v historii. Zbytečně si to nekažme.

  5. Tvůj text mi připomněl otřepanou anekdotu: “ Žijeme elektrický život.. Do práce chodíme s odporem, pro výplatu s napětím. Zkuste si sáhnout na vedení.“ Sám jsem se s uvedeným nespokojil a před několika léty jsem dvakrát změnil nejen zaměstnavatele, ale také obor činnosti. Jistě víš z vlastní zkušenosti, že každá zásadní změna něco stojí.

    Začínáš v oboru v němž se stejně staří kolegové dostali mnohem dál. Ztrátu pak doháníš zvýšeným úsilím a intenzivním učením. A to stojí spoustu času a když to přeženeš, tak také zdraví. Trochu Ti pomůže znalost širších souvislostí, zvláště pokud si působil v příbuzném oboru.

    Když se ohlédnu zpátky, neměnil bych. Pro objektivitu musím dodat, že je to vždycky skok do tmy a že někteří mí známí změnu zaměstnání „neustáli“.

  6. Na druhou stranu – myslím, že do nové profese nejdeš „nahatý“, z minula si toho spoustu neseš (samozřejmě své posílené stránky a zkušenosti). Mně třeba pomáhají zkušenosti z učení – vím, jakou práci dá zorganizovat třídu teenagerů. Je jen málo věcí, které mě od té doby vytížily podobným způsobem…

  7. Moc dobrý článek. Mám rád tyhle témata, protože sám to vidím také.
    Už z toho, že mám tyhle témata rád, je jasné, že já jsem si vybral svobodu.
    Nemám zatím sice příliš vysoký příjem, ale můj horní strop je neomezený a každý měsíc mi příjmy rostou. Už teď mě někdy vrstevníci „obdivují“ a říkají, jak to mám dobré.
    Jenže oni sami se drží toho standardu, toho proudu základka>střední + případně vysoká a myslí si, že to jim zajistí super práci.
    Jedna část těch, co na vysokou nejde, tráví spoustu času venku, jen tak skoro „nic neděláním“. V obdodí, kdy oni paří a baví se, já někdy musím pracovat. Už je to tak pár let..oni se ještě na základní škole o nic nestarali a já v té době začal dělat své první stránky. Je to už pár let, co se tomu věnuji, ale hned po maturitě my to zajistilo příjem, takže jsem nemusel ani na Vš, do práce ani na „pracák“.
    Jenže to nikdo neřeší, dokud studují, tak nemyslí na budoucnost a pak si stěžují, jak je všechno na hovno..a čí je to pak vina? Každý měl stejnou možnost jako já.

  8. Zajímavý zápisek. Možná trochu klišé (potkal jsem se s různými obměnami už nejednou), ale při jiném pohledu je to nesmírně zajímavé téma. K tomu jinému pohledu:

    1. Citát Buddhy:
    > Do not dwell on the past, do not dream of the future, concentrate the mind of the present moment. For the present moment is what currently matters.

    2. Dneska jsem četl postarší úryvek z Japanese Society od Nakane Čie o vertikální hierarchii v japonské společnosti (po WW2), resp. identifikaci se skupinami. Obávám se ale, že není veřejně přístupný. Dříve platilo, že lidé se identifikovali nikoliv se společenskou třídou (dělníci, „inteligence“ apod.), nýbrž institucí, pro kterou pracovali. Kolem ní se formovala de facto komunita, která spolupracovala. Kariérní postup byl dán dobou služby. Tento systém se považoval za jeden z důvodů ohromného hospodářského vzestupu Japonska po WW2.

    Otázkou je, zda nám zde prvky takovéto filosofie nechybí. Samozřejmě, o velké svobodě se pak asi nedá příliš hovořit…

  9. Osobně bych doporučil všem těm „sluníčkářům a pravdoláskám“ co se týče tématu skutečné svobody a to nejen v práci trochu zapojit matematiku, trochu více soudnosti a ohled k těm co si bohužel tu svobodu jen tak dovolit nemohou i právě proto aby si oni mohli psát takové „krásné“ úvahy.

