Už dlouho bádám nad tím, jak uživit neziskovku, jako je Liberix. Je to součást mé práce a vzhledem k tomu, že společnost stále funguje, tak se to jaksi daří. Ale v principu to není stav vyvážený. V článku jsem se rozhodl zachytit určitou nejistotu, která nás provází a hlavně jistou míru únavy. Poslední dobou totiž hlavně sháníme peníze a výsledky by mohly být lepší. Budoucnost nezrůžověla.
Co je obecná prospěšnost?
Obecně prospěšná společnost má ve své zakládací listině určeno, za jakým účelem provozuje svou činnost. Pojem „obecná prospěšnost“ není definován a aktuálně se nad ním vedou pálivé diskuze. V podstatě si při zakládání o.p.s. může každý napsat do obecně prospěšných služeb skoro cokoliv – míra obecného blaha je neměřitelná. To moc neprospívá reputaci neziskových organizací, protože některé takto zapsané činnosti mohou působit dojmem, že z určitého důvodu maskují nějaké komerční aktivity. Neinformovaný člověk může nabýt dojmu, že o.p.s. slouží jako krycí společnost pro „nekalé rejdy“.
Kritici ovšem – z neznalosti faktů? – ignorují skutečnost, že jenom blázen by si na finanční tunelace zakládal o.p.s., když může vesele tunelovat a krást s využitím s.r.o., pokud se tedy rozhodne krást a podvádět. Troufám si tvrdit, že kontrola ópéesek je mnohem důkladnější než kontrola eseróček. Zatímco s.r.o. má jednoho jednatele, obecně prospěšná společnost musí ze zákona mít:
- minimálně tříčlennou správní radu
- minimálně tříčlennou dozorčí radu
- ředitele společnosti
- a (nově) auditovanou výroční zprávu
Úprava zakládací listiny a uvedení informací do souladu s aktuální verzí zákona (=požadavek zákonodárce, nikoliv náš) nás stálo zatím 11 000 Kč. Ještě nás čeká audit výroční zprávy, komerční cena je zhruba 10 000 Kč. DPH platíme za vše.
Pokud se společnost uchází o nějaký grant, první doklady, které musí doložit, jsou (podotýkám, že všechny má stát ve svých databázích a rejstřících):
- oprávnění ředitele jednat jménem společnosti
- potvrzení o bezdlužnosti (tzn. žádné pohledávky na daních nebo sociálním)
- např. tři roky činnosti v dané oblasti, např. vzdělávání (jak to všechno sakra dokládat?)
Každé druhé lejstro je nutné podepsat před notářem a podpis nechat ověřit. Ověření mají neziskovky zdarma, jen to notářům nikdo neřekl. Vždycky jsem platil.
Počítačová neziskovka, která není zrovna bohatá
Tolik ve zkratce nástin skutečnosti. Přesto si mnoho lidí myslí, že neziskovky jsou divné, když nepracují pro zisk (o tomto nesmyslu jindy). Tento „přesprstový“ iracionální pohled na neziskový sektor prostě existuje (a taky všechny ty různé organizace zrovna nemusím – jenže jsme házeni do jednoho koše). Mnoho lidí navíc vůbec netuší, že neziskový sektor existuje, nikdy neslyšeli pojem „nezisková organizace“ (nebo variantu) a nechápou princip jejich existence.
A teď je tady Liberix, který
- „se zabývá počítači“ (=musí mít tedy přece slušný obrat, protože počítače jsou přece peníze)
- tvrdí, že je neziskovka, ale nabízí komerční služby – lže? podvádí? je to tunel?
- chce dostat za neziskové činnosti zaplaceno (vždyť má přece pracovat zadarmo)
Co ještě můžeme (nebo máme) dělat?
Kde najít hranici pro to, co ještě „můžeme“ jako neziskovka dělat? „Můžeme“ se vztahuje k těmto významům:
- Pokud nabídneme komerční službu, vstupujeme do konkurenčního boje. A toho se účastnit nechceme, protože se potřebujeme uživit, nikoliv generovat zisk. Můžeme podnikat, abychom vydělané peníze utratili za výrobu openMagazinu? Co dělat, když požadavky a náklady na komerční činnost začínají být významné?
