Tohle se asi ve Forbesu nedočtete; nevím, já to nesleduju. 🙂 Nepovažuju se v oblasti podnikání stále ještě za kdovíjak zkušeného, ale něco málo už vím. Takže si přečtěte, co se podle mě jen tak nedozvíte.
Samozřejmě vycházím jen ze své zkušenosti, generalizovat nemá cenu a nevyplácí se to. Berte to tedy tak, že vás to potkat může, ale nemusí. Nechci být špatným.. nebo raději žádným prorokem.
Cenu vašich služeb vám nikdo neřekne
Cenotvorba je strašně těžká věc. Zpočátku jsem měl teorii, že každému nabízím stejnou cenu. Že si prostě nacením hodinovku a tu budu prodávat. Vydrželo mi to asi půl roku, pak jsem procitl.
Cenu stanovuji kvalifikovaným odhadem podle zkušeností; samozřejmě nejdu pod své minimum, to stanovené mám. S tím jak směřuji od hodinového placení směrem k paušálům nebo prodeji produktů (EviKon, Zlatý WordPress, e-booky), se nesnažím používat „sazba krát x hodin“. Prostě zvážím náklady na své straně, své know how k dané věci, požadovaný termín nebo funkci, nějakou marži a hrubým výpočtem řeknu maximální cenu.
Zatím jsem se vždycky sekl a kdybych účtoval hodinově, vydělal bych víc.
Rada: Upravujte cenu podle aktuálních časových možností a jiných okolností. Všichni se vždycky ptají, jaká je cena, tak jim cenu udělejte na míru stejně jako jiné části nabídky.
O ceně se nevyjednává
Zpočátku jsem si myslel, že když řeknu moc vysokou cenu, zájemce mi navrhne, že ubereme na požadavcích a tedy také na ceně. Nebo že požádá o nižší cenu. Je to naivní, stalo se mi to pouze jednou (k mé spokojenosti), jinak je reakce na vaše nabídky pouze formální. Občas se ptám na důvod odmítnutí a asi nikdo nepřizná, že byla cena vysoká. Já si to myslím, ale důvody mohly být jiné. Každopádně tohle se zjišťuje špatně. Obvykle jste součástí širšího interního tendru, takže váš dojem, že jednáte o spolupráci, je Matrix. Procházíte formálním sítem. Ne vždy, ale docela často.
Navíc dnes už chápu, proč se o ceně nejedná – už bych ani nebyl ochoten, protože si tím podkopáváte důvěryhodnost.
Rada: Připravujte své nabídky pečlivě a zodpovědně. Třeba neprojdete kvůli detailu, vítěz odstoupí a můžete být zpět ve hře. Nebo zaujmete kvalitní přípravou a obrátí se na vás příště.
Faktury se platí nejdříve na splatnost
Ještě pořád mi to vadí a děkuji těm, kdo platí dříve. Ale nepsané pravidlo je, že všichni vám peníze posílají v den splatnosti, tj. kdy jste je měli mít už na účtu. Připočítejte tři dny, případně víkend a máte týden skluz. A to je v podstatě ještě ok.
Vůbec nehraje roli, že jste pracovali uplynulé dva měsíce, díky vám zákazníkovi něco funguje nebo jste mu vytáhli trn z paty. Nehraje roli, že se znáte a pochvaluje si vás. V lepším případě dorazí peníze až v den splatnosti, ale spíše počítejte s těmi třemi dny na víc.
Ještě jsem zjistil, že čím větší firma a větší obrat, tím větší problém. Čest výjimkám. Faktury se ztrácejí, účetní na ně zapomínají, ředitelé nepodepisují a jezdí na služební cesty někam do cizích krajin nebo prostě nemůžou reagovat na maily a telefonáty, protože tvoří HDP.
Rada: Počítejte s tím. Neplánujte si nic podle splatnosti faktur, vše bude jinak. Peníze se počítají až na účtu.
Jako OSVČ vám pořád hrozí druhotná platební neschopnost
Důsledek pozdního splácení faktur. Pokud máte jako freelancer obrat několik málo desítek tisíc měsíčně (což je pro běžného zaměstnance šokantní okolnost), pak vám každých chybějících pět tisíc ještě stále činí problém. Začnete platit faktury nejdříve v den jejich splatnosti a pochopíte, jak to celé funguje. 🙂
Ale bacha, toto je fakt nebezpečné, protože třeba stát – i když nechce moc – se neptá. Domluvit lze všechno, ale platit pozdě bez komunikace s úřady může být nebezpečné. A u jiných klientů to kazí vztahy. Bohužel jsem se tomu nevyhnul ani já, i když se to snažím eliminovat. Přiznávám ale, že obvykle neplatím dřív než tři dny před splatností. Prostě jistota je mít svoje prachy na účtě co nejdřív a co nejdéle.
Rada: Počítejte s tím, mějte vždy buď peníze v záloze nebo pregnantní výpočet ohledně splatnosti faktur (finanční předpověď, forecasting).
Razítko nepotřebujete
Nevím, proč jsem si myslel, že pro podnikání potřebuju mít razítko. Nepoužil jsem ho ani jednou, kašlete na to. Na faktuře být nemusí a na smlouvách stačí podpis.
Rada: Nevyhazujte ani korunu za razítko.
Máte pocit, že všichni okolo jsou na tom mnohem líp
Všichni kolem vypadají happy, mají startupy nebo jsou okolím uznávaní, chrlí historky o zákaznících a nenápadně se chlubí „malými radostmi“ typu dovolené nebo oktávka v plné palbě. Vy furt jezdíte ve felícii a modlíte se, aby nekiksla pračka.
Ale klid, trvá to jen asi rok nebo tři. Pak si možná ještě nevyrazíte oktávkou na Seychely, ale už budete znát předchozí body a jiní si o vás začnou myslet, jak jste úspěšní. Sice to subjektivně ještě nebudete úplně pociťovat, představovali jste si to přece ještě trochu jinak, ale jste na dobré cestě.
V žádném případě byste přece neměnili!
Píšeš „připravujte své nabídky zodpovědně“: Jak reaguješ na to, když ti někdo pošle třeba emailem poptávku s popisem, ze kterého nejde úplně rozhodnout časová (+ finanční) náročnost?
To si podle mě musí každý vyzkoušet. Dneska ještě zkouším postup „pojďme si o tom promluvit aspoň přes Skype“, ale směřuju už k paušálnímu odmítání. Jsou to věci typu „už mě to stálo strašně moc peněz, minulý programátor byl blbý, pomalý, nedůvěryhodný, drahý nebo pryč, takže vy to udělejte levně & rychle & lépe & hned“. To jsou toxické poptávky, letos jsem se dost spálil, takže už je odmítám. Skutečně fungují jenom ty referenční (tzn. na osobní doporučení).
A co se týče náročnosti… kvalifikovaný odhad na základě minulé práce, nic lepšího neznám. Ale samozřejmě se člověk sekne, protože vždycky jenom odhaduješ. Nedávno se mi to stalo… nová zkušenost.
Super článek, jsem rád, že v poslední době vychází stále více podobných na téma freelancingu. I když s podnikáním na volné noze hrozí mnohá rizika, stále je bezpečnější než být zaměstnaný. To je podle mě největší riziko. Samozřejmě, že člověk se zaměstnaneckým myšlením to nikdy nepochopí.