Život je slepá kolej…
Musím si poznačit, že film Black Book katastrofického megalomana Paula Verhoevena (sic!) je skvělý a úžasný. Pojednává o odboji, zradách, vztazích, ale není to žádná utahaná hřebejkovská glajda. Napínavé, dobře natočené, kvalitně obsazené, plné zvratů. Přitom člověk neztratí emotivní linku – až do konce nevíte, jak skončí poslední padouch, který celý film… ale podívejte se sami. Třeba se zbavíme dojmu, že to jen u nás byli po válce zlí rudoarmějci a národní výbory.
A Hitler tam není.
Druhá světová válka skončila před jedním průměrným lidským životem. Generace, která byla válkou postižena nebo skoro vyhubena, již téměř nežije. Generace, která budovala poválečnou Evropu, svůj život uzavírá. Další a další pokolení se rodí, něco chtějí, něco tvoří, zrají, stárnou a smiřují se s tím, že ne všechno stihnou.
O víkendu jsme byli v Praze – jezdím častěji metrem než dopravou v Opavě. Hlavním cílem bylo rodinné setkání, ale stihli jsme spoustu jiných věcí. Např. jsem byl po hodně dlouhé době na Hradě a na některých místech vlastně poprvé.
Dostal jsem mailem šokující materiál, který mi naprosto vyrazil dech. Něco takového jsem ještě neviděl!