Nejenže jsem před časem (ach, toto letí) dosáhl třiceti let a jsem tedy nedůvěryhodný (jak říkal John Lennon – „Nevěř nikomu nad třicet“). Dokonce jsem nabyl dojmu, že jsem již tak stár, že bych si měl pořídit hodnou a milou, domů, aby teplo rodinného krbu atakdále. A stalo se, v pátek 13. května 2011 jsem si ji pořídil. A bylo to dobré pořízení, tak jsem chtěl pár drobtů od svatebního stolu pohodit i po vás, milých čtenářích.
Návod píšu pro kluky, pro holky to napsat neumím, ty se můžou aspoň inspirovat.
Co potřebujete – nezbytný základ
Nejprve, aby bylo jasno – co potřebujete, abyste mohli tento návod doma zopakovat.
V první řadě: potřebujete holku, a to přesně jednu. Dvě jsou sice možná chvíli fajn, ale je to moc, na to nejsou dělané formuláře a paní na úřadech to nemají rády. A méně než jedna je zas málo, to dá rozum. Když nemáte holku, dejte tam… no vlastně nic, bez holky to nepůjde. Zkuste třeba seznamku.
Květinku je třeba zalévat
Ovšem když ji máte, musíte ji pár let vozit na výlety, nutit jí květiny a občas čokoládu. Ona vás pak za odměnu nechá, abyste jí maňkali nohy, záda a tak. Taky vám začne kupovat trička (oranžová, protože oranžová je in). Měli byste trochu vařit, aspoň něco – jako upéct kuře nebo se pokusit o guláš. To obvykle zabere. Po nějaké době totiž zjistí, že maminka měla pravdu a začne vařit sama. Pak už stačí jen v klidu jíst a pro další klid po sobě uklízet talíř do myčky (i její talíř!).
Kamarádky jsou ok
Občas zatouží vyrazit do svého města, takže jí nebraňte, aby na víkend jezdila za kamarádkou. Naopak – navrhněte, že pro ni přijedete autem (musíte ho samozřejmě mít). Sfouknete tak víkend s klukama u piva, jim nevadí ranní pokojový smrad a zuby vám taky kontrolovat nebudou, protože nebudou chtít pusu na dobrou noc (bílý sex je navíc regulérní součástí programu).
Rodiče – nutná příprava
Pokud navíc umíte jíst příborem a před jejími rodiči prokážete znalost nějakého technického detailu nebo cizího slovíčka, máte šanci posunout se do dalšího levelu. Můžete přestat o dětech mluvit jako o smradech a začít plánovat místo nákupu počítače třeba společnou postel (kde bude stejně vegetit hlavně ona). Trochu přeskakuju společné bydlení, protože jestli už jste až tam, tak je ruka v nohávě nebo tak něco. Každopádně společné bydlení vás buď rozdělí, nebo spojí. Zkuste se radši spojovat. 😀 😉
A vaši asi nebudou protestovat, když si přivedete slušnou holku, která se umí zakousnout do řízku, ví, že vysavač není bezdrátový a dokáže o své práci povídat aspoň půl hodiny v kuse (což udělá dojem na vaši máti, protože si ze slušnosti nechá vzít na tak dlouho slovo, což se jí běžně nestává).
Začíná to být „vážný vztah“
No zkrátka – jednou se dozvíte, že to bez vás nejde a že kdyby teda jako někdy říkala „ano“, tak vám. A že děti by musely být kluci, protože chudák holka, která by po vás zdědila tak příšerné brežněvovské obočí. A tady už to začíná být vážné, protože o tom už se nelaškuje. Dřív nebo později se to slovo objeví. Všechno je vyjasněno, pro budoucnost se začíná používat čtverečkovaný papír a začíná se termínovat.
Svatbománie
Kývli jste. Ano, řeknu ano. Začíná další první bitva o místo konání, termín, hudbu, pozvané a nepozvané příbuzné a nepříbuzné. Jak bude vypadat svatební hostina, nechceme přece nudnou klasiku, ale co když famílii nepotěšíme? Skupinová paměť je potvora vytrvalá a kdo by chtěl ještě za x let slyšet, jak to jídlo bylo nepovedené… Začnete v duchu recenzovat všechny stále zmiňované svatební weby a pohoršovat se nad otylkami narvanými v příšerných hábitech, které musíte večer před spaním hodnotit na notebooku. Ano, příšerné, takhle to my mít nebudeme…. Zřejmě si zvýšíte kvalifikaci v oblasti vodiček na obličej, vodiček na hlavu, barev na nehty, barev na hlavu a různých látek, a to nejen chemických. Zkrátka budete vědět spoustu věcí, které jste ani vědět nechtěli.
Víte, že existuje antistatistický sprej, kterým se nastříkají nohy, aby se na ně nelepily šaty? Já už jo a moc velkou radost mi to nedělá. (Zapomněl jsem totiž, jak se jmenuje hospoda, do které chodíme v Olomouci na jídlo. Mám pocit, že došlo k výměně informací – jedna vyměnila druhou.)
A jednou to fakt řeknete
Není univerzální rady. Najednou budete „my“ a nezbude vám než přijímat informace, rady a pokyny, abyste pak v soudný den a dny poté mohli rozdávat: rozhodnost, dojetí a radost, že jste to „ano“ řekli.
Pokračování v příštích šedesáti letech.
Já měl výhodu – v plánování společenských událostí jsem prokázal slušnou, ehm, inkompetenci. Navíc si drahá organizaci užívala. Takže se slavný den rozdělil na dva, kde první akce byla taková ta navoněná nóblhóch ve společenském „za princeznu“ (jakože slušelo, o tom žádná), a druhou část, pro obyčejné lidi, jsem si uspořádal po svém.
S ženou jako s květinou. Nařezat, svázat a hodit do vody. 🙂 Nebo ne? No, tohle jsem pochytil od kamarádky, tak snad nekecala. 🙂
Jo, a mimochodem, na té fotce se díváš hrozně mimo obraz. Vpravo prostě chybí prostor. Ale jinak moc krásně napsaný článek. 🙂 Vypadá to jako sranda, ale není to sranda. 🙂
*brek* to je hezké 🙁
Moc pěkný. Kde jste se seznámili, smím-li se zeptat? Na seznamce? Já se seznamkama zatim moc dobrý zkušenosti nemám.
@s0 Já jsem taky organizaci nechal na ženě, už v listopadu. 😉
@vojta Mimo obraz – je to záměr a myslím, že je to ok. Fotky jsou úžasné.
@aminux To je docela pěkná historie, ale na začátku byla moje fotka špenátu, kterou Zuzka našla. Hledala totiž, jak se v GIMPu dělá vodotisk a napsala mi o radu. Nevím ale, jak přišla zrovna k téhle fotce…
Díky za pochvaly, z článku mám taky dobrý pocit. 🙂
Jak vidím, pán je z Opavy (ta fotka z kopečku na Hradci mě v náhodném článku z Twitteru překvapila 🙂 ). Přeju vše nej do společného života 🙂