Loni se v Austrálii ujala vlády Labor Party, která v předvolební kampani slíbila, že každému dítěti zajistí ve škole počítač. Rok uplynul a ukázalo se, že předvolební sliby se těžce plní. Peníze stojí nejen samotné přístroje, ale také jejich správa a třeba také elektřina; do toho přichází fenomén „finanční krize“. Některé státy se začaly drahému řešení bránit. Prodlením začaly náklady dále narůstat, původní odhad počítal s 1,2 mld dolarů, pesimisté očekávali dvoj- až trojnásobek.
Řešení navrhla firma z Melbourne. Asi není třeba hádat, jaké řešení to bylo.
Zástupce firmy hovoří o „jednoduché záležitosti“, jež spočívá v otevřeném řešení. To prý přinese do vzdělání ve spojení s netbooky vysokou hodnotu. Firma chce nabídnout levné netbooky, jeden pro dva žáky. Každý žák bude mít svůj flash disk s operačním systémem a aplikacemi a volnou kapacitou pro ukládání dat. Výsledkem tedy bude masivní redukce instalací a nároků na správu, zároveň však nebude omezena použitelnost.
Firma navrhuje použít některý z modelů Eee, Aspire One, Dell Mini nebo podobné. Každý žák pak dostane dvou- až čtyřgigabajtový USB disk, na němž bude nainstalován Linux s požadovanými aplikacemi. V případě, že uživatel klíč uvede do nepoužitelného stavu, dostane prostě nový a na původní disk se nakopíruje obraz (image) nového systému.
Data budou žáci ukládat na USB klíč a synchronizovat s centrálním serverem, pokud bude nutné vyměnit USB disk s operačním systémem, data se pak stáhnou zpět právě z centrálního úložiště. Přístupná pak budou pomocí webového prohlížeče, počítá se s využitím intranetu a využitím LMS jako Moodle nebo LAMS (obojí svobodný software). Smysl samozřejmě najde také existující bezdrátové pokrytí ve školách, stejně jako elektrické zásuvky.
Pokud žák USB disk zapomene doma, dostane ve škole dočasný, aby se nemohl vymlouvat, že nemá pomůcky. 🙂
Náklady odhadované na „jednotku“ (netbook, dva studenti) se pohybují ve výši 500 dolarů, v čemž je promítnuta cena hardwaru a softwaru.
Fima si uvědomuje, že si musí připravit reakce na očekávatelnou kritiku. Nasazení Linuxu ve školách může vést někoho k domněnce, že se děti nedostatečně připraví na „reálný svět“, kde „vládne Microsoft“. Realita je taková, že software se vyvíjí a až děti přijdou do „skutečného světa“, ani produkty Microsoftu na ně nebudou čekat ve verzích, které poznaly ve škole. Má proto smysl učit se pracovat s Linuxem, Firefoxem, Openoffice.org apod. Nikde není psáno, že za 5-10 let budou (muset) dnešní děti používat Windows. Logické je, aby se učily pracovat s textovým procesorem a tabulkovým kalkulátorem než jen s konkrétními produkty, které se mění a vyvíjejí.
Ve škole se nemá učit práce s Windows, nýbrž práce s počítačem.
Volně zpracováno podle článku Sam Varghese: PCs for schools: an open source solution, vydáno 10.12.2008, citováno 18.12.2008. ITWire.com.
České prostředí
Když jsem článek četl, napadaly mě různé myšlenky, jaké by to bylo u nás, kdyby to bylo. Proč to nejde? Jsme na prosazení takové myšlenky příliš hloupí, neschopní, líní nebo máme zkorumpované vedení? Bojíme se změny, jsme přesvědčení o nenahraditelnosti Microsoftu, neumíme o tom ani diskutovat? Proč se u nás nenajde firma, která by tohle – bez požadavků na nemravný zisk – navrhla ministerstvu a snažila se to realizovat?
Ale na druhou stranu – netbooky nemají ani učitelé, natož děcka… 🙁
Děcka netbooky mají.. své vlastní 🙂 Na základce je to vcelku jedno a na střední, minimálně na IT školách má stejně víc jak půlka třídy notebook/netbook vlastní.
Jelikož do školství lehce fušuju a trochu se v něm pohybuju, znám jeho prostředí a podmínky. Jak mi před několika týdny řekla jedna ředitelka, ten, kdo se vymlouvá, že nemá peníze, ukazuje lenost. Peníze prý jsou a je jich dost. Potvrzuju, školy, které mají peníze, vyvíjejí nějakou činnost, byť i komerční, ale většinou jde o granty. Dále, pokud jde o nasazení kompů a linuxů… nevím, nevzpomínám si, že bych kdy viděl ve škole jediný komp s tučňákem. Proč? Já nevím. Neschopností tamních správců… asi.