Myslel jsem si, že je to jen okrajová záležitost, ale poslední dobou se to nějak množí. Lidi mi píšou důležité zprávy na sociálních sítích a čekají, že rychle odpovím a vyřeším jejich problém. Zkusím vysvětlit, proč to není možné a že to není moje nafoukanost.
Google Plus
Na G+ se mi nové příspěvky zobrazují v boxíku, kde jsou nejprve nepřečtené, následně jako přečtené. Nepoužívám žádný způsob, jak si uložit příspěvek pro pozdější přečtení. Ani to nechci zkoušet, síť používám jen okrajově.
Nedávno mi před víkendem psal jeden uživatel dotaz právě tímto způsobem. O víkendu jsme byli na chalupě, sklízeli jsme ovoce a počítač jsem nezapnul. Jak mám v pondělí ráno hledat příspěvek, ve kterém dotyčný požaduje okamžitou pomoc…Navíc se jeho dotaz týkal placeného produktu, který mu nefunguje (a já ho samozřejmě nemám).
Takže jsem po čtyřech dnech odpověděl, že prostě nedokážu poradit, což vedlo k tomu, že dotyčný ani nereagoval. Mám pocit, že to na něj působilo arogantně, což ale neodpovídá realitě. Já bych mu poradil, kdybych věděl, ale zase ocaď pocaď. Křišťálovou kouli nemám a i tazatel se musí trochu snažit. A když na věc přijde, hodina mé intenzivní práce nestojí majlant a problému se věnuji naplno. Základem je ale poslat normální e-mail a napsat srozumitelně, co chcete.
Já vím, že Facebook neupozorňuje na všechny zprávy, které mi někdo pošle. Prostě se vůbec nic neobjeví. Občas na ten odkaz „Další“ (zprávy) klikám, ale protože tímto způsobem skoro s nikým nekomunikuji – a když už, tak o tom oba víme – kontroluji to jen výjimečně.
Dneska jsem tam našel dvě zprávy staré víc než měsíc. Jedna byla poptávka po „učiteli Linuxu“, druhá zpráva od známého. Zejména v prvním případě netuším, proč mi paní nenapsala normální e-mail, když mi chtěla skoro nabídnout práci. Pokud mi chcete nabídnout práci, napište mi mail (vlastimil@e-ott.info).
To asi jediná síť, kde reaguji poměrně rychle, ale zase jsou zprávy krátké, takže je opět lepší poslat e-mail. Tady akceptuji první impuls, ale další diskuzi nehodlám zkracovat do 160 znaků. Je fakt, že tudy zas tolik důležitých zpráv nechodí.
Sociálno
Tato výzva, kterou asi stejně nikdo nevyslyší, tedy zní: Pokud něco chcete, pošlete mi e-mail. Nečekejte, že budu reagovat z některého ze svých X profilů, které mám na netu. Není to moje nafoukanost, ale váš špatný předpoklad.
Ahoj,
mě se to stává taky, dokonce ještě v šílenějším variantě, kdy mi klient píše v prvním mailu „potřebuji to urgentně“, v druhém „co se děje? proč to ještě není“, v třetím „uživatelé mě bombardují telefonáty, služba nám krachuje“. Přitom stačilo zvednout telefon. Já nekoušu.
Možná by se mělo učit ve škole, jak správně používat komunikační prostředky. Že ne všichni sedí s Facebookem na mobilu i na záchodě. A že ne všichni odpovídají do pěti vteřin.
zlí jazykové předpovídaly cca před několika lety že emailovou komunikaci nahradí sociální sítě. Jak moc se spletly je vidět každým dnem kdy emailová komunikace ač také zdarma a bez jakékoliv záruky je pořád nejjednodušší a nejrozšířenější komunikací na internetu. Čím více je ale lidí na internetu tím více lidé začínají pohodlnět. Místo aktivního vyhledávaní informací sázejí na jednoduchý způsob prostě se na to zeptám. Už tento způsob myšlení je špatný zkombinuje li se ovšem s nepochopením základu komunikace a prostým představením že vzkazy na sociálních sítích prostě nemusí všichni používat jako primární způsob komunikace muže docházet k problémům které popisuješ. U mě je v první řadě telefon jako druhý email a jako poslední jsou ostatní komunikační kanály.
Zajímavý příspěvek.
Možná se dají informační toky nastavit tak, aby skončili stejně v mailu, bez nařizování (potencionálním) zákazníkům, jak mě mají kontaktovat.
Souhlasím s Patrikem Šímou, že knihy o produktivitě udělali z telefonu zakázaný nástroj, protože prý to strašně vyrušuje! Já zase nesnáším lidi, co si myslí, že celý den čumím do mailu a co deset minut se dívám, jestli něco nepřišlo. A vůbec mi nevadí, když někdo zavolá a řekne, že mi něco poslal a chce vědět jestli jsem to už četl.
Když jsem kdysi poskytoval služby, tak jsem měl nejraději kontaktní formulář, kde mi lidé napsali a já dostal informaci mailem, že přišel nový požadavek. I když mi zavolali nebo poslali mail, stejně jsem to přepsal jako požadavek do toho formuláře za ně, abych měl jednotný vstup.
Twitter mám v Thunderbirdu jako chat, škoda že neumím z FB a G+ vytáhnout RSS.
„Možná se dají informační toky nastavit tak, aby skončili stejně v mailu, bez nařizování (potencionálním) zákazníkům, jak mě mají kontaktovat.“
Chápu, že to tak interpretujete, ale za roky, které jsem strávil psaním článků, odpovídáním v diskuzích a řečněním na konferencích, už vím, že jsou i potenciální zákazníci, které nechci. Například ty, kteří nejsou ochotní přesně sdělit, co chtějí, chtějí to zadarmo a hned. Spolupráce je mým pohledem stav win-win, když bych se měl podřizovat v tak základní věci, jako je ne/používání e-mailu, tak bych ji odmítl. Naštěstí se to vyřeší samo…
Nejlepší na elektronice je ,když vypnou elektřinu. Tento božský klid je nejlepší .