- Navíc hrozí, že naštveme své fanoušky, kteří nám třeba přispívají darem. Poskytnou nám dar příště, když uvidí, že inzerujeme např. školení za x tisíc? Neřeknou si „Oni stejně vydělávají na školení“, ačkoliv školení nás – dle mého názoru – nemůže uživit? Můžeme si tento risk dovolit?
- A zvládneme se vůbec postavit konkurenci firem? Do Liberixu nenastoupili lidé jako do firmy. Neproběhlo výběrové řízení na pozici, která by odpovídala jejich zkušenostem nebo vzdělání. Nejsou tam proto, aby budovali kariéru a měli vysoké platy. V první řadě jsou to lidé, kteří mají rádi open source, to je klíčem k jejich práci a radosti z ní. Můžou společně pracovat na komerčních zakázkách? Tzn. bude výsledek konkurenceschopný, má je šéf nutit do termínů, snižování nákladů a komunikaci se zákazníkem?
Když nebudeme vydělávat peníze komerčním způsobem, jaké jsou další možnosti? Například dary příznivců. Práce s fanoušky je velmi namáhavá časově, organizačně i komunikačně. Záleží na každém slově, na vhodném okamžiku. Je to zdroj, ale nestabilní a proměnlivý. Je třeba ho rozvíjet a pěstovat, výsledky se dostavují pomalu a mají velmi pozvolný nástup (na rozdíl od příchozích faktur). Stačí jedno chybné gesto nebo rozhodnutí, jedno nepochopení, jedna diskuze někde na webu – a s podporou může být konec.
Peníze z fondů
Často zmiňovanou možností jsou finance z evropského sociálního fondu. Liberix to zkouší od svého počátku a za celou dobu se podařilo realizovat jeden projekt – ještě probíhá. Všechny ostatní žádosti selhaly v různých fázích např. z těchto příčin a důvodů:
- pokud jsme žádost připravili sami, byla vyřazena na začátku z důvodu formálních chyb
- opakovaně nám nasmlouvaný projektový konzultant odmítl v klíčové situaci pomoct – důvody jsme se nikdy nedozvěděli, ale zřejmě jde o to, že jsme prostě nelukrativní, neziskoví, nezajímaví, rizikoví (peníze na zaplacení žádosti jsme vždy měli)
- žádost byla vyřazena jako nepřijatelná z různých důvodů, naposledy tak „shořela“ dvouměsíční práce dvou+ lidí na nejasném argumentu, že podporujeme cílovou skupinu, kterou nelze podpořit (byla ve výzvě uvedena jako skupina, jejíž podpoření bude bráno jako klad navíc).
Všechny menší fondy, nadace a jiné zdroje, které znám, nepodporují ani okrajově nic z toho, co děláme. Jsou pro nás nevyužitelné. Na ty velké nemáme parametry, zkušenosti a partnery.
Jak se má neziskovka živit?
Zabývám se otázkou, kde by měla brát peníze na svůj provoz česká neziskovka, která toho dělá fakt hodně a nezachraňuje děti v Africe (ano, Člověk v tísni mi leží v žaludku, je to jedna z organizací, která ovládla mediální prostor a výrazně ho pokřivila – holt konkurenční boj). Kolik znáte neziskovek? Pět, sedm? A víte, že jich je v ČR více než sto tisíc? Jak se všem daří? Myslím, že moc dobře asi ne, co se financování týče. Nerad bych, kdyby se to říkalo o Liberixu, ale vzhledem k tomu, že řeč peněz netřeba překládat, stát se může cokoliv.
Doufám, že se objeví nové příležitosti, které nevidíme, a že linuxáci začnou se svými firmami bohatnout. Už byste je aspoň měli založit. 😉
Přijde mi to částečně jako skuhrání. Pardon, ale mám z toho ten pocit. (Teď budu ukamenován.) Třeba takový openMagazin a jeho současná „finanční krize“. Omlouvám se, jestli šířím dezinformaci, ale pokud náklady na něj spočívají především v zaplacení sazby (a případně korektury), proč se neobrátit na komunitu a nenavrhnout kolektivní korekturu (na AbcLinuxu hodně čtenářů hlásí chyby) a třeba výrobu šablony v LaTeXu? openMagazin není obrázková encyklopedie, aby to byl problém, a detaily sazby by pak mohl doladit i brigádník za mnohem méně peněz. Tu písničku o tom, jak jsou lidé nespolehliví a kdesi cose, už jsem slyšel. Chápu to, ale proč to nezkusit? Takhle z toho na mě přímo sálá nedůvěra.
