Přistání v Tel Avivu, snídaně u Středozemního moře, cesta přes Jeruzalém do Ein Gedi u Mrtvého moře

V Tel Avivu jsme přístáli o půl třetí (mezitím se posunul čas o hodinu vpřed) a čekali jsme druhou část přijímací procedury, kde hrozí také to, že vás vrátí. Ovšem celník mrknul na pasy, položil čtyři obecné otázky („husband and wife“) a popřál pěkný zážitek v Izraeli.

Hledání cesty z letiště

Hala byla plná lidí a vše vypadalo skvěle. Jenže bylo půl třetí ráno a potřebovali jsme zjistit, odkud jede autobus, který nás zaveze do historického přístavu Jaffa, okolo něhož kdysi vznikl Tel Aviv. Chtěli jsme se smočit ve Středozemním moři.

Odchytil nás spolucestující, který s námi přiletěl. Kam prý chceme. Mou průpovídku, že chceme do Jaffy (Joffy nebo „džafy“ – výslovnost se lišila zřejmě podle etnického původu mluvčího) a chceme tam strávit den, mile odmaskoval tím, že jsou jiné možnosti než spát na pláži. Pětkou na autobusové nádraží a tam jiným busem do Jaffy. Ale nevěděl, odkud pětka jede. Šli jsme se zeptat do informací, ale protivná slečna netušila, že tam taková linka jezdí. Trvalo nám asi dvě hodiny, než jsme zjistili, že

  • pětka je místní shuttle bus, který sváží lidi mezi terminály a na autobusové nádraží nejede
  • směrem k autobusáku nás zaveze [jiná] pětka, a to tak, že musíme přestoupit za letištěm
  • všechny přímé linky jedou jinam a taxíky (a šeruty) do Jeruzaléma
  • opravdu nezjistíme, kdy pětka jede, dokud nepojede

Není pětka jako pětka

Pětka jela v pět. Nebyli jsme přímo na zastávce, tak prohučela kolem. Druhá jela za dvacet minut a skutečně nás naložila s tím, že jedeme směr autobusové nádraží, ale musíme přestoupit. Společně s námi se nalodila podobně zmatená slečna jedoucí pro změnu do Jeruzaléma.

Pětka – ač to nebyl shuttle – objela několik zastávek v prostorách letiště, na jedné z nich řidič vysadil slečnu se slovy, že tady ji nabere bus do Jeruzaléma. Trochu jsme ji litovali, přece jen to není žádné terno – cizí země, půl šesté ráno, křižovatka kdesi za letištěm, nikde nikdo a nevíte, co vlastně máte čekat. Snad to zvládla.

Nás vysadil stejným způsobem na další křižovatce-zastávce.

Zastávka za letištěm Tel Aviv
Zastávka někde za letištěm Tel Aviv, brzy ráno

Kdyby vás zajímalo, jako vypadají jízdní řády na zastávkách, tak obvykle nijak. Velkým úspěchem je, když jsou na budce nebo stojanu čísla linek, která tudy možná někdy aspoň jednou projedou. Pokud by snad byla zastávka s jízdním řádem (několik jsme jich ve městě viděli), pak jsou samozřejmě hebrejsky.

Jízdní řád hebrejsky
Jízdní řád hebrejsky

Nicméně autobus po pár minutách skutečně přijel a zavezl nás na nové autobusové nádraží v Tel Avivu. Nové bylo už dvacet let. Sedmipatrový betonový kolos uprostřed svahu a obklopený boudami, domečky a různými poloskládkami. U vchodu první z mnoha kontrol – hledal jsem klíček, igelitů kolem kufrů už jsme se mezitím zbavili. Chlápek prošmátral kufry, je pravda, že to dělal bez emocí a opatrně – zvykli jsme si na to, opakovalo se to pravidelně.

Cesta do Jaffy

Další desítky minut nám trvalo, než jsme zjistili, která linka nás zaveze někam do Jaffy (nevěděli jsme, na jakou zastávku vlastně chceme ;-)) a než jsme ten autobus v sedmipatrovém baráku s desítkami stanovišť vůbec našli. Podotýkám, že odjezdové časy se pohybují v rozmezí „právě odjel“ až „pojede za dvě hodiny“. Ale zdařilo se, nacpali jsme se do busu, kde seděly dětičky jedoucí do školy a důchodci jedoucí – nevím kam.

V okamžiku, kdy jsem z busu zahlédl moře a cedule na domech už nějakou dobu ukazovaly „Jaffa St.“, jsme vystoupili. Do ranní dopravní zácpy, vykládání zboží, hloučků lidí na ulicích a počínajícího horka. Bylo půl osmé a začala na nás padat krize. Přešli jsme kopeček a před námi se zapyšnilo Středozemní moře. Musel jsem se namazat opalovacím krémem (a to pak opakovaně, blé).

Pláž v Jaffě (Tel Aviv) - Středozemní moře
Pláž v Jaffě (Tel Aviv) – Středozemní moře
Pláž Tel Aviv
Pláž Středozemního moře v Tel Avivu

Došlo nám, že dneska se bude spát až v druhé části dne a představa o odpočinku na pláži byla naivní. Vydali jsme se hledat snídani. Jedno bistro na starém mole nenabízelo zrovna typické ranní pochoutky, ale čerstvý pomerančový džus a skvělé izraelské (tedy v tomto případě arabské) kafe mě zas trochu nastartovaly.

Snídaně v přístavu u Středozemního moře
Snídaně v přístavu u Středozemního moře, Jaffa, Tel Aviv
Snídaně v tel Avivu
Snídaně v tel Avivu

A konečně směr Jeruzalém

Drobné komplikace s hledáním zastávky autobusu, který nás odveze zpět na nové autobusové nádraží, přeskočím. Dorazili jsme tam, opět se nechali prohledat stejným chlapem a opět jsme se jali hledat autobus, tentokrát do Jeruzaléma. Informační kancelář opět moc nepomohla, ale když nás dva řidiči nezávisle poslali na jinou linku a dokonce uvedli i patro, měli jsme vyhráno. Našli, naložili, nastoupili, koupili, odjeli.

Za necelou hodinu cesty jsme byli na autobusovém nádraží v Jeruzalémě, které bylo přece jen vstřícnější – bylo tam hodně fast foodů (samozřejmě nemyslím americké) a pekáren. Zde už byly pořádné digitální informační tabule s platnými údaji a příčetní pracovníci informací. Tady už bylo snadné zjistit, který autobus nás zaveze do Ein Gedi.

Z Jeruzaléma do Ein Gedi, k Mrtvému moři

Cestou jsme viděli Jeruzalém, zlatou mešitu Al Aksá, poušť, beduíny a velbloudy (ty jsem v zamyšlení přehlédl :-)), spoustu palem a Mrtvé moře. Po silnici 90 jsme přijížděli ze severu do oázy Ein Gedi.

Mešita Al Aksa a Jeruzalém z autobusu
Mešita Al Aksa a Jeruzalém z autobusu
Přijeli jsme k Mrtvému moři
Přijeli jsme k Mrtvému moři

Má čtyři zastávky, nepodařilo se nám řidiči vysvětlit, že nám má zastavit na té první a že druhá vlastně taky není k zahození. Když jsme v hotelu na třetí zastávce zjistili, že to skutečně není náš cíl, řidič sklapl a za komentářů celého osazenstva autobusu, se kterým se posledních deset minut dohadoval, nás zavezl zpátky na druhou zastávku, za což ho pasažérky pochválily.

Palmy z autobusu
Palmy z autobusu

Doškobrtali jsme se po rozpálené silnici (která je chápána jako dálnice) do hostelu a bez komplikací se ubytovali, rezervace byla platná. Podepsal jsem účet a PIN zapomněl. Zuzka si nám cestou slíbila, že se ještě dnes zajdeme podívat na pláž.

