Internetové diskuze, fóra a konference – dobré místo na rupnutí v bedně

Diskuze, fóra, případně emailové konference, jsou samozřejmě určené lidem. Provozovatel obvykle doufá, že to budou lidi, ne dobytek (tedy lidi s minimální kulturou vyjadřování). I my spravujeme či provozujeme diskuzní fóra. Naštěstí se ale nemusíme potýkat s výraznými problémy, které by nešly vyřešit maximálně ostrým komentářem.

Úzce profilované weby jako třeba Fórum OpenOffice.cz, MandrivaLinux.cz nebo třeba LinuxForum.cz (na LinuxEXPRESu klasické fórum nemáme) mají totiž úzkou skupinu návštěvníků a samozřejmě jen jisté procento náhodných komentujících. V takovém nízkém počtu se nějaký vyložený sprosťák téměř neobjeví, lidé jsou často navíc registrovaní, protože se na weby vracejí a „žijí s nimi“. Pokud se někdy objeví agresivní komentář, my z redakce jej prostě setřeme vahou autority – je to samozřejmě hlavně proto, abychom uvedli na pravou míru nepravdu nebo se bránili osočení (je třeba udržet čistý štít).

Nemáme tedy naštěstí žádné problémy, které musí řešit megaportály typu iDnes nebo Novinky.cz, kde se hledal vhodný způsob, jak si udržet slušné čtenáře a odříznout „spodinu“. V obou případech (a další následují) je řešením nějaký způsob ověření identity – bývá to přihlášení čtenáře ke svému profilu. Je to jednoduché a funguje to. Novinky.cz přidaly bonus – ověřují skutečnou identitu, lidé se museli registrovat papírovou poštou a u jejich příspěvků se objevuje jméno a bydliště (což vyhovuje také zákonu o ochraně osobních údajů). Přijde mi to ok.

Psát chci ale o něčem trochu jiném. Už několik let sleduji e-mailovou konferenci pro uživatele OpenOffice.org. Funguje celosvětově, komunikační jazyk je angličtina. Člověk se do ní přihlásí tak, že odešle mail na speciální adresu. Na adresu users zavináč openoffice.org pak může poslat dotaz, který bude během několika minut rozeslán všem přihlášeným uživatelům, což jsou minimálně tisíce lidí po celém světě. Jistě si dovedete představit, že je to malá verze současného světa – na dosah klávesnice (paradoxně znám pár jmen také odjinud). Jsou tam Evropani, Američani, Asiati, Australané a možná i nějací Emzáci. Nebo taky bezvěrci, křesťani, židi i Židi (a Palestinci), Egypťané, Iráčani, Indové, Pákistánci,  Američani, Kanaďani, Francouzi, Němci, Rusové, Gruzíni, Srbové, Chorvati (chybí Čínani, Kubánci, severní Korejci – no asi i jižní….). Pořadí nepíšu náhodou zrovna takto.

Všechny světové konflikty se v této konferenci nijak neprojevily. Nevšiml jsem si nikdy ničeho, kromě občasné lidské blbosti a trpělivosti mnoha jiných lidí. A pravidelně nadávky rozzuřených uživatelů (jak ten program nestojí za nic), kteří na emailovou konferenci dobrovolníků posílali své právníky… 🙂

Až nedávno.

Dlouholetý člen konference, který aktivně odpovídal na různé dotazy a řešil problémy, přeposlal do konference spam, který velebí Ameriku. Obsahuje pár patetických sloganů o tom, že Amerika stojí na Bohu a všichni, kdo věří, mají aktivně přesvědčovat nevěřící, protože víra v Boha je základ Ameriky.

Není nic horšího než vědomé a adresné posílání spamu do konference. Ještě mnohem horší ovšem je, když se spam týká náboženství.

Nastala neuvěřitelná přestřelka, směs nadávek, nenávisti, pohrdání, chodily výzvy o zablokování, nadávky správcům, proč se nic neděje… někdo se s dotyčným snažil debatovat. Dotyčný se ohrazoval, že je mu upíráno právo na svobodný projev, za který přes dvacet let bojoval proti komunismu (nevím kde) a ať jdou všichni do pr***le, že si můžeš psát co chce. Jiní se ozvali, že za tohle oni v armádě nebojovali a že to omezuje jejich prostor. Ozval se člověk z Izraele, že kibucy jsou v podstatě komunistické a nikomu to nevadí. Pak zjistil, že v pohledu na komunismus je rozdíl, tak se dotyčnému ptal, proti čemu na komunismu konkrétně bojoval. Do toho se začala míchat lidská práva v Číně a Kuba, vše přerušované výkřiky typu „Nereagujte, je to spam!“

Obávám se, že ke spuštění nezvladatelných procesů je stále potřeba velmi málo a že se lidstvo za posledních sto let moc nenaučilo, nebo už zapomíná. Nedávno jsem napsal jeden záměrně pichlavý a asertivní článek, týkal se Slovenska. Také ti Slováci, kteří tam reagovali, mě nutí k tomu, abych přehodnocoval výraz „bratia“. Ani takovou rodinu bych nechtěl, jestli si můžu vybrat. Mnozí jsou prostě příliš horkokrevní, prvně střílí a teprve pak se ptají.

No nic… doufám, že extremismus se nestane normou a Dělnická strana už nebude stranou. A rozhodně mě nezajímá tak moc, jak často je v médiích. Pořád věřím, že to není tak hrozné. I když po přečtení článku v Reflexu, který lapidárně shrnuje „nultá léta“, si tak úplně jistý nejsem…