Software pro neziskové organizace – jak stát podporuje nerovnou soutěž a závislost na jednom výrobci

Už dlouho přemýšlím, proč není svobodný software používán v hojné míře tam, kde by ho člověk (já tedy ano) čekal – ve třetím sektoru, kterému se zkresleně říká neziskový. Nemyslím tím neziskovost, která bude zřejmě oběma přisuzována, v obou případech vcelku neoprávněně. Myslím na volnost, nezávislost a variabilitu.

Třetí sektor má být nezávislý

Třetí sektor musí být nezávislý na prvních dvou, tedy státním a soukromém. „Nezávislý“ neznamená, že izolovaný – nelze fungovat bez součinnosti se státem a soukromým kapitálem. U nás je to paradoxně stát a jeho evropské alter ego, kdo výrazně živí nevládní prostor („jak kafkovské“, chtělo by se napsat – ale je to klišé). A soukromý sektor je částečně chudý a částečně nezralý, takže obvykle nespatřuje ve veřejné prospěšnosti (ať už to bude definováno jakkoliv) nějaký hlubší smysl – čest výjimkám.

…ale bohužel není

Moc mě tedy ani nepřekvapuje, že samotné neziskovky, kdy už vybojují ve vražedné konkurenci nějaké peníze, se nezabývají otázkou, že by mohly použít nízkonákladový, a přitom vysoce výkonný software. Není na to připraven dárce (což bývá obvykle nějaké chapadlo státu) a zřejmě ani organizace. Dárce-úřad definuje „obvyklé“, „průměrné“ a „běžné“ ceny nejen softwaru. Vychází samozřejmě z platných ceníků soukromého sektoru (och, jaká symbióza).

Úředníci diktují podle sebe

Neziskovka (ale týká se to i příspěvkových organizací, tedy typicky škol) pak nemá motivaci pořizovat levný a hlavně nezávislý a otevřený software. Jednak by se mohla dopustit neoprávněného nečerpání poskytnutých finančních prostředků, což má samozřejmě hrozivé následky a je to možná ještě trochu horší než neoprávněné čerpání. 😉 Jednak ale dostává přímo od řídicího orgánu návod, že to dělat nemusí, resp. nemá a nesmí. Ačkoliv se vyhazují eura na podporu nediskriminace, přesto existují chytré tabulky, které definují, jak to máme správně vnímat.

Vy nesmíte

Takže nějak takhle to funguje.

  • Psát do rozpočtu v projektové žádosti (když žadoníte) konkrétní názvy a značky se nesmí. (Hledat způsoby.)
  • Na každou zakázku nad 100 000 (tuším bez DPH) musíte vyhlásit výběrové řízení, oslovit alespoň tři potenciální zájemce/dodavatele a vybrat „nejlepšího“. Přímá spolupráce, protože jste sehraní a chcete realizovat dobrý nápad, je nemožná. (Hledat cesty.)
  • Pokud se rozhodnete hardware kupovat postupně, protože víte, že jeho cena klesá a nemá smysl kupovat server o rok dřív, než je potřeba, závažně jste porušili rozpočtovou kázeň, protože rozkládat účelové zakázky na více částí je přísně zakázáno. (Vysvětlovat, hlásit, vysvětlovat, zdůvodňovat. Podepisovat, razítkovat.)

Ale někdo může

Ale pokud byste nevěděli, kolik stojí jediný kancelářský balík na trhu, jehož název samozřejmě nesmí figurovat v projektovém rozpočtu (protože to se samozřejmě nesmí), tak samozřejmě existuje šikovná tabulka, kde se to dočtete.

A že je to diskriminační? Ale jděte…

Obvykle ceny neurčitých věcí a jednoho office balíku

Za tečkou: Je to samozřejmě vedenou upřímnou snahou pomoci. Úředníci, kteří tabulku mezi gilotinami předpisů vytvořili, jiný kancelářský balík neznají. A že to dalo fušku. Vytvořit i neznat.

4 komentáře u „Software pro neziskové organizace – jak stát podporuje nerovnou soutěž a závislost na jednom výrobci“

  1. Byl jsem instalovat náš účetní software v jedné neziskovce a pani si tam naříkala jak nemají peníze. Měli tam dva počítače a na nich Windows, MS office. Ptal jsem se jí, proč tam raději nedají OpenOffice a ušetřené peníze nepoužijí jinde. Prý tomu nerozumí, vše jim instaloval jejich správce sítě.

    To vypadá, že ani neuvažují nad úsporou těchto (často zbytečných) nákladů. Oni si myslí, že to tak prostě musí být a neřeší to :-(. Přitom by mohli tolik prostředků ušetřit.

  2. @bibri> Nevím, asi jo. Kdo by ale prudil vrchního otevírače kohoutů?

    @Petr> No horší je, že takhle to funguje často i ve školství a státní správě.

Komentáře nejsou povoleny.