Hostel v Ein Gedi
Hostel v Ein Gedi

V pokoji jsme se pokochali výhledem na Mrtvé moře, zapnuli klimatizaci a vzbudili se druhý den při východu Slunce.

Příště už nebudu psát chronologicky, ale začnu konečně o jídle. Dozvíte se, co je to pořádný hummus.

Slunce vychází u Mrtvého moře
Slunce vychází u Mrtvého moře (na obzoru Jordánsko)

Podobné čtení

Krtek v Praze – Petřín Po návštěvě Žižkovského vysílače a Staroměstské radnice jsme se vydali na...další z mnoha pražských věží - Petřínskou rozhlednu. Tam jsem dosud nebyl, takže...to pro mě byl první zážitek. A dlužno říci, že jsem si po chvíli připadal jako...naturalizovaný Pražák: byla neděle, všude proudily davy, voněly párky, dámy pily...kávu, pánové důležitě fotili a všichni sledovali lanovou dráhu, která téměř...neslyšně plula nahoru a zase dolů. Jedna pražská neděle na Petříně (domorodecky..."praská naďala" ;-))
Kvalitní cesty se blíží k Opavě – konečně!... Ještě nechci křičet, že jsme se...dočkali, ale když jsem poprvé jel po nové dálnici, zařval jsem si. Odry jsem viděl...z úplně nového pohledu, Bělotín jsem poznal jen podle břízek a mostu, po kterém se...jezdilo dosud.

7 komentářů u „Přistání v Tel Avivu, snídaně u Středozemního moře, cesta přes Jeruzalém do Ein Gedi u Mrtvého moře“

  1. Vít, Klára> Budu pokračovat, díky. 🙂

    Ivoš> Taxík by byl drahý a nudný. Taxikáři jsou často Arabové a nemají problém si říct 10x víc… A když nevíš, kolik to stojí normálně… Později nám jeden nabízel odvoz na cca 20 km za 300 NIS za jednoho. Snížil to pak na 100, ale autobus stojí 23 NIS za jednoho… 😉

    lzap> Židi ruštinu, Arabové arabštinu. Celkově se domluvíš anglicky, přičemž ta arabská je někdy na hranici srozumitelnosti (ze strany Čecha ;-)) Jestli se chystáš do TLV, tam mluví skoro „všichni“ anglicky…

  2. Izrael je nádherná země a myslím, že každý kdo tam byl se tam touží vrátit. Všechny patálie s dopravou jsme eliminovali půjčením malého autíčka a celá země byla hravě dostupná. Od Eilatu po Jeruzalém a dále. Zažili jsme taky mnoho, ale vstřícnost a ochota lidí byla úžasná. Pouze v arabských částech země jsme poněkud narazili, neviděli nás tam rádi. Při vstupu do Izraele ze sousední země jsem měla vždy pocit, že procházím Hvězdnou bránou do jiného světa. Z vysušené pouště a nedostatku do záplavy zeleně, květin a hojnosti všeho.

  3. Na cestování v podobných zemích jako je Izrael je vždy nejzábavnější a zároveň nejnáročnější hledání způsobů jak se dostat z bodu A do bodu B. V Izraeli jsem byl v roce 2008. Náš vstup do země neproběhl tak hladce jako ten váš. Celník nás málem svlékl do trenek. Ale pak už to šlo celkem v pohodě. Mohu potvrdit, že cestování taxíkem je většinou dost drahé a taxikáři dokážou být dost hustý. Jestli někdo chcete v arabských zemi taxi vyzkoušet doporučuji před nastoupením domluvit taxu, ale stejně musíte počítat s tím, že nakonec po vás taxikář bude chtít o mnoho víc. Jinak Izrael je pro cestovatele skvělá země která stojí za návštěvu.

Komentáře nejsou povoleny.