    Všechny ty jejich chytré weby na téma „konečně jsem svobodný“ zcela ignorují čistě technický fakt a tím je skutečná (technická) možnost té svobody v rámci společnosti, dále v rámci oboru atd.. A přínos těch „svobodných“ co z většiny prodávají omaštěný vzduch těm tonoucím – to je na velmi rychlou diskusi. Něco jako kdysi MLM, akorát dnes je to založeno na prodeji nehmatalného zboží. Za chvili každý bude dělat duševního poradce, ale rohlíky už nikdo nenapeče, odpadky nikdo neodveze, a vůbec všichni to co dnes zajištují ten konzum budou svobodní a v pořádném balíku 🙂

    Pokud by toto zohlednili ve svých zaslepených úvahách o svobodě, pak by teprve tyto články měli hodnotu pro kteréhokoliv člověka a z jakéhokoliv oboru.

  10. Já jsem psal hlavně o tom, že je skvělé, když může člověk říct, že ho jeho práce baví. A je úplně jedno, jestli je popelář, pekař nebo kouč prodejních dovedností.

  11. Ahoj Vlasťo,
    souhlasit lze pouze s tím, že určitá část těch lidí „od pásu“ jsou opravdu díky svému stavu prostě negativní, ale to není vůbec podstatné.

    Články tohoto typu jsou velmi jednoduše a jednostranně napsaně (až populisticky), absolutně nerozebírají skutečné důvody, přičíny a hlavně širší souvislosti proč tomu tak je. Jen si vybírají ty jednodušší aspekty k mudrování a ty složitější záměrně vůbec neřeší.

    Je plno lidí, kteří mají svou práci rádi, nechtějí nebo nechtěli by ji měnit jen kvůli tomu, že spadá v dnešním stavu společnosti do kategorie špatně placených, ale pak je bohužel donutí situace jít někde jinde jen kvůli výši příjmu a většinou to rapidně moc nepomůže. A pokud skutečně pochopíš toto téma, tak zjistíš že z velké většiny jsou důvody těch lidí v celku spíše matematicko-statistického rázu než jejich osobního výběru.

    Já to psal jako zpětnou vazbu, těch článků jak jsou lidé pohodlní, nečinní apod. je na netu jak hub po dešti, ale jen některý, spíš žádný nepopisuje objektivně to o čem hovoří.

    Uvědom si a i všichni ostatní, že abys mohl ty v klidu a s úsměvem dělat práci, která tě dobře uživí, musí mnoho těch „negativních“ stát den co den u pásu, dělat pro tvůj spokojený konzumní život ve fakt hustých podmínkách a pak za to dostat ponižující ohodnocení.

    Takové ty opravdu jednoduché výkřiky šťastných jedinců beru spíše jako (doufám) nechtěný výsměch těm, kdož jim zajišťují jejich dennodenní konzumní komfort.

    Zkus sednout a sepsat článek, který bude rozebírat skutečné příčiny jednání lidí na toto téma, ale zohledněním většiny nutných oborů (těch s největším počtem populace), jejich možnosti to udělat jinak, a hlavně i souvislost přínosu jejich práce na větší celek.

    Pak zjistíš, že sepsat takový článek bude možná nad tvé možnosti objektivní analýzy jako jedince a pochopíš, že lze ty „rychlé články“ skutečně považovat spíše za dětinské jednání, nikoliv skutečnou pomoc těm druhým.
    Spíše jde jen o marketingové články těch, kteří si potřebují zajistit klientelu „tonoucích“ platících, tzn. lidí v průseru, lidí ze kterých se dobře tahají peníze za osobní kaučink a často pak končí ještě v horším stavu vědomí.
    Trochu se to podobá hyenismu poskytovatelů půjček těm, kterým už na pohled tento systém hyenismu zajistí jasný a tvrdý pád až na dno.

    Což ale nemyslím, že je zrovna tvůj případ. Nicméně zamysli se nad tímto trochu více.

