Skončil jsem ve škole a jsem trochu naměkko

Ještě jsem plný dojmů, ale to nic nemění na faktu, že je konec. Konec školního roku, konec jedné etapy v mém životě. Od neděle už nejsem učitel.

Dnešní loučení bylo dlouhé, dojemné a slzavé. Možná ještě začnu taky, i když jsem si zatím neuvědomil, co končí. Loučilo se se mnou hodně lidí, ale skutečné dojetí se dostavilo, až když se přišla rozloučit má němčinářská skupina 2.EZA (i když ne bohužel úplně všichni). Dali mi dárek, jak to tak bývá: hrnek s potiskem, s fotkou celé skupiny. A přání k tomu. Fakt mi vyrazilo dech, jak je to pěkné – vlastně jak oni jsou tam pěkní. V ten okamžik mi došlo, že mi budou strašně chybět.

Možná je to tím, že u 2.EZA jsem dospěl po těch pár letech do stádia, kdy jsem to přestal hrotit. Ve 3.AZA i BZA a ve mé třídě mi šlo o hodně. Debilní maturity, která stejně dopadnou kdovíjak. U mé třídy dopadly dobře, u třeťáků se uvidí. Ale furt jsem měl zafixované „Musíš je tam všechny dotlačit.“ U 2.EZA je to jinak – sice taky měli maturovat z jazyka, ale už delší dobu je jasné, že tomu tak nebude. Navíc – jak je každá třída jiná – druháci byli opravdu odlišní od starších ročníků. A asi to nějak zafungovalo a jsem strašně rád, že jsem k nim – tak nějak ani nevím jak – našel cestu. Takže hlavně kvůli nim je mi trochu líto, že odcházím. Paradoxně je mám jenom z němčiny, vlastně půl třídy. Druhou půlku sice neučím – teda – jsem sice neučil, ale vycházeli jsme spolu stejně dobře jako s těmi, které jsem učil. Achyo.

Můj milý deníčku, už jsem se vykecal. Prostě dneska mě hodně lidí potěšilo. 🙂 Takže díky jim všem.

V pondělí nastupuji v QCM. Držím si palce. 🙂