Ještě jedna poznámka: Stránku s informacemi ohledně finančního příspěvku považuji za poněkud nezvládnutou. Pokud má Liberix zájem o příspěvky pouze ve výši 500 Kč, spousta lidí nepřispěje, protože není ochotna přispět právě takovou částkou. Jestliže ale předpoklad v předchozí větě neplatí (prý je to jenom doporučení kvůli daním), pak považuji onu stránku za zavádějící (a třeba i začínám pravidelně posílat menší obnos).
Díky za objasnění, pokud jde o ty náklady, tak ke mně se doneslo něco o výrazně vyšší částce (to jsem šel do kolen). Takhle je to ještě celkem pochopitelné*, ale k těm příspěvkům: opravdu si nemyslím, že tamta stránka je zcela srozumitelná; osobně klidně pošlu stovku měsíčně a myslím, že takových lidí bude víc, ale pětistovku si hodně rozmyslím — řekl bych, že člověk, který má příjem nad pokrytí „existenčních nákladů“ pár tisíc měsíčně, asi nebude *šetřit* na to, aby mohl bez újmy přispět neziskovce.
* Pokud to musí být perfektní, pak to chápu (ale korektora už taky opravoval, protože nikdy neslyšel o transkripci japonštiny ^_^), jinak by to stačilo předhodit dravým šelmám (aka grammar nazis) a ony zkritizují, až to hezké nebude.
Davide, díky za komentáře. Projdu to postupně.
V první řad to skuhrání – tušil jsem to, že to bude zmíněno. Snažil jsem se neskuhrat, na druhou stranu, kde jinde, když ne tady? Z toho špatný pocit nemám. Prostě jsem si trošku zaskuhral. 🙂
Náklady na openMagazin jsou složeny následovně:
1. redaktorka; komunikuje s redakcemi, sestaví obsah čísla, předá je sazeči, provede obsahovou korekturu, připraví a vydá článek, nahraje PDF, obešle redakce
2. korektorka; provede jazykovou korekturu všech textů
3. sazeč; vysází PDF a vytvoří ePub
Další lidi na tom pomáhají bez nároku na odměnu – editor rámcově dohlíží na proces, další redaktoři vydají články na našich dalších webech.
Kolektivní korektura je zajímavý nápad, ale nesníží náklady. A jazyková by nepřinesla kvalitu. Obecně je největší problém lidi zorganizovat, to si bere nejvíce času. Nedovedu si představit, že by to bylo efektivní.
Výroba šablony v LaTeXu náklady zvyšuje, bylo by nutné vše převádět do LaTeXu, a nepřináší žádnou hodnotu navíc, naopak. To jsme zkoušeli na jaře 2009 ve spolupráci s odborníky na TeX a typografii. Ukázalo se to jako velmi náročný úkol, zcela opačný od našeho záměru dělat levný magazín pro zájemce o software.
Píšeš, že to nebude problém a že by to mohl dělat brigádník. Naše zkušenosti to nepotvrzují, navíc i brigádník bude chtít odměnu, jinak bude pracovat nekvalitně. Stejně symbolickou odměnu mají i současní členové týmu.
Zvolili jsme cestu, kdy je vytvořen sehraný tým, je vytvořen dokumentovaný proces, kterým se řídí, a existují náklady. Tyto náklady jsou cca 5-6 tisíc na jedno vydání a už je nelze snižovat. Nesouhlasím s tebou, že zapojení komunity přinese úspory, neexistuje pro to žádný předpoklad.
V tomto ohledu jsem vůči anonymní a neorganizované komunitě s různými cíli a spolehlivostí velmi nedůvěřivý, což je dáno zkušeností.
Liberix se nespokojí jen s tím, aby se něco udělalo. My chceme dělat kvalitní věci a v případě, že je to vhodné, kvalitní práci zaplatíme. To, co děláme, umíme dělat, protože jsme sehraní a učím se. Jen prostě potřebujeme taky nějaké zdroje. A o tom byl článek – ty zdroje jsou velmi omezené.
Stránka ohledně příspěvku má sdělovat, že nejlepší výše příspěvku je 500 Kč. Odhadli jsme, že průměrný dárce je ochoten ji poskytnout, a nám její výše dostačuje jako slušný standard. Protože je stránka zcela pasivní a nelze platit ihned kartou, nelze také omezit výši částky. Kolik peněz kdo pošle, je zcela na něm. Nám by se líbilo, kdyby nám fanoušci posílali 500 Kč nebo víc. Ano, je riziko, že člověku nedojde, že může poslat cokoliv a nepošle nic. To samozřejmě nezjistíme a může to být naše chyba.
Na druhou stranu významně stoupl počet pětisetkorunových částek, které nám lidé posílají. To je podpora, kterou oceňujeme a dostatečně nám pomáhá. Takže darovací stránka svůj účel plní, byť nevím, kolik lidí k daru nepřesvědčila. Ale to je tak se vším, nikdy nevíme vše.
S daněmi to nijak nesouvisí. Je to prostě pokus o nalezení optima.
> Každé druhé lejstro je nutné podepsat před notářem a podpis nechat ověřit. Ověření mají neziskovky zdarma, jen to notářům nikdo neřekl. Vždycky jsem platil.
A kam chodíš? Jestli opravdu k notáři, tak zkus „Czech point“. Já ho mám doma kus za rohem v rámci nějaké kanceláře („kontaktní místo“) MČ Praha 4 a nikdy jsem neplatil a ani jsem se nemusel ozývat — prostě viděli, že je tam v hlavičce nějaké „Občanské sdružení“ a dál to neřešili. Pokud by po mně ale chtěli peníze, tak bych se určitě ozval. Zrovna včera jsem si nechal ověřovat kopie a popisy skoro za tisícovku a kdyby to po mně chtěli, tak se tam hádám klidně do zavíračky 🙂
w4rr10r: Ke komunitě bych si dovolil Vlastu doplnit příkladem z české komunity Ubuntu.
Tím příkladem je časopis Full Circle Magazine — je to PDF měsíčník o Ubuntu vycházející v angličtině. Tento jsme se snažili několik let marně překládat do češtiny. Výsledkem toho snažení je jedno jediné kompletně přeložené číslo (z jednapadesáti). Nikdy jsme nesehnali nikoho, kdo by byl schopný dělat sazbu a to se jednalo jen o „přehození“ anglických textů za české (ke každému číslu je dispozici zdrojový soubor pro Schribus). Překlad do češtiny stál na několika málo aktivních lidech, kteří když „vypadli“ (dovolená, nemoc, moc práce…), tak se nic nedělo. Kvalita českého textu rozhodně nebyla špičková a to i přesto, že české překlady byly dostupné na pro všechny a mohl je tedy kdokoli upravovat. Aktuálně se nám daří s bídou dodávat jeden až dva přeložené články do jednoho vydání openMagazinu a jsme rádi, že to jako „komunita“ jakžtakž stíháme opět díky několika málo aktivním lidem.
Netvrdím, že komunita nic neudělá. Komunita je mocná síla, ale k tomu, aby správně fungovala je potřeba silný lídr, který dokáže všechno zorganizovat a všechny motivovat ke společné práci a i pak není výsledek jistý. Pokud by měl Liberix někoho, kdo by se mohl alespoň na poloviční úvazek věnovat řízení openMagazinu, tak věřím, že by to komunita pod jeho vedením zvládla, ale to by pak ty výdaje byly trochu někde jinde než u několika hodin práce profesionálního grafika a korektora.
ještě doplním Vojtu Trefného k tomu ověřování, možná to nedělá každý Czech point, určitě to dělají místní úřady (typicky na matrice) a mají určená nějaká pravidla (kultura, děti, obecně prospěšné, takové ty nic neříkající věci), kdy nemusíš za ověření platit
sehnat peníze je těžké, to jsem taky už zjistil, zvlášť poslední dva roky od firem slyším jen, že je krize 🙁
ale možná jste si tím o.p.s. upletli bič sami, přidává to příliš administrativy, obyčejné občanské sdružení by účel asi plnilo stejně
@Vojta, Adam> V Opavě máme úřednický kampus, což je areál, kde jsou všichni úředníci a Czech Point. Je to skvělé, ale cesta tam a zpátky je na hodinu a 24 korun, to nedávám. Notáři jsou v centru města, kam to mám do pěti minut. Ověřování podpisu u smlouvy s Alza.cz, převod domény nebo potvrzení, že můžu jednat za společnost – z toho nejde poznat, že jsme neziskovka. Ta úřednice to nečte, pouze garantuje pravost mého podpisu. Já té sympatické mladé ženě prostě neumím do očí říct, „jsme neziskovka, nezaplatím vám těch 150 Kč“ .
