Ottovinky – konečně upgrade oken

Halelujá, veselíme se a líbáme se radostí na tváře. Upgrade neboli aktualizace se zdařila a konečně máme novou verzi. Už jsme se nemohli dočkat, objednávku jsem provedl v prosinci, dodávka přišla na čas.

Chlapíci přišli, moc nemluvili, zato konali. Instalace jim trvala den a půl, uklidili po sobě a celkově byli takoví efektivní. Okna stojí za to, v pátek odpoledne jsem si je zkoušel – otvíral, zavíral.. ach.. krása krása.. Stará verze beze zbytku odstraněna, rony slzit nebudem! Třicet je třicet – uplynulých let a prosvištěných tisíc… 🙂

Byt se nám podařilo dokonce i uklidit, aspoň si to myslím. Bohužel jsme neobjevili žádné nové věci, zejména ne tu gumovou podložku na stůl, kterou jsme koupili v září na švédském vyslanectví a kterou jsem „někam“ (kam, kua?) založil. Byly dvě, máme jen jednu. Chm.

Počítače

Tak to je hrozná sága. Už je to asi 14 dní, co jsem definitivně seznal, že to baterka v notebooku po třech letech a třech měsících, tedy celkově po cca 39(!!) měsících, definitivně zabalila a odešla do lithium-iontového nebe. RIP a díky.

Problém je v tom, že šel – a teď mi promiňte vulgaritu – do hajzlu celý power management neboli správa napájení. Nevím už, jak to ovlivnit, ale procesor mi jede v režimu ondemand, tedy na žádost, což v praxi znamená, že se zpomaluje úplně vše, protože reakce na onu žádost může být i několik sekund. Na vraždu. Dokud tam byly patřičné moduly a dalo se to ovládat, šlo to dobře. Ale jakmile exla baterka, cpufreq už neměl na výkon a škrcení žádný vliv a procák se usídlil na „nějaké hodnotě“, kterou neumím zjistit, protože to celé nefunguje. Když jsem to odinstaloval, nijak se to nezměnilo… Takže si připadám jak přidušený. Ale to nejlepší mělo teprve přijít.

V neděli mi nenaběhl počítač – ten, který jsem kupoval v létě a o kterém jsem tady nepsal. 😉 No, nenaběhl… naběhl zdroj, chladič procesoru, disk, ale výstup do monitoru žádný. Zkoušel jsem jiný monitor, vypojit disk, ale nic nepomohlo. A protože nemá repráček, nedalo se ani zjistit, kde skončil.

Tak jsem jel v pondělí do Bohemky, kde borec vůbec nechápal, co po něm chci, když mluvím o šuplíku na SATA disk a aby mi ten disk vymontoval, že potřebuju hlavně data, nemaje doma nic, čím bych to mohl propojit. Pak jsem se zeptal, kdy to bude asi hotové a on pohotově opáčil: „Co?“ „Ta oprava.“ „Co? Jaká oprava?“ Ach bóóóže, synku… Domluvili jsme se nakonec, kompl odcestoval do Teplic nebo Kralup nebo Krakowa nebo nikam nejel, nevím, říkali, že zavolají. Vrátil jsem se ke svému kulhajícímu notebooku.

Připojil jsem k notebooku SATA disk přes USB. K druhému USB jsem připojil externí disk, který jsem dostal pod stromek. Vytáhl jsem PCMCIA kartu se dvěma dalšími USB porty, do jednoho jsem vrazil vysílač pro bezdrátovou myš (tomu nevadí, že je to jen USB 1.1). Chtěl jsem ještě zapnout ventilátor, který je ve stojánku pro notebook, ale už nebylo kam – jeden port jsem si musel nechat volný. Zásuvky – ještě horší. Z každé strany pokoje prodlužka, každá číčovina má svůj adaptér a potřebuje zásuvku.

Zdrojový disk jsem připojil, cílový taky a začalo kopírování. Trvalo asi pět hodin, kