mohli byste psát „byste“ správně. Třeba to umíte, klobouk dolů, ale třeba si nejste jistí. Proč je „by jste“ zcela špatně?
Historická vsuvka: současná čeština je ve srovnání s jinými jazyky vcelku chudá 😉 na gramatické časy, nemá např. imperfektum jako jiné jazyky. Nemá už ani čas, který se nazývá aorist. Až na jednu výjimku – hádejte kterou. 🙂
Sloveso být má v různých časech také tvary, které nejsou tvořeny pomocí základu by-: např. jsem, jsme. Vývoj byl divoký a k dnešnímu infinitivu být řadíme také tvary původně tvořené z jiných základů. Ovšem tvary podmiňovacího způsobu (kondicionálu) jsou právě pozůstatky aoristu. Proto se používají – a je to vzhledem k vývoji jazyka logické – následující tvary:
1. já bych
2. ty bys
3. on, ona ono by
1. my bychom
2. vy byste
3. oni, ony, ona by
Tyto tvary nejsou odvozeny od slovesa ‚jsem, jsi, jste‘ a vývojově s ním nemají nic společného! Proto je zcela špatné psát ‚*vy by jste‘, je to nesmysl, bohužel často užívaný. Tvary ‚jsem, jste, jsme‘ dnes nemají infinitiv, „vývojem byly přiřazeny“ (nadsázka) k infinitivu „být“. Původní tvar „jestvovat“ se dochoval v jiným slovanských jazycích, např. ve slovenštině: „jestvuje“ znamená „existuje“.
Pokud se podmiňovací způsob objeví po spojce „aby“, spojí se s ní: abych, abychom, abyste. Vrcholem nevkusu a neznalosti je tvar ‚*aby jste‘. Třikrát fuj.
Jasné? 🙂
Díky Vlasto za další super příspěvek. Na základce jsem ČJ ignoroval, teď abych se ji učil :-).
Vida, o existenci aoristu jsem neměl ani potuchy a to mě čeština docela zajímá. Díky 🙂
Nicméně pevně věřím, že časem tyhle matoucí nepravidelnosti z jazyka zmizí a nahradí je právě ty tvary „aby jste“, „kdyby jsem“ apod. Z dnešního pohledu jsou možná divné, ale zato zcela jasné a snadno pochopitelné. Každý živý jazyk má vlastnost se sám od sebe zpravidelňovat a i když by to bylo v tomto případě z historického důvodu nesprávné přiřazení, má to smysl. Stav, kdy půlka národa píše tento tvar špatně a prakticky všichni si myslí, že je to odvozenina od „být“, neprospívá nikomu..
Není to jasné 🙁 😀
Já si jen pamatuju, že v některých případech je „by jste“ špatně, a to mi stačí.
V každém případě je to špatně… 😉
Tohle pravidlo jsem si naštěstí už zapamatovala, hůř jsem na tom se zájmény 🙁
Asi taky řeknu naší češtinářce ať si zařídí web 🙂
A proč, když máš k dispozici tenhle? Zájmena? Neboj… bude to křupavé, už to chystám. A paní učitelku tady rád uvidím… 🙂
Vtipné je, že se to objevuje především v případech, když se někdo snaží mluvit echt spisovně („by ste“ mu připadá nespisovné, takže to zespisovní na „by jste“).
Tříkrát hurá …. ty Tvoje články o češtině jsou naprostá špička. Naprosto se nepovažuji za lingvistu, ale kdykoliv si rád přečtu tyhle jazykozpytné příspěvky psané populární formou (rozuměj – pro nás pomaleji chápající). Kdyby mě takhle někdo učil češtinu na základce, to bych si dneska výskal…
Jinými slovy: „Jen houšť a větší kapky!“
dobrý článek, mohl bys to rozeslat na všechny úřady!!!
Tak tohle naštěstí vím, protože nás na to učitel upozorňuje za každou slohovkou. Spíš pořád nevím, kde se píšou čárky v těch vyjímkách apod. Učitel řekne, že to je subjektivní a pak to všem vesele škrtne a já kvůli tomu nikdy nemám jedničku 🙁 😀
Prosím,jak vysvětlím synovi co je to infinitiv a nějak srozumitelně aby to pochopil,,myslím nějaké příklady u toho???????
Možná se dožijeme toho, že se jazyk zpravidelní natolik, že budeme časovat „on by je“, „oni by jsou“… Když už jsem nevěděla, jak jev kolegům vysvětlit, použila jsem tenhle příklad „správného“ časování ve 3. osobě – a hle, trochu se v zacházení s bychom a byste zlepšili.