@David> Mrzí mě, že se věcí donášejí, nás se nikdo neptá, jaké máme náklady nebo jak moc jsme efektivní. Přitom bychom to sdělili, nemáme co skrývat. Pak luftem lítají nepřesné nebo vyloženě zkreslené údaje…
Dary – co ti brání poslat víc nebo míň než 500 Kč? Jen to, že jsme tam napsali zrovna pětistovku? Stejně musíš v bankingu to číslo zadat ručně. A co zadáš, naše stránka neovlivní, pouze ti poskytuje informaci, že my bychom chtěli 500 Kč.
Necílíme zdaleka jen na komunitu, na tu vlastně (jako na dárce)) necílíme skoro vůbec. Zajímají nás např. OSVČ a firmy, kteří si mohou snížit daňový základ a pak rovnou posílají tisíce. Pak taky lidi v produktivním věku, kteří si řeknou, že to děláme dobře a ty peníze nám věnují, protože chápou jakýsi širší rozměr naší činnosti. Těch je hodně a chceme jich ještě víc.
@Adam> Já jsem u zakládání nebyl, v to době jsem teprve nastupoval do LinuxEXPESu. Sdružení nepovažuji za vhodnější, není to partner pro mnoho společností a jsem rád, že máme ops. Sdružení je nekontrolovatelné a zneužitelné. Administrativa by se dala přežít, horší je kombinace nedostatku peněz a buzerace státu. Běžné firmy mohou v klidu vydělávat, když už je stát buzeruje. Ale u ops mám pocit, že je těch zátěží nějak víc. A důvod nechápu, nezbývá než je řešit.
Na co musí být proboha audit výroční zprávy u společnosti, která má obrat tři miliony a to jen díky evropskému projektu, který je auditován extra a čtyřikrát ročně kontrolován řidicím orgánem? To je prostě buzerace…
O evropských projektech jindy…
Já prostě na tu stránku vlezl a hledím na to… Proč sakra chcou právě pětistovku? Kdybych poslal jinou částku, asi by se nic nestalo, ale prostě ten první dojem byl: „WTF?! o_O“
Ohledně těch informací: Potkal jsem to oznámení nového vydání, pod ním bylo, že se omezuje počet stránek a že je problém s financováním. Oukej, víc jsem do toho nešťoural, protože — upřímně řečeno (nebo spíš napsáno) — zrovna mě to zase tak nezajímalo. Pak jsem se s někým bavil a přišla na to oklikou řeč, on říkal, že nějaké bližší informace byly v newsletteru nebo čem (on odebírá, já ne) a že tam byla uvedená částka X. To je vše. Je možné, že se zmýlil nebo že jsem ho špatně pochopil. Neměl jsem důvod tomu údaji nevěřit, až teď jsem se dozvěděl, jak je to ve skutečnosti, pohoda. Kdyby ty detaily byly uvedeny/odkázány v tom oznámení, k nedorozumění by nedošlo, ale nemůže být všude všechno.
Adam: Občanské sdružení má zase svoje problémy. Sice máme méně administrativy, ale stejně musíme vést účetnictví, takže zas tak velké přilepšení to není.
OPSky mají velkou výhodu v tom, že jsou zapsané v OR, takže zástupci mají v ruce „úřední papír“, kterým mohou prokazovat, že „jsou to oni“ kdo danou neziskovku zastupují. To u sdružení není — já mám v ruce jen stanovy s vyznačenou platností od MV ČR ale nikde není veden žádný papír říkající, že já jsem statutární orgán a mám právo dané sdružení zastupovat.