    Ahoj

  12. Přemýšlím nad stručnou odpovědi většinu dne, tak jdeme na to.

    V první řadě – já se nikomu neposmívám. Je to konstatování. Myslím si, že práce je v principu jenom jedna a nedělím ji na dobrou nebo špatnou. Jde o to, jaký k ní mám vztah.

    Nedávno jsem musel na záchod na nádraží. Bábinka mi dala papír a pak říká „Počkejte ještě, prosím vás.“ Šla, odemkla kabinku, otřela prkýnko a celý záchod (který se blýskal) a stříkla do prostoru sprej. Pak se postavila vedle dveří a rukou mě navedla: „Prosím, pane.“ Měl jsem chuť dát jít spropitné, kdybych tak nespěchal a neměl už zaplaceno.

    Tento článek vznikl v době, kdy jsem ještě měl nějaké vztahy ke školství. Bylo tam (a možná ještě je) velké množství zlých, hloupých a omezených lidí, kteří tu práci nenáviděli a vybíjeli si svou frustraci na studentech. Pozor! V žádném případě ani teď nepíšu, že jsou takoví všichni nebo většina.

    Je nutné ještě zdůrazňovat, co bylo článkem myšleno? Nemůžu za to, že v tom vidíte výsměch „tlustého bílého muže z města černé chudině na venkově“. Každý má vidění světa jinačí. Já si myslím, že každý člověk se chce mít dobře a je přirozené, že hledá lepší místo za více peněz. Ten, kdo přestal, ztratil naděje a víru v budoucnost. A je jedno, jestli stojí u pásu nebo u katedry. Že jsem to dal do titulku článku… samozřejmě, že nikdo neřekne, že je jenom pojídač chleba…

    Byl jsem na brigádách na různých místech, kde pracovali lidi, kteří měli svou práci rádi. Skladníci, montéři, obslužný personál, já nevím kdo ještě. Ne, u pásu jsem nepracoval ani na brigádě. Ale znám člověka, který se k takové práci po nějaké době rád vrátil a je spokojený. Příkladů bych mohl uvádět hodně, asi jako každý z nás.

    Každý jedná sám za sebe. Zajímalo mě, jak to vidí ostatní. Nikomu se nevysmívám, ale nikoho taky nehodlám litovat (samozřejmě! jsou výjimky a smutné osudy, ale o tom tady není řeč).

  13. Je fajn, že nad tím více přemýšlíš.

    Pokud něco konstatuješ, je vhodné to uvést, že je to jen názor – nemusí být ani ověřený od těch o kterých se zmiňuješ
    „Obvykle pak přemýšlím o tom, proč to ti lidé dělají, když je to nebaví. >>>>>A dospěju<<<< k závěru (nějak chybí to podstatné, tvůj dotaz těm lidem a pak rozbor jejich reakcí)/// , že to já jsem si navykl na svobodu rozhodnout se sám. Nebo spíš – já jsem si ji vytvořil, případně si ji nenechal sebrat. Na rozdíl od těchto lidí. Není to samozřejmé, mít svobodu rozhodování. "

    Jakým způsobem vytvoříš tu "svobodu" rozhodnout se mnoha nízkoplaceným povoláním (typicky služby – prodavačka v Kaufu, pekař, údržba, řidiči, sestřičky v nemocnicích, LDN apod.)
    – mají jít ti všichni spisovat na internet ? až nastane to, že budou všichni dělat jen neproduktivní věci (neber to vůbec osobně !), a kde je přetlak, tak jde cena práce dolů, ale ty si pak rohlík nekoupíš, nikdo ti nedoveze poslední iphone co sis objednal, když to obrazně přeženu ?

