Po návštěvě Žižkovského vysílače a Staroměstské radnice jsme se vydali na další z mnoha pražských věží – Petřínskou rozhlednu. Tam jsem dosud nebyl, takže to pro mě byl první zážitek. A dlužno říci, že jsem si po chvíli připadal jako naturalizovaný Pražák: byla neděle, všude proudily davy, voněly párky, dámy pily kávu, pánové důležitě fotili a všichni sledovali lanovou dráhu, která téměř neslyšně plula nahoru a zase dolů. Jedna pražská neděle na Petříně (domorodecky „praská naďala“ ;-))
Výlety
Pořád někam jezdím, někoho tam potkávám a něco zažívám
Krtek v Praze – Žižkovský vysílač, Staroměstská radnice
Byl jsem v Praze. Cítíte tu sílu a mocnost, kterou ta věta obsahuje? Já ano. Nevzhlížím ku Praze, není proč. Je to špinavé město plné cizích lidí; máte tam tolik známých, že když tam potřebujete přespat, nikdo vás neubytuje, protože bydlí moc daleko. Všechno je monstrózní, všude jsou uřvaní Italové nebo bezdomovci a každou chvíli potkáte „selebritu“ nebo aspoň televizi. Ale je to halt naše hlavní město, was kann man dagegen tun? Wien ist Wien…
Hláska: rozhledna v srdci Opavy
Hláska je stavba hodná svého jména. Tyčí se uprostřed Opavy už několik staletí. Menší část své existence plní funkci sídla magistrátu. Radnice nemohla být lépe zvolena či vybrána: Hláska je srdcem Opavy. Jak místně, stojí v samotném centru a tvoří jeho přirozené jádro, tak organizačně – donedávna zde sídlilo množství magistrátních odborů, které už jsou všechny přestěhovány na Krnovskou, kde vznikl úřednický „kampus“. Když se řekne „Hláska“, každý ví. Jak jinak by se měly jmenovat „městské“ noviny? Jistě, Hláska.
Babiččino údolí
Prázdniny jsou od toho, aby se výletovalo, takže náš další výlet směřoval do míst, které každý Čech moc dobře zná alespoň z literatury. Muhaha, to byla nadsázka… 😉 Pokud si pamatuju, tak jsem v Ratibořicích dosud nebyl, i když památník zná asi opravdu každý.