Jídlo v Izraeli, návštěva tržnice v Jeruzalémě – další postřehy z dovolené

V Ein Gedi jsme měli zaplacené snídaně a možnost předem si objednat večeři (využili jsme toho dvakrát). S ohledem na kulturní zvyklosti pramenící z náboženských tradic je jasně určený životní režim a pravidla stravování. Od pátečního západu Slunce do sobotního západu Slunce je šabat, období, kdy pravověrný Žid nesmí pracovat.

Něco málo o tradicích

Zakázané práce jsou vyjmenovány, ovšem liší se to podle prostředí (jak jsme vyčetli z průvodce) – konzervativní Jeruzalém dodržuje pravidla přísně, kosmopolitní Tel Aviv je tak moc neprožívá. Například nejezdí autobusová doprava, ale šeruty (sdílené taxíky) ano. Také je nutné si uvědomit, že zdaleka ne všichni obyvatelé Izraele jsou Židé dodržující tradice. Jednak je zde samozřejmě množství Izraelců arabského původu (to snad ani není třeba říkat nahlas), jednak jsou zde jiná náboženství (pravoslavní) a také Židé, kteří nepraktikují všechna pravidla. Tím nechci říct, že jedí vepřové, to jistě ne, ale pravidla jsou vymyšlena tak, aby život v zemi neparalyzovala – někteří lidé prostě pracovat musí (vojáci třeba). Spousta mužů nosí jarmulku a jinak tričko a džíny; spousta ale chodí v černém s velkými klobouky (jarmulka pod nimi) a na provázcích mají svitky s úryvky Písma. (Dokonce jsem viděl malé kluky, kteří jezdí na kole a provázky se jim pletou do špic. Tomu se říká víra. Víra, že si nerozbijou… kolo. :-))

Jídlo, káva

Zpět k snídani. Ráno se nejí maso, takže snídaně jsou složeny ze zeleniny, vajíček, pečiva. Nesmí samozřejmě chybět hummus (kterému jsme nedokázali přijít na chuť), sýr byl typu cottage, plátkový naprosto bez chuti a zápachu. Jediné maso, které lze jíst, jsou ryby, takže tuňák, nějaká kyselá ryba. Paradox Mrtvého moře. 🙂 A samozřejmě káva, často bez mléka.

Káva, arabské odrůdy, je úplně jiný vesmír než u nás. V domácích podmínkách se zalívá vodou jako „náš“ turek (což mě zarazilo), v restauracích nabízejí espresso a jeho varianty. Chuťově jde o skutečnou lahodu, opravdu silné kafe je prostě opravdu silné, nenarazíte na žádnou kyselost nebo jinou pachuť. Pro mě skvělé překvapení, na kafe jsem se těšil víc než obvykle.

Kočky nejsou mazlíčci, ale nebezpečí. Bývají nemocné a vlezou všude, zejména k jídlu. Četli jsme několik varování, aby je lidi nekrmili a nehladili.

Typické jídlo?

Další zkušenosti týkající se jídla nás dovedly k závěru, že za tak krátkou dobu nemáme šanci zjistit, co je pravá izraelská kuchyně. Kdo ví, jestli ji vůbec objevit lze. Země je svazek mnoha národů, mezi nimiž se [kuchyní] výrazně projevují Arabové, samotná židovská kuchyně je možná nečekaně hodně masitá, což dokládá obecná obliba grilování a pravidla pro košer stravu, která lze prapůvodem chápat jako pravidla hygienická.

Takže jsme měli falafel (směs z cizrny podobná hummusu, ovšem tvarovaná do kuliček a smažená), různé směsi v placce, pita chlebu (gyros je zde shwarma), na večeři kuřecí řízek s bramborovým salátem, grilovanou rybu se zeleninou nebo hovězí na žampionech. Ve městech se nedají přehlédnout pekárny většího a drobného pečiva (sušenky), cukrárny plné čokozákusků a dortů, různé sendviče, toasty a podobné rychlovky.

Sušenky na tržišti
Sušenky na tržišti

Po pravdě řečeno se nám nepodařilo najít nějaké typicky izraelské jídlo, pokud pod tím budeme hledat „něco židovského“. Arabské pochutiny měly navrch; byli jsme ale jen turisté bez bližší znalosti prostředí.

Tržnice

Po pobytu v Ein Gedi jsme se vrátili do Jeruzaléma, kde jsme strávili zhruba 30 hodin, což stačilo na seznámení se starým i novým městem. Stihli jsme navštívit i městskou tržnici, kam chodí místní pro jídlo. A když píšu „tržnici“, myslím tím skutečný trh – ne vietnamské a čínské hadry. Prodává se převážně jídlo a pochutiny, v menší míře oblečení a hlouposti – to jsme viděli jen z ulice; uvnitř hal byly čerstvé potraviny (maso, zelenina), koření, káva, cukrovinky a spousta dalších poživatin. Asi nebudu vše popisovat, ale nechám mluvit fotky.

Překvapilo mě, že zde zelinář prodává jen čerstvou nať – nic víc než nať do salátů.

 

 

Co bychom se mohli naučit

Stejně jako jinde ve světě potěší základní věc, kterou Češi ještě neumí – jednoduché, dobré a většinou levné jídlo. Ať už je to třeba falafel nebo gyros (resp. jeho lokální varianty), tak třeba toasty nebo prostě jenom zapečené bagety (pečivo). Po celou dobu pobytu jsme zkoušeli ochutnat všechno možné a občas to byla „jen“ bageta zapečená se sýrem a rajčetem. Jednoduché jídlo, které si děláme doma, po koupání v moři vám to bohatě stačí. Nebo toasty se salátem a tuňákem. Jednoduché věci, které se musí udělat čerstvě a nejsou složité. U nás mě napadá, že jediná podobná věc mohou být chlebíčky. Ale výrobce musí myslet na zákazníka, ne na to, „že je krize“. Ještě nás čeká dlouhá cesta…

Podobné čtení

Tak už se to fakt nedá vrátit Už je to tak a lepší už to nebude. Achyo. Osmadvacítka už odkapává
Opravdové barvy True colors...