Ottovinky – už je to tady, nevěřte mi

Nevěřte mi. Nevěřte mi, i když vás budu přemlouvat, abyste mi věřili. John Lennon to řekl a měl jistě pravdu, jak budu odteď zjišťovat. Děcka, su stary cyp. Bylo mi třicet.

Nebudu se utápět v sentimentu, ale nadšený z toho nejsem. Na druhou stranu: holky < 20 mi vykají a zdraví mě „bryjen“ už nějakých osm let, tak co řeším, že… 😀 Trochu mě štve, že mě zdraví a vykají mi už i kluci, a to nejen ti pod dvacet, ale poslední dobou i ti pod třicet, protože jim ještě třicet není. Kdyby to aspoň dělali schválně, ale oni to dacani dělají proto, že jsou slušně vychovaní. A starší lidi se přece mají zdravit. Zatracená výchova. Jestli mě někdo bude chtít pustit sednout v buse, přerazím o něj… něco, nevím co. Hůl ještě nemám.

Jdi se bodnout

Už jsem o tom psal před půlrokem – běžte darovat krefff. Navíc teď běží akce Jdi se bodnout, která mi je sympatická. Přijde mi to vtipné a marketingově zvládnuté, navíc je fajn, že to probíhá taky na Abíčku, kde je silná komunita čtenářů (i když mohou vyhrát nějaké ceny). Já nepůjdu, mám za sebou tour de infekční a zákaz. Za půl roku mi brali tolik krve (na vzorky) jako zatím nikdy. Při odběru v létě jsem měl vyšší hodnoty u jaterních testů – zafungoval systém a přes praktickou lékařku jsem byl odeslán na infekční, kde mě mají pod dozorem už 3/4 roku a asi jsem jim, nevím proč, sympatický – nechtějí mě pustit… Tak trochu ironické je, že mi asi nic není, jen ta čísla jaksi nechtějí zpátky do průměru. Když jsem doktorovi řekl, že podobným „něčím“ trpěl také tatík ve věku kolem třiceti (ach), viditelně pookřál.. Asi že se je čeho chytit… 😀

Kromě výletů na infekční, kde sbírám viry, jsem byl také u své rusovlasé stomatoložky. Opět do mě ryla s kamennou tváří. 450 – ale to jsem asi už psal. Poplatky platím jen na infekčním.

Devadesátiny v Novos

Na konci ledna jsme spojili oslavu mých třicetin a tatíkových šedesátin (ano, když jemu bylo třicet, tak…). Sjela se tam rodina a přátelé, aby nosili dary, recitovali blahopřejné verše a pěli Mnoga ljeta. Bylo to povedené, jak to my doma umíme (hlavně díky mamce,  která tradičně navařila, napekla, nachlebíčkovala a tak).

Dary jsme dostali vtipné a praktické – tatík tmavěrudý župan z kvalitního materiálu, kvalitní víno, meteostanici a hlavně vodní pušku na kocoury, kteří nám, svině, množí kočky. 😀 Později příchozí návštěvy přepadával zpoza rohu chlapík v rudém županu s plastovou puškou v ruce a divokým výrazem v obličeji… 😀 Speciálním darem, který všechny velmi potěšil, protože se musel hned načít, byl naložená uzená kančí vepřová kýta velká jako… jako … no jako prase! Údajně važila dvanáct kilo. Nádherné masíčko, voňavé, růžové, samo skákalo na jazyk a rozplývalo se.