    Domnívám se, že jsi vůbec nepochopil smysl toho co jsem ti chtěl říci.
    Článek si prostě napsal velmi jednostranně, čistě negativně v tom, že jsi vyjmenoval pouze tu část lidí, kteří mají negativní postoj k životu, bez ohledu na to co dělají zrovna za práci (a nikde jsem nepsal, že se jim posmíváš), ale vůbec jsi neuvedl druhou část lidí. A já ti napsal že si absolutně nejsi vědom, že bez lidí co mají v těch oborech tak nízké příjmy, a někdo tu práci musí dělat, bys prostě neměl život jaký si nyní užíváš.

    "Byl jsem na brigádách na různých místech, kde pracovali lidi, kteří měli svou práci rádi. Skladníci, montéři, obslužný personál, já nevím kdo ještě. Ne, u pásu jsem nepracoval ani na brigádě. Ale znám člověka, který se k takové práci po nějaké době rád vrátil a je spokojený. Příkladů bych mohl uvádět hodně, asi jako každý z nás."

    Opět jen rychlé zhodnocení. Paušalizování jakékoliv strany je obecně totiž nicneříkající.
    Samozřejmě jsou lidé v každém oboru, kteří mají svou práci rádi i ta hajzlbabka, i ta prodavačka. Ale to není automatická spojka s tím, že jsou svobodní a také spokojení finančně.
    A to už se ale asi nedozvíme, protože bys musel svůj průzkum opakovat a zahrnout do něj i dotazy co je dělá spokojenými se svou prací, a zda jsou spokojení i s jejím ohodnocením a vůbec možností se tím uživit. V každé části života totiž jeden a ten samý člověk bude mít logicky jiné nároky a lze předpokládat, že i ty sám bys mohl až budeš v pokročilém důchodu ještě s radostí za 50,- kč/h těm lidem s úsměvěm klidně po vykonání potřeby v rámci služeb i utřít zadky. Asi by byli stejně šokováni, když by zjistili, že ti to k živobytí a radosti stačí, protože po tvém nynějším zaměstnání už v té době ani pes neštěkne :-).

    Tak snad jsem to taky dovysvětlil celkem srozumitelně 🙂
    Je to fajn diskuse, ale lepší by byl nový článek, který by byl objektivní ze všech stran.

  14. No já myslím, že z toho děláš kovbojku. Jsi na blogu, co jiného by tady mělo být než moje názory? Nedělal jsem a nebudu dělat žádné průzkumy. Napsal jsem před lety, že jsem rád, že mám výbornou práci, baví mě a že vím, že je hodně lidí, které práce nebaví. To je všechno.

    Nemám se za co omlouvat, nebudu nikoho litovat, nebudu psát další článek (nechápu, jak se to po letech dostalo do diskuze, ale ok, internet). Po pravdě mě to nezajímá, jen jsem chtěl ještě reagovat na názory čtenářů, ale už nějak nemám, co bych dodal.

    Motá se tady páté přes deváté. Ty například paušalizuješ ohledně výše příjmů. Pro spoustu lidi to není měřítko, pro spoustu lidí je to hlavní smysl života. Já jsem ale psal pouze o tom, že někdo má rád svou práci, někdo ji nenávidí a viní z toho ostatní. To je vše. Jsou lidi, kteří mají rádi svou práci, které je v globálu nízkopříjmová. A pak jsou lidi, kteří to vidí v jiných cifrách a nejsou spokojení. A co? Proč by to nemělo být normální? Nic není spravedlivé; jen jsem napsal, že vím, že jsem v té lepší části…

    Už nemám, co bych k tomu dodal…

  15. Já taky ne
    A buď rád, kde jinde než na netu můžeš mít reakci i po x letech na zapadlou věc navíc v nějakém osobním blogu ?. To víš strejda google mi ten článek frknul před oči při vyhledávání podobných článků různé nevalné kvality, jinak by už zůstal out a nakonec i zůstane a to i to i dobře.

    Hodně zdraví a užívej svobody, peníze pokud je člověk nepotřebuje pro to aby mohl důstojně fungovat v této společnosti jsou fakt o ničem, spíše přítěží – na tom se shodneme

Komentáře nejsou povoleny.

Pin It on Pinterest