Výlet na Karlštejn

Poslední česká fáze naší dovolené měl být završena výletem „někam“. To „někam“ měl být oblíbený turistický cíl, nám doposud neznámý. Já jsem na Karlštejně ještě nebyl, Zuzka sice jo, ale obětovala se. Jeli jsme pomocí navigace, která nás vytáhla z Prahy a hned za ní odbočkami na venkov.

Doprava Prahou

Z Prahy jsme vyjeli vcelku v pohodě, ale dost jsme se divili obrovským kolonám, které sahaly až dvacet kilometrů za Prahu. Nikdy se nedivte. Jednou totiž pojedete zpátky. :-/ Až večer jsme se ze zpráv dozvěděli, že se opravovaly sjezdy a/nebo nájezdy mezi D1 a Jižní stojkou, dělá se to jednou za x let – a my jsme si zrovna tento den vybrali pro cestování (nejen) Prahou. Na zpáteční cestě jsme také stáli v koloně – už před Prahou. Byla to zajímavá zkušenost.

Aby toho nebylo málo, jeli jsme po návratu domů ještě do města – autobusem. Hádejte kudy. Ve zprávách jsme ta kritická místa viděli ještě druhý den. Všechna jsme projeli, některé i víckrát – jednou autem, podruhé busem. Jak říkám – zajímavá zkušenost. 😀

Karlštejn

Ale zpět na Karlštejn. Bylo horko, velké horko. Lány se vlnily, mraky putovaly nebem, turisti se potkávali na odbočkách nebo je hledali. Do vesnice Karlštejn jsme dorazili bezbolestně a zamířili jsme na velké parkoviště. U závory byl velká cedule, kterou jsem neměl sílu vyfotit:

Hrad je dnes zavřený – jako každý den po dni pracovního klidu!!!!!!!

Ještě teď se mi do huby hrnou vyjmenovaná sprostá slova. Den předtím upálili Husa. Fakt jsem pak pár dní uvažoval, že napíšu Tomiovi a zeptám se ho, co je to za zdegenerovaný zvyk zavírat turistické atrakce uprostřed sezóny. To nemůžou uklízet třeba v den svátku? V čem je problém? Hlavně že pak v televizi brečí, že nemají tržby – ale za takové služby (a hospodským za hnusné šlichty, které u nich člověk obvykle dostane) jim za začínám přát. No, nenapsal jsem mu, zkrachovala cestovka Tomi tours a chudák musel mimojiné vysvětlovat, že s ní opravdu nemá nic společného. 🙂

Tak jsme se vydali kolem prázdných stánků na hrad. Přišli jsme k bráně, do které se dobývaly komiksové panenky z Japonska (už tuším, že některé Japonce mohou evropské holky zajímat ;-)) a vydali se zpátky. Pár fotek hradu a vlajky EU (!) a hlad nás zahnal do jediné otevřené restaurace. Zahrádka byla narvaná, sice bylo volno vevnitř, ale všichni chtěli obědvat s výhledem na hrad. Tři nebo čtyři lidi z personálu nestačili kmitat, nicméně to zvládli se ctí – jídlo sice žádná specialita, ale spokojeni jsme byli a nevzpomínám si na nic, co by tomu šlo vytknout. Obsluha stále na place, takže se nebylo nutné doprošovat. Účtenka z pokladny, žádné šizení, vystupování bylo profesionální – bez velkých řečí. Prostě služba.

Dalším překvapivým kladem byla skutečnost, že byla o pár metrů níže otevřena pobočka České pošty s ochotnou zaměstnankyní. Poslali jsme pozdravy z Karlových Varů. Pak zpátky do rozpáleného auta a díky navigaci jsme byli za chvíli na dálnici, kde jsme se zařadili do zmiňované kolony…

Všechny fotky – ale vlastně na nich moc není…