Hlavně se z toho nepo**at, i když je to zadarmo

Máme před domem strom, skoro keř. Jsou to mirabelky, špendlíky neboli sračky. Ovoce, které na venkově nikdo nechce ani na pálení, nemluvě o jídle – dělá čest svému jménu. Jo, občas, pár kousků na chuť. Ale že by stálo za to, aby se na ten strom lezlo… to ne. Ne tak v centru Opavy. Je to totiž zadarmo, že.

Ten strom všechny lidi něčím přitahuje – dneska je obsypaný přezrálými plody, tak bych to možná trochu chápal, ale ti lidi se u něj zastavují od května. Nejprve sběrači všeho nepotřebného a všeho, co je všech. Vzápětí cigáňata a následně jejich rodiče, tety, strejdové, bratranci a úplně jiné další rodiny. Letos kupodivu dlouhou nevydrželi, asi to fakt nestálo za to. Pak se objevili chlapi jdoucí ze směny (a z pivní svačiny). Ošuntělé rifle, kožená brašna, hnusná košile, zarostlý ksicht… ale mirabelky zaujaly. Nelenili se natahovat, ohýbat větve – jen aby sežrali tři kousky ovoce, ze kterého se jistě připosrali ještě cestou…

Pak byla chvíli pauza – bylo moc horko, nebo naopak pršelo.

Včera se po větvi sápala nějak mamina, které pak hnusnou ulepenou kuličku cpala děcku v kočárku. V pátek se nahoru drápala mládež jdoucí na pařbu. V sobotu se tam drápala stejná mládež jdoucí z pařby. Minulý týden se pod korunou zastavil manažírek, který parkuje před naším barákem, protože kvůli krizi nemá na parkovací dům za rohem (hodina 5 Kč).

Dneska – na konci srpna – nastoupily hordy zdivočelých desetiletých kluků, kteří nemají rodiče, nudí se a budou dělat cokoliv, jen aby něco dělali (ach, školo, začni). Celé dny vyřvávají pod okny, hážou po sobě kdeco, jezdí na skejtech mezi auty, řvou po sobě, mlátí se; včera jeden chudáček usedavě plakal – asi mu sebrali cigarety.

To je něco na obyvatele našeho domu. 🙂 Předevčírem je stavěl do latě „soused“ – museli pod jeho velením pozametat všechny ty.. no.. sračky, které rozházeli po okolí (a taky ty, které prostě spadly a rozjezdila je auta). Nepoučili se, včera tu byli zas – a dneska opět. Ale aspoň nám tu nechali vzkaz… 🙂