Katalog CD a DVD pro KDE

Možná trochu nesrozumitelný název, ale úplně jednoduchý účel. Stále hledám program pro katalogizaci médií, samozřejmě převážně CD a DVD. Požaduji od takového nástroje, aby vytvořil databázi souborů, které jsou na médiu, společně s podrobnými informacemi o nich.

Disky leží v šuplíku, ale přesto mám přístup k jejich obsahu, který mi naskenoval onen program. Mohu komfortně procházet virtuálními adresáři, číst informace o souborech a jejich podrobné popisy.

Na výběr moc není – 49 cédéček a dvdéček jsem naskenoval pomocí cdcat, abych zjistil, že v „nové“ verzi neumí načíst starší formát. Program cdcat je sice funkční, ale nemá zřejmě budoucnost. Jeho jedinou výhodou budiž to, že databázi ukládá v XML, takže přinejhorším mohou nastoupit XSL šablony (ale DTD jsem nenašel).

Těším se na nové KDE4, kde bude kromě mnoha věcí také Strigi (desktopový vyhledávač klenoucí se nad troskami Kat a /Kerry/ Beagle), a samozřejmě také Katalog – alespoň podle vyjádření vývojáře. Takže zřejmě tomu budu věnovat svou energii…

Instalace Katalogu

Instalace by měla proběhnout normálně z repozitářů – závisí na distribuci. Program nemá žádný konfigurační dialog nebo něco podobného, anžto funguje jako KIO protokol dostupný třeba z Konqueroru. Tam také vše začíná – z kontextového menu vyberte (zatím anglicky) Create catalog.

Objeví se jednoduchý dialog, kde se zadá jméno katalogu a také to, jestli se má skenovat obsah archivů a jestli se mají ukládat meta informace souborů, což jsou třeba hlavičky textových dokumentů (sxw, odt apod.) nebo informace o obrázcích, videích a hudbě (délka, použité kodeky atd.).

Po stisku tlačítka Start se na pozadí spustí vytváření katalogu, které trvá různě dlouho – podle množství zpracovávaných souborů. Určitě déle trvá indexace hudebních souborů a videa než obyčejných textových souborů.

Po dokončení se objeví bublina a ikona Katalogu, která je zobrazena, dokud na ni neklikneme – pak obojí zmizí a katalog je k dispozici. Fyzicky se všechny ukládají do souboru .kde/share/apps/katalog/katalog.db, což je databáze SQlite. Pak už zbývá jen využívat výhod prohlížení.

Prohlížení katalogů

A nastává ta krásná chvíle pro KIO slaves, které se mi tak líbí. Je to něco jako KParts – dobrá myšlenka, dobrá realizace, skvělá budoucnost.

Jak tedy vyplynulo, stačí do adresního řádku zadat pseudoadresu katalog:/ . Pokud je vše ok, zobrazí se jakési dva vstupní body: catalogs a mimetypes. První obsahuje naše katalogy, druhý zřejmě podporované typy souborů. Nenašel jsem pořádnou dokumentaci, kde by to bylo vysvětlené, takže zatím nevím, jestli se něco změní, když v mimetypes vytvořím nový MIME typ… Pokračujme přes catalogs – tam se nám už zobrazí naše katalogy.

Na obrázku jsou dva katalogy – Abicko a LinuxEXPRES, které reflektují adresáře Abicko a LinuxEXPRES na mém disku. Pokud poklepeme na „adresář“ Abicko, vstoupíme do jeho struktury. Mluvím sice o adresáři, ale je nutné upozornit, že se jedná pouze o obraz adresáře, řekněme třeba „virtuální adresář“. On sice na mém disku existuje (což posléze využijeme), ale není to podmínka – stejně tak by šlo vytvořit katalog CD, které by v mechanice nebylo, ale přesto by bylo možné virtuálně procházet jeho adresářovou strukturu – a to je princip Katalogu.

O každém souboru jsou uloženy běžné informace, u podporovaných typů také další informace: u videa a hudby kodeky, délka, bitrate, u obrázků rozlišení, u textových dokumentů celá hlavička – autor, datum, statistika dokumentu atd. atp. Informací je bohatě.

Po kliknutí na jméno souboru se zobrazí přehledová stránka s informacemi o souboru, včetně „adresy“ souboru (v syntaxi KIO, tedy file://) a dalších údajů. Pokud klikneme na odkaz, program (podle situace např. Konqueror) se pokusí soubor otevřít pomocí aplikace nastavené v Ovládacím centru KDE. Samozřejmě to nebude fungovat v případě prohlížení katalogu CD, které není vložené v mechanice. Ale jak jsem výše uváděl, zde zmíněné katalogy mají své reálné protějšky na disku, takže po kliknutí se soubor otevře. Zapnul jsem si navíc boční panel, který mi nabízí více programů pro otevření souboru, a další informace.

Uživatelské doladění aneb Rýpeme

Zobrazované informace jsou v KDEčkovské modré, což by nevadilo. Ale písmo je jakési malé. Proto se vyplatí zkopírovat CSS soubor ze systémového adresáře (na Archu /opt/kde/share/apps/katalog/) do domovského .kde/share/apps/katalog/ a upravit ho. Je to běžný CSS styl, takže fantazii se meze nekladou. Na obrázcích je vidět můj pokus o zelené ladění. Na následujícím obrázku si všimněte, že prohlížený soubor je ve skutečnosti uložen v komprimovaném archivu – ale přes Katalog to nehraje roli, dostanete se k němu zcela pohodlně.

Ukázka informací, které se ukládají k jednotlivým typům souborů.

Opravdu se těším na nové KDE a lituju toho, že nemůžu přiložit ruku k dílu, protože neumím programovat. Věřím, že všechno tohle a spousta dalších věcí tam bude a že to bude velký posun nejen pro uživatele Linuxu.