Dělat víc projektů najednou není ideální, ale hloupost to není

Přemýšlím nad tím dlouho, trvale a pořád – jak poznat to hlavní, co mě bude v podnikání nejlíp živit? Co mi nejvíc půjde, bude mě bavit, budu v tom nejlepší a jedinečný? Odpovědi stále hledám. Proto mě zaujaly dva články, které jsem na toto téma v minulých dnech četl.

První z nich napsal Jiří Rostecký a druhý Mário Roženský:

Tento článek píšu hlavně proto, že s nimi nesouhlasím. Jiří se věnuje jedné věci, své firmě. Mário do roku 2011 zkoušel všechno možné a pak si řekl „dost“. Kdyby to nezkoušel, považuji za dost nepravděpodobné, že by se dal směrem k affilite a vytvořil by stěžejní software v této oblasti. Těch hodně projektů, které oba považují za slepé cesty, je přitom naprosto zásadním katalyzátorem.

Proč je dobré dělat více věcí

V jedné věci souhlasím – pokud chci být nejlepší, musím si vybrat jednu věc. Ale to se nevylučuje s tím, že můžu být průměrný v jiných oblastech. V praxi to může znamenat, že průměrnost mi bude vydělávat slušné peníze, seznámí mě s mnoha lidmi a ti mě osloví v mé „top“ oblasti.

Možnost vyzkoušet si spoustu věcí

Za zcela klíčové považuji možnost vyzkoušet si maximum věcí, pokud mám příležitost. Spousta projektů může jet na zkoušku, jenom pro vyzkoušení procesů, postupů, nástrojů. Když něco vydělají, fajn. Když ne, mám velmi cenné zkušenosti a nemusím se stresovat, že jsem si zničil hlavní projekt, který mě má živit. Samozřejmě na takové hraní a pokusy musím mít zdroje.

Prostě zatím nevím

Tohle je má současná situace. Já prostě zatím nevím, kterou cestou se mám vydat, protože obstojně (průměrně) funguje více věcí. Ve více oblastech mám buď zákazníky, nebo vidím příležitosti, kterých chci využít a něco si vyzkoušet. Zatím nejsem v ničem jednička a nejlepší, ale momentálně to pro mě není hlavní cíl.

Vícezdrojové financování a odvaha odmítnout

Hlavně na začátku, což je pro OSVČ tak první tři roky, se musíte hlavně živit. A pokud chci víc než průměrný plat, tak to dá docela práci. Takže nemám koule na to, abych odmítl něco, co umím udělat, jen kvůli „fokusu na jednu věc“.

Naposledy jsem na rovinu odmítl konfiguraci MailChimpu  a zákazník to nevydýchal. Ačkoliv jsem tuto službu nenabízel, pouze jsem dal najevo, že základům MailChimpu rozumím, požadoval po mně něco, co bylo nad mé síly. Když jsem doporučil někoho jiného, celá komunikace přestala fungovat, práce se nedohodly a já jsem to schytal hned dvojmo (za odmítnutí práce a doporučení nevhodného „náhradníka“). Zákazník mi [zatím] nezaplatil za předchozí práce a samozřejmě jsme se rozešli v mrazivém duchu (věci jsme si normálně vysvětlili, ale názorové rozdíly zůstaly).

Tohle je extrémní příklad, ale když je v mých silách zakázku realizovat a mám s tím zkušenost, zatím neodmítám jen kvůli „směru“. Až budu mít jeden pilíř financování jasný, pak začnu odmítat. (MailChimp se učit nebudu, tyhle věci budu jasně odmítat hned.)

Zákazníci se neptají

Tohle taky znám a moc mě to netěší, protože nevím, co s tím. Stávající zákazníci se obvykle moc neptají, kde mám limity. Z běžně zadaných prací se pak stávají symfonie více nástrojů (och, jak poetické), kde se snažím, aby nezazněla kakofonie.

Příklad. Původně malé mezinárodní weby (vícejazyčné!) pro vzdělávací projekty. Samozřejmostí z naší strany byl vlastní grafický návrh a nakódování šablony. Tedy komunikace s grafikem (Michalem Hlavatým). Najednou to byla sazba materiálů (to jsme ještě dělali v týmu Liberixu), komunikace se členy zákazníkova týmu, zařizování služeb u třetích osob a … skončilo to tak, že jsem začátkem dubna školil anglicky WordPress. To jsem přitom nikdy nikomu nenabízel.

Požadavky se tedy nenápadně rozšířily na různé tvrdé dovednosti, např.:

  • registrace domény, hostingu, změna DNS záznamů,
  • vytvoření e-mailových účtů,
  • vytvoření a nastylování profilů na sociálních sítích,
  • korektury grafických návrhů, přijímání zadání a dohled na jejich realizaci,
  • komplexní práce s WordPressem včetně kódování v CSS, HTML, PHP
  • a mnohé další.

