Kam s dětmi: Technické muzeum Tatra v Kopřivnici

tatra-muzeum-20180106_114306

Začátek ledna, venku teplo, stavět bláťuláka ale s dětmi nechcete. Hledáte něco, co má náplň aspoň na půl dne, budou z toho hezké fotky a chvilku se tam musí jet, aby se času spotřebovalo co nejvíc. A nejlíp aby tam někde byla restaurace s obědem, když už to bude výlet (na vaření dneska nebude čas). Tak jsem vymyslel návštěvu Technického muzea Tatra v Kopřivnici.

A byl to výborný nápad! Máme to z Opavy podle map 56 km a 56 minut; František to pravidelně hlídal. Udělali jsme si klučičí výlet a vydali se sami dva. Nikdy jsem tam nebyl, ale cedule nás navedly spolehlivě a jakmile jsme spatřili Slovenskou strelu, bylo jasné, že jsme to našli.

Slovenská strela
Slovenská strela před muzeem

Zaparkovali jsme vedle na parkovišti a vydali se k vlaku, abychom vyfotili první snímky. Oba jsme měli na focení jen mobily, ale nakonec to dneska už není zas takový hendikep. Hlavně František, který má můj starý, ale stále dostatečně funkční mobil HTC Legend z roku 2008, byl spokojený. Mobil pořád fotí, nahrává videa a přehrává je, pořád toho umí dost (nedávno jsem ho použil jako záložní zdroj pro 3G připojení). Franta za celý den nasekal přes 170 fotek, ale sebekriticky přiznal, že některé musíme smazat. 🙂

Vstupné do muzea je pro dospělého 120 korun, děti do šesti let jdou zdarma (čili Frk šel jen tak). Hned u vstupu je obchod, kde lze najít modely, samolepky, trička, hrnky a další klasické suvenýry v dostatečné šíři nabídky. Vše lze koupit také na Tatra e-shopu.

Zátopek
Vedle je expozice Emila Zátopka, kterou si nechávám na jindy, protože nás uvítal motor náklady Tatry a vzápětí pancéřovaná Tatra 613.
Neprůstřelná pancéřovaná Tatra
Neprůstřelná pancéřovaná Tatra

Expozice je samozřejmě vystavěná na chronologickém principu, začíná se tedy založením původní továrny, prvním kočárem bez koní, prvními podvozky, jednoúčelovými vozy a postupně vše směřuje ke zlaté éře dvacátých a třicátých let, kdy bylo možné vytvořit pestrou nabídku pro různé typy zákazníků, různé způsoby využití.

Poválečné studie, prototypy a i sériové stroje se už z dnešního pohledu jeví jako sázka na jistotu – většinu strojů známe díky všeobecnému povědomí. Přitom Hans Ledwinka, hlavní konstruktér, měl jako mnoho lidí dost turbulentní život a to, co dnes vnímáme jako „známé“, musel on a jeho kolegové těžce prosazovat. V té době vzniklo množství legendárních aut; svou slávu získala také díky cestovatelům, z nichž nejznámější, ale nikoliv jediní, jsou pánové Hanzelka a Zikmund. V muzeu je dostatek informací o všech expedicích, při kterých jely do světa tatrovky. Bylo jich opravdu hodně – a to ani nepočítejme závodní výpravy na Rallye Paříž-Dakar. Nebo skutečná „Tatra kolem světa“, můj papírový model z Abíčka. 🙂

Expediční speciál Hanzelky a Zikmunda
Expediční speciál Hanzelky a Zikmunda

V hale s expedičními speciály jsou i historické náklaďáky, některé ještě s řízením vpravo. A spousta podvozků, převodovek, motorů a samozřejmě motorové sáně a drezína. 🙂

Motorové sáně
Motorové sáně

V dalším sále najdete průřez dvacátým stoletím – úspěšné vozy, závodní speciály, designové krásky, koncepty pro armádu nebo pokusy o modernizaci osobních aut, která viditelně zastarala. Každopádně jde o úžasnou sbírku krásných strojů. A to včetně dvou letadel nebo ledničky.

Návštěva muzea byl výborný nápad a určitě se tam ještě podíváme. Celá prohlídka trvala zhruba hodinu a půl, ale nestihl jsem číst všechny popisky nebo si pustit všechny videoukázky. Příště.

Pěkná shoda okolností – zrovna startoval 40. ročník Rallye Dakar. Karel Loprais s tatrovkou před třiceti lety vyhrál kategorii kamionů, jeho synovec Aleš vyhrál první etapu letos, 7. ledna 2018.

Focení povoleno
Focení v muzeu je žádoucí, neplatí se za něj a všichni se tak můžou ucvakat. A protože je co fotit, určitě se tam vrátím…

Podobné čtení

Poprvé na raftu Ačkoliv jsem z pracovních důvodů odmítl páteční Etch Release...Party v Olomouci, šel jsem v pátek se ségrou a Gábinou do hospody (kde jsem...mimojiné potkal Katku, zdáár ;-)). Gábina přišla mimoděk s nabídkou, že...potřebuje tři lidi na nedělní "sjezd" Moravice.
Kvalitní cesty se blíží k Opavě – konečně!... Ještě nechci křičet, že jsme se...dočkali, ale když jsem poprvé jel po nové dálnici, zařval jsem si. Odry jsem viděl...z úplně nového pohledu, Bělotín jsem poznal jen podle břízek a mostu, po kterém se...jezdilo dosud.

Sdílejte článek svým přátelům

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *