Nemyslím tím art, ale malování bytu. Jednou za čas se to halt musí udělat, obzvlášt když sousedce nahoře ušla voda (z pračky). Anebo když se na druhdy bílé stěně objeví borůvkový džus, který když ohřejete, je to polívka. Ohřívat se ale musí mimo stěnu – ale to je předpokládám stejně jasné jako fakt, že borůvkový džus nebo polívka na zeď nepatří. Obsahuje totiž zrníčka.
Abych to celé zvládl, dostal jsem pěkné pracovní tričko. Myslím, že jsem mu zdatně dělal čest, celá činnost se nesla v duchu myšlenek Pata a Mata. Akorát ta zelená v reálu chyběla.
Primalex Plus dávají třeba v Baumaxu nebo Obi za 400 Kč/15 kg. Od někoho z rodiny si půjčte štětku, váleček s teleskopickou násadou, igelity na pokrytí nábytku, nějaký kýbl, abyste si neušpinili svůj, bedýnky na knížky a na podobné malé blbiny, které se v nich zašpiní ještě víc než na regálu, pak ještě nezapomeňte na tmel a brusný papír, případně sádru. Většinou se najde někdo ochotný, kdo vám to rád půjčí, protože by se mu to doma zkazilo. Takže děkuju švárovi, jeho máti, našemu tatíkovi a – to je myslím všechno, něco jsem měl, něco koupil.
V neposlední řadě je také dobré mít někoho, kdo vám občas něco podá nebo dělá štětcem dotahy v rozích apod. Vhodná je žena, protože vám bude ještě říkat, jak vám to pěkně jde a že už chybí jen druhý nátěr(!!) a už to bude úplně nejskvělejší.
Vhodné je taky povysávat neboli vyluxovat, hlavně praskliny ve stropě a v rozích, které budete tmelit nebo sádrovat. Mrcha muška vždycky stihne vystrčit křidýlka nebo se nechat rozmáznout – zkrátka blbě se pak vyjímá, je lepší ji předtím odstranit.
No a pak už nezbývá než se chopit bidla, tedy teleskopu s válečkem, a dlouhými tahy pokrývat zdi vrstvou barvy. Základní pravidlo velí nevracet se na již pokrytou plochu, nebo se ji strhnete, ale čert vem pravidla. Když děláte třetí nátěr, spotřeba Primalexu stoupá úměrně s poklesem obsahu vody v něm a čerstvou vrstvou prolíná ta debilní fialová, nějaké „nevracení se“ je irelevantní a vítězí hrubá síla.
Členitost zdí je ovšem překvapivá: nejsou jen boule a propadliny, ale také mikroďurky, kam se barva dostane snad jen nástřikem (zde je nutno zapátrat v širším okruhu známých, sám jsem se k patřičnému nástroji nedostal; švára?). Výsledek lze vidět po zaschnutí, čekaní je vhodné si krátit malováním jiné zdi, frustrace je nižší, když víte, že jste mezitím vymalovali něco jiného.
No, nijak extra mě to nebaví, a to jsem vynechal stropy, které jsou lahůdkou. Připomínám jen, že zapůjčené věci je vhodné pak vrátit, obvykle lidi naserete, pokud je neumyjete (např. váleček či štětku). Největší opruz je pak umývání oken, dveří, zásuvek apod. (podlahu umyjte co nejdřív a rychle ji schovejte pod koberec, divit se budete až za tři roky).
A pitný režim je samozřejmě základ…
ty u té práce vypadáš nějak spokojeně, a kde je fotka tý ženský, která ti radila? 🙂
Vůbec mi to nešlo, čéče… Slečna se nechce fotit, bo sama fotí… 🙂
Jj, malování je pruda … pro příští akci doporučuju koupit igelit i na podlahu (zakrývací plachta z tlustějšího igelitu, po které se dá i šmatlat) a vypínače a zásuvky přelepit papírovou zakrývací páskou – úklid je pak mnohem jednodušší 😉 No a filajovou bych asi nejdřív oškrábal dolů, protože ty 3 vrstvy Primálu, co si na to dal začnou asi poměrně brzy protestovat 😐 Ale jinak gratuluju! 🙂
To mi povídej, mám za sebou malování dvou pokojů…jediné dvě pozitivní věci jsou zmiňovaný pitný režim a poslouchání muziky 🙂 A ještě to teď vypadá celkem dobře. Ale několik let nechci váleček ani vidět : )