Život je slepá kolej…
Musím si poznačit, že film Black Book katastrofického megalomana Paula Verhoevena (sic!) je skvělý a úžasný. Pojednává o odboji, zradách, vztazích, ale není to žádná utahaná hřebejkovská glajda. Napínavé, dobře natočené, kvalitně obsazené, plné zvratů. Přitom člověk neztratí emotivní linku – až do konce nevíte, jak skončí poslední padouch, který celý film… ale podívejte se sami. Třeba se zbavíme dojmu, že to jen u nás byli po válce zlí rudoarmějci a národní výbory.
A Hitler tam není.
Letos jsme vinobraní v Novosedlech nestihli, přijeli jsme až v říjnu, v době, kdy burčáková sezóna pomalu končila. Najít a koupit burčák byla výzva na skoro dvě hodiny – nedá se ani říct, že by lidi byli kdovíjak ochotní, byť to o sobě tvrdí. Nakonec jsme burčák na chuť koupili, byl dobrý. Vzniklo pár fotek, předkládám aspoň sklepy. Nefotil jsem speciálně ty zavřené – zavřené byly skoro všechny.
Senátní volby jsme odvolili, byť úspěch by se nedostavil ani v případě, že by mnou volený kandidát zvolen byl. Ale nešť, je třeba zřejmě padnout hubou až zem. O politice psát nechci. Šli jsme volit jako spořádaná rodinka, tentokrát bez kočárku – se šátkem. A nosičem nebyla Zuzka, nýbrž poprvé veřejně já.
Konečně jsem se dostal k tomu, že to můžu zkusit realizovat. V Opavě máme dostatečně velkou kancelář, která je dokonce i celkem vybavená nábytkem, školit taky máme co, takže hurá do toho. Velký problém vidím v rozšíření této informace, nečekám proto žádný nával, ale nic nepřináší úspěchy druhý den po spuštění.