Já jsem dostal zejména navigaci Mio, kvalitní vína, Elvise a peníze. Za peníze, kterými mě blízcí obdarovali, jsem si pořídil 22palcový LCD displej HP, díky! Navigace je super, zatím jsem neměl čas moc bádat co a jak vylepšit, nemá sice nově stavěnou dálnici Lipník-Bělotín, ale jinak funguje, jak jsme kdysi říkávali, einwandfrei. Jsem rád, že ji mám, během uplynulého roku jsem xkrát jel vyloženě na blind a protože jsem už stary chuj, moc mě to nebavilo. Ona stačí Ostrava, že…

Elvisek byl jako dárek v krabici Mio. Zatím jsem pro něj nenašel místo, v autě prý být nesmí… tak nevím..

openMagazin

O našem dalším počinu jsem psal, ohlasy jsou příznivé až nadšené, což mě trochu znervózňuje. Možná je to všechno tak, jak má být a přesně tohle lidi chtějí… Uvidíme. Přemýšlím, že bych oslovil další weby – nebo, jak psal lzap, uvádět kvalitní zápisky z blogů? Jsou takové? Co Slováci, přidají se? Mají s čím? Co vy na to? díky vám všem, kdo jste na openMagazin odkazovali nebo jste o něm dokonce napsali – bylo vás dost. Když píšu tento zápis, ukazuje počítadlo stažení bezmála tisícovku. A to se dá stáhnout ještě od Roota a asi z jednotlivých blogů.

Počítače

No musím to ukončit, když jsem to načal. Až v pondělí 9.2. mi zavolali z Bohemky, že si mám pro kompl přijet. „Závadou“ byl procesor uvolněný z patice… :-/ Uhoněný notebook si konečně oddechl, desktop dostal shodou okolností nový displej, prcka (Eeečko) jsem dneska nechal na pokoji. Křemíkový hepáč…

Kultura – původně divadlo, reálně kino

Vydali jsme se v Praze do Divadla na Vinohradech, ale zjistili jsme, že záchranky tam nestojí jen tak. Kolapsem byl stižen herec Ilja Racek. Ze hry Famílie aneb Dědictví otců zachovej nám, pane jsme neviděli nic, ale to ani tak nevadí; doufejme, že to nebude nic závažného a pan Racek se uzdraví. Rodiče nám vnutili peníze a odjeli domů. No jo, ale co dělat v sobotu večer v centru Prahy s plnou peněženkou a vystrojenou slečnou? (Já jsem měl taky sako.) Nakonec jsme šli do kina na film Po přečtění spalte. Nebyla to sice úplně romanťika, ale slečna se nakonec snad bavila, já tedy královsky… 😀 Chci to vidět ještě aspoń jednou, třeba s takovým Hanusem… 😀 Nebudu o tom kecat, je to boží film mmj. parodující CIA a představující idiocii jako běžný způsob existence. A trochu mě překvapuje, když píšu, že Brad Pitt je fakt skvělý… (kromě Malkoviche)… 🙂 Ale fakt je. A hlášek je tam moře, např. „Russians?!“, „fuck“ nebo „secret CIA shit“.

Zbytky na okraj

• Vypadá to, že budu psát pro časopis Connect. Hm. Psaní pro Jak na počítač jsem vzdal z nedostatku času… to jsem zvědav.
• Už fakt neberu benál na vyloženě levných stanicích. Kalos po ránu kašle, a to není mráz.
• Ceny nových aut mě lákají, ale nenechám se. V únoru platím poslední peníze a Kalos je komplet můj. Nezbývá než ho ujezdit.
• Minulý týden jsme krátce po odjezdu z Novos stavěli na odpočívadle před Brnem. Hned nás vyhmátli policajti a zblízka kontrolovali známku. Prý děsně důležitě. Nevím, močil jsem. Kam mám hlásit ty časté přestupky, které nikdo nevidí, stejně jako nevidíme policajta? Včera – rychlá jízda centrem Opavy (klidová zóna), dnes auto na chodníku a přechodu, ani jsem nevěřil, že to jde zároveň… Dálnici pomíjím. Poláci jsou mnohem horší než my. Ale ani tak není o co stát, protože jsou to neuvěřitelná hovada. Takže my jen o trochu menší. Ale aspoň většina Čechů blinkruje, to Poloci nedělaji.
• Téma na příště – přestavba bytu.