Měkké dovednosti zahrnují například toto:

  • komunikace s různými lidmi kdesi po světě,
  • argumentace v angličtině, proč použít to nebo ono,
  • projektové řízení,
  • práce s lidmi na dálku,
  • rozpočtování a základy účetnictví,
  • až k onomu školení, které zatím považuji za vrchol.

Nejsem si jistý, že jsem někde mohl říct „ne“, když mám od počátku důvěru. Ale dává mi to sakra zabrat – navíc těch projektů dělám několik zároveň (což taky nebyla u všech dobrovolná volba). To samozřejmě nebyl záměr ani přání, prostě to patří k podnikání. Tamhle skluz měsíc (ne mou vinou),  tamhle nový úkol, tamhle je potřeba aktualizovat vlastní projekt, tamhle úplně nová poptávka, která mě láká…

V čem ale spočívá riziko

Samozřejmě vnímám rizika s tím spojená, netvrdím, že chytat víc zajíců je dobrá strategie, na které se dá stavět. Jen bych ji hned nezatracoval. Čeho se obávám a co znám z vlastní zkušenosti?

Nedůvěryhodný Ferda Mravenec

Nemám je rád a nechci se jím stát. Ten, kdo umí všechno a nic a je ve všem průměrný, všechno nějak zpytlíkuje, ale nikdy to není hodně dobré. Je to jen průměrné. Ostatní si toho samozřejmě všimnou, v nejhorším případě to poznají zákazníci. Na to si dávám hodně pozor a nesmí se mi to stát. Doufám, že není pozdě.

Vyčerpání zdrojů

Dojde čas, peníze a vlastní energie na realizaci všech aktivit. To je možná dobře, protože vlastně odpadnou ty, které dělat nechceme. Ale je potřeba je oficiálně zaříznout a přiznat si to. Už tam mířím a nebojím se řezat.

Doplňování novými nápady

S tím mám velký problém – stále mám nové nápady, registruji nové domény, kreslím nové myšmapy a před spaním a na záchodě vymýšlím nové strategie. Zatím si je píšu, ale obávám se, že jednoho dne je začnu realizovat. 🙂

Pak se objeví reálný požadavek zákazníka, člověk se s ním na jedné schůzce dohodne a jde do projektu, který ho ani na tom záchodě nenapadl. Nalezená tržní nika může mít cenu zlata.

Rozhodně zkuste více projektů

Nedělejte jednu věc. Budete v ní možná skvělí, ale budete jen výborní tažní koně. Mají klapky na očích. Vyzkoušejte všechno možné a teprve po nějaké době začněte vybírat a ukončovat projekty, které u vás nemají právo na život. Vždycky je můžete odprodat nebo předat někomu jinému za protihodnotu. Ale jejich přínos v době hledání té správné cesty je podle mě klíčový.

4 komentáře u „Dělat víc projektů najednou není ideální, ale hloupost to není“

  1. Taky nesouhlasím s Jirkou a Máriem. Sázet vše na jednu kartu je hodně riskantní, navíc zejména na začátku nejde odhadnout na co vsadit. Málokdo z nás má předem jasno, že chce dělat něco konkrétního a nic jiného. Navíc můžu mít talent jaký chci, ale pokud v dané nice nebo lokaci není trh, tak zkrachuju i kdybych makal 16 hodin denně. Jirka i Mário si oba prošli obdobím, kdy dělali víc věcí. Osobně jsem spíš zastánce širšího záběru a pak seškrtat co nefunguje nebo nechci.

  2. zdravim,

    nebudu z vetsiny souhlasit, ale ma to sve ‚ale‘.

    Jedna z mych nejvetsich chyb z minula byla, ze jsem se snazil delat hodne veci najednou. Nic poradne. Nic se poradne nedotahlo.

    Pokud clovek zkousi, tak muze delat vice veci. Vice veci delam, take, kdyz neco jenom lehce ‚popohanim‘ a ridim, obcas zatahnu za paky a logicky taky pocitam penize.

    Snazim se ale rozjizdet jenom jednu vec.

    Osobne jsem nejak opustil ideu, ze budu delat vice veci najednou. Je dobre si najit jeden odpovidajici projekt velikosti, co cloveka uzivi a zvladne. Toto je hrozne dulezite. A do toho se pustit naplno. Pripadny zanik projektu pokrejete rezervami, ktere existovaly pred projektem nebo byly vytvoreny prave timto projektem.

    Celkove mam za posledni roky pocit, ze cim delam mene veci najednou, tak je to lepsi. Obcas je dobre si ten pocit podlozit i financnimi vysledky.

    Osobne se mi sezeni na vice zidlich neosvedcilo. Pro nekoho to muze byt uspesny zivotni styl. Proc ne.

    gf

Komentáře nejsou povoleny.