Vtípek na konec: Jak změnit sídlo obč. sdružení? Prostě napíšete na vnitro dopis (+ novou verzi stanov, protože v nich je sídlo uvedeno), že na schůzi konané tehdy a tehdy se odhlasovala změna sídla. Vnitro to vezme na vědomí a na novou adresu pošle potvrzené stanovy (tedy jediný papír mající alespoň nějakou právní váhu). Ten dopis není nijak ověřený, na vnitru nemají (a nikdy neměli) žádný záznam o tom, že jsem předseda a přesto změnu vesele provedou 🙂 (moc k smíchu to tedy není).
@w4rr10r> Proč právě pětistovku? Jak jsem už napsal, prostě je to pro nás dostatečně zajímavá částka a potvrzuje se, že pro hodně lidí je jako dar akceptovatelná, a to několikrát do roka.
Já furt nevím, o jaké částce za oM mluvíš a proč to tak maskuješ. 🙂 Sorry, ale ty prostě nevíš, co děláme a kde o tom píšeme, pak máš zkreslené informace. Máme plný web článků o své činnosti. Tady je napsané (už dlouho), kolik stojí rok výroby openMagazinu (cca 60-70 000 Kč): https://liberix.cz/podporte-nas/darci/
Chápu, že tě naše činnost nemusí zajímat, ale proč si prostě nepřečteš, co tam je napsané? Nikdo ty informace neskrývá…
@Vojta> No potěš koště. My musíme razítkovat každý prd, jsme pod kontrolou jak v laboratoři. Ale zas to má jakousi váhu, to jo…
BTW, Davide, proč se mě nezeptáš, když se jednou za čas někde potkáme?
Vojta> naše účetnictví je spreadsheet na google docs, kam se zapisuje + a – 🙂 a nikdy ho nikdo nechtěl vidět, jen na magistrátu při vyúčtování dotace chtěli vidět jednu stránku z toho 🙂
jo, ta snadnost změny údajů na MV mě taky baví a děsí zároveň… a můžeš mít v ruce papír, že jsi předseda, stejně podložený jako ty změny na MV – zápis z porady, kde stačí někde v textu zmínit, kdo byl zvolený a jedná za sdružení (toto uzná každý úřad)
Vlasta> tak to je blbé tahat se hodinu někam na úřad, já to mám po cestě z práce 🙂 a té slečně se nemusíš bát říct, že jí peníze nedáš, ona dostane zaplaceno stejně a alespoň se tu chvíli v práci nenudí (jestli teda nemá zrovna důležitý farmville)
a evropské projekty… ach… to znám ze školy… ono i české granty (a vůbec celý systém podpory VŠ a vědy) jsou šílené
Vlasta> co zkusit přidat nějaké to Paypal tlačítko „donate“, třeba by to pro někoho bylo pohodlnější než zadávat příkaz v bance?
S PayPalem jsem udělal chybu – zadal jsem, že jsme neziskovka. Dokud jim nedodáme papír, že pasujeme do amerického paragrafu (což samozřejmě nelze), tak se tím asi nikdo nezabývá. Už jsem se u toho tolikrát nas*al, že jsem to už dva měsíce neviděl – měl bych se podívat, jestli jsou nějaké změny k lepšímu. Testovací převody (moje prachy :‘-() prošly, ale pak to zablokovali… Nějak ten systém ověřování nechápu.
Jo aha! 60 tisíc za rok! Tak to pak jo, já to tehdy pochopil jako 60 tisíc měsíčně. Sakra. Když jsem tu stránku hledal, nenašel jsem ji. Klasika, hledám věci tam, kde nejsou.
Adam: A jak z toho pak patláte daňový přiznání? Jinak pokud by na vás někdy, nedej bože, přišla kontrola, tak to bude pěkný průser.
Zápis ze schůze kde mě zvolili samozřejmě mám a prokazuju se jím, když je potřeba, ale ten mám já a v podstatě to je jen cár papíru, který si můžu sám napsat i vytisknout (a může to takhle udělat kdokoli). Spíš mi šlo o to, že to nikde nevede žádná „autorita“. Jako správná absurdita působí i fakt, že v bance (Fio) mi nechtěli založit účet proto, že jsem ten papír sice měl, ale neměl jsem ho „notářsky ověřený“ — vyřešilo se to tak, že jsem ten zápis podepsal a nechal si podpis ověřit — papír měl kulaté červené razítko a všichni byli spokojení.
Rozjeli jsme tu pěkný offtopic. Jinak tohle všechno je krásný návod jak libovolné OS totálně zničit — stačí troška drzosti a jeden dopis na vnitro.
Vojto, takže chápu to správně, že pokud pošlu dopis na MV, získám „kontrolu“ nad sdružením? Můžu pak přijít do Fio banky a všechno vybrat?
Miro: Částečně. Získáš jediný papír mající nějakou právní váhu a ještě s krásným kulatým razítkem, které působí velice důvěryhodně.
Co by ti na to řekli v bance nevím. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná („oficiálně ověřitelná“) možnost, jak u sdružení dokázat, že došlo ke změně statutárního zástupce, měli by změny přijímat jen od zakladatele účtu a těm, kterým dal dispoziční právo (proto jsem taky nedávno dával dispoziční právo dalšímu členovi výboru — kdyby se se mnou cokoli stalo, měli by velký problém dostat se k účtu). Je ale dobře možné, že důvěryhodně vypadající, dostatečně drzý podvodník v kombinaci s nepříliš vzdělaným a poučeným bankovním úředníkem, by nakonec ten účet vybral.
Většina institucí (včetně třeba finančáku) ale bere kombinaci potvrzené stanovy + zápis ze schůze, kde došlo ke zvolení předsedy, jako dostatečný důkaz toho, že někdo má právo vystupovat za sdružení. Zápis nemusí být ani nijak ověřený. Nebyl by sice problém udělat „schůzi“ a pozvat na ní notáře, který udělá ověřený zápis (to se běžně dělá třeba při zakládání SVJ, je to ale pěkně drahé), ale opět to není žádné „bezpečnostní opatření“, protože ani notář si nemá jak ověřit, že ta „parta“ lidí, která si ho pozvala na zápis, má na dané sdružení vůbec nějaké vazby.
Nedávno jsem se tímto tématem zabýval v souvislosti s taneční školou. Její vedoucí má zakořeněné zvyky z dob hojnosti, kdy byl o tanec a pohyb přirozený zájem. Například, že plakátek nebo informace na webu jsou jediný a dostatečný marketingový nástroj. Musí za každou cenu pořádat každý rok ztrátovou taneční soutěž nebo pro neúčast rušit letní týdenní taneční soustředění.
Propagační tiskovina, i když osvětová, je podobně problematický cíl. Pokud ho lidé sami nechtějí, sponzoři nechtějí přispět nebo nebyl uznán jako projekt hodný grantu, tak potom je snad lepší zkusit něco jiného.
V každém případě mi pomohla kniha „Úspěšná nezisková organizace“ z vydavatelství Grada. Pomohla mi však spíše pochopit, že „uživit neziskovku“ je těžký oříšek a bez opravdových mecenášů to jde jen těžko.
Komentáře se zabývaly spíše tématy „pětistovka“ a „notář“. Navrhuji pokračovat se všemi třemi tématy (i s původním „Jak uživit neziskovku“) na fóru Liberixu nebo jiných spřízněných serverech nakloněných Open Source.
Snažíme se marketing nepodceňovat a věnovat se mu trvale a s ohledem na určité cíle, kterých chceme dosáhnout. Ale dobré rady samozřejmě vítány, jako vždy. Zkušenosti sbíráme postupně.
Pokud propagační tiskovinou myslíte openMagazin, tak tam je situace trochu jiná. Není to propagační tiskovina Liberixu, ale má to být propagační magazín celého open source (a vychází jen elektronicky). Problém je, že se nepodařilo sdělit komunitě, aby ho tak používala. Jak jsme zjistili, i naši autoři ho stáhnou, proletí a smažou – místo aby informaci o něm poslali svým nepočítačovým přátelům. Je to velký problém, který jsme odhalili pozdě. Linuxáci si myslí, že je to časopis pro ně. Není. Je to časopis pro nové uživatele, ale moc se k nim nedostává. Takže teď řešíme, jak to vysvětlit lidem…
S těmito tématy si oficiálně na weby netroufám. Obávám se negativní reakce. Zatím sbírám vaše názory tady, třeba z toho vznikne nějaký článek i na LinuxEXPRESu nebo liberix.cz. Uvidím. Díky za komentáře.