Cimrmani v Ostravě

Včera jsme byli na představení Žižkovského divadla Járy Cimrmana, které zavítalo do Ostravy.

Představení se konalo v Domě kultury města Ostravy v Moravské Ostravě v rámci Festivalu DJC.

Martin s Janou byli ve čtvrtek na Cimrman v říši hudby, já jsem ale před časem, když mi Martin nabízel, že nám koupí lístky, vybral spíše Záskok, protože „v říši hudby“ jsme viděli loni v zimě v Krnově. Stejně jako loni tam i letos hrál hlavní roli plukovníka Colonela Svěrák v apartním tropickém oblečku s helmou… 😀 České ručičky, šroubky, hřebíčky… Slávu české země šíří… 😀

Svěrák úžasně hraje taky postavu Karla Infelda Prácheňského v roli Vavrocha, kterou znám ze záznamů. Proto jsem se těšil, že ho uvidíme. Vavrocha však hrál Ladislav Smoljak, který tak úžasně nepřehrává jako Svěrák. Zlidovělé repliky „Aléé téé lípy se nevz-dám-mm. Maňa-maňa-maňa.“ nebo „Aléé kampáák, Kuzmo Kuzmyčyyyyy.“ prostě neměly tu šťávu, Smoljak je řekl příliš rychle, civilně a taky potichu. To mě tedy trochu mrzelo.

Na druhou stranu – Genadij Rumlena v roli Vlasty („Vlasto, ty nejsi Vlasta? Ty jsi Vlasta?“ :-D) byl přinejmenším stejně tak dobrý jak Petr Brukner, i když jemu to ráčkování jde líp. Ovšem největší salvy smíchu vyvolával snad jediný skutečný herec v klasickém pojetí tohoto slova – Miloň Čepelka. Ten chlapík je prostě borec. Je hodně malý, takový skoro až skřítek, má perfektní jevištní výslovnost a skvělou gestiku a mimiku. Když zjistil, že se jako šikovatel Vogetanz, posádkou v Českých Budějovicích, zamiloval do Vlasty, přišlo na něj puzení, které velmi expresivně vyjadřoval celým svým tělem – pomyslným kousáním, kroucením a dusivými výkřiky… 😀 No, křížili jsme nohy smíchy (ačkoliv to teď z tohoto popisu nejde poznat).

Ačkoliv Záskok znám hodně dobře, objevily se, jak to v divadle bývá, změny a drobné jemné odstíny nebo významy. Hlavně na začátku, když byl během semináře citován dopis Ladislava Sroupežnického Járu Cimrmanovi o tom, že ve hře Češi na Řípu se objevuje nejen praotec Čech, praotec Němec, ale i praotec Cikán – na voze plném kradených slepic. Ostravské publikum si to docela užívalo…

V předsálí divadelního sálu je expozice o historii divadla, mohl jsem si konečně také vyfotit bustu Járy Cimrmana se strhanými rysy, podíval jsem se na sténografku Eriku T. a poprvé jsem viděl, jak vypadá vídeňský (středoškolský) profesor Erich Fiedler. Krom toho zde byla tabule všech herců a režisérů divadla nebo zakládací listiny.

A blbci zase seděli vlevo. 😀