Dovolená pokračuje, navštívili jsme hrad Houska, Kokořín a Mělník

Přespali jsme na terase či balkónu domu; stojí na hraně skály, Dražejov je na kopci. Takže pod námi se rozprostírala celá širá oblast Kokořínska. Ve čtyři začali řvát ptáci, o půl šesté slunko pražilo tak, že jsem byl po sedmé hodině zpocený jak dveře od chlíva. Ze stromů se pářilo a prý to konečně bylo romanťické… 🙂

Hrad Houska

Vydali jsme se na Housku, kde jsem taky ještě nebyl; hrad vypadá jako velký barák, ale navzdory tuctovému vzhledu, který je uprostřed krajiny vlastně dost zvláštní, je obestřen mnoha legendami a historkami – doporučuji zvláště tu o Máchovi a jeho vizi. 🙂 To jsem si ale našel na webu, na místě jsme to ještě nevěděli; do hradu – kde by nám to pověděly mladičké průvodkyně s vadou řeči – jsme se ani nechystali.

Před hradem bylo rušno, konal se tam minijarmark, který by poměrně dobře posloužil jako kulisa do filmu (ač nerad, odstranil bych v tom případě slunečník Svijany). Byly tam stánky s typickým artiklem (kožené výrobky, umělecké a pseudoumělecké výrobky), krotitelé dravých papoušků a dámy v historických róbách. Nejvíce mě zaujal čert, který listoval v zakrvavené knize a hledal v ní jména okolo počumujících dětiček, těch malých ďáblů. 🙂 Zatímco Honzík nalezen nebyl a viditelně nevěřícně si oddechl, Kačenka – tady vlastně teď už Kača – nalezena byla a prý to nebylo pěkné počtení. Holčička začala natahovat a hledala sukni, pod kterou by se skryla…

Z Housky jsme se vydali na nedalekou vyhlídku na Říp, ale protože jsme ho nepoznali, nebudu o tom psát; posezení na skále bylo ale pěkné, jen ten výhled nicmoc. Na obzoru mraky. Vydali jsme se k parkovišti, tedy k louce, ze které parkoviště udělala zřejmě majitelka. Neuvěřitelně úzká silnička nás opět přivedla alespoň na komunikaci třetí třídy a zdálky nás zdravil Bezděz – prsa…

V jedné vesnici (Libovice) byl šipka na rozhlednu, tak jsem to tam švihl a zaparkoval na takovém malém parkovišti pod skálou; na kraji lesa. Rozhledna se ukázala být zajímavou – zejména tedy jde o telekomunikační věž, ale počítalo se i s turisty. Byla vidět Houska, zvláštní dům uprostřed lesa. Za zádi pak Bezděz – ale tam jsme cestu neplánovali. Dalším cílem byl Kokořín.

Kokořín

Hrad Kokořín je krásný, jeden z nejhezčích, kde jsem byl. Zajeďte tam, ale těšte se jen a pouze na výhled z věže a Máchovu vyhlídku kousek od hradu. Na nic jiného se netěšte, budete těžce zklamáni.

1. Davy, špalíry a řady turistů. Všude. Parkuje se dole, nahoru se jde silničkou asi kilometr (nebo zkratkou) a všude jsou davy lidí. Vyčůrat se nemáte kam… Vysoké stromy, žádný nízký porost, navíc jsou všude skály, takže „zalezu do křoví“ neplatí – žádné tam není. S tím záchodem to říkám schválně – na hradě je opravdu středověká díra dolů. Nevím tedy, kam to padá, ale je to jen díra. Nepěkná díra. Nenoste to nahoru, ponesete to dolů… 😉
2. Nahoře je „jen“ hrad, v něm pokladna. Nic víc – pokud něco čekáte. Je tam plac, kdy by mohl stát nějaký stánek nebo tak něco, ale nevím, jestli to tak bývá, možná je to pro ty svatby, které se tam konají (mají tam pro ně ceduli).
3. Když sejdete dolů, víte, že vedle parkoviště jsou budovy, tedy záchody občerstvení a tak. Omyl. Jedná se o zničený kemp nebo tábor, který chátrá. Teprve pak vám dojde, že parkoviště je zřejmě původní volejbalové hřiště a že místní zlatokopové sice zpoplatňují všechno, ale ten záchod tam opravdu nikde není. Vrcholem hnusu byla cedule „občerstvení“, která nás dovedla k autokaru se slunečníkem a „rukou z vokýnka“. Ale ještě to není vše.
4. Je tam hospoda, stará, určitě tam chodili všichni obrozenci a Pražáci na výletě už pře sto lety. Opravuje se a zastavují tam všichni, nikde blízko nic jiného není. Nechoďte tam – jídlo podprůměrné (olezlé zelí jako obloha ke guláši), obsluha nestíhala a číšník nás chtěl okrást o 50 korun (dvě jídla, dvě pití). Hajzl. Navíc neměli záchody, prý toitoiky uprostřed placu, kam všichni hledí. Bylo tak 28 stupňů ve stínu… Vy byste šli? Nejhnusnější zážitek celé dovolené – pokud tam pojedete, jeďte na hrad a ty smradlavce v podhradí ignorujte. Jinak je tam opravdu moc pěkně. (Proč kua nespraví ten kemp?)

Mělník

Byli jsme rozladění, protože jsme museli na záchod do lesa, tomu se prostě poručit nedá. Ještě jsme to chtěli vzít přes Mělník. Dorazili jsme na náměstí, které se pro změnu opravovalo – ó, jaká náhoda nečekaná… 🙂 Neměli jsme žádný plán, což se potvrdilo tím, že na zámek jsme sice zamířili víceméně podvědomě, ale na soutok jsme se nepodívali. Ne že bychom o něm nevěděli, ale spíš jsme už mysleli na cestu do Prahy a zážitků už jsme měli dost. Mělník si říká o návštěvu, první dojem byl moc pěkný a z Prahy je to kousek.
Na zámku jsme našli krásnou zámeckou cukrárnu, kde obsluhovaly holky v oblečcích, mobiliář byl k nerozeznání od toho zámeckého, na terase preludoval pán ve fraku na klávesy (tedy piáno ;-)) a chladicí boxy byly plné čokoládových a jiných bonbónů… Mňam. Tam si zajeďte. My jsme pak vyrazili do Prahy, protože další cesty jsme plánovali na západ. Ale do Mělníka se vrátíme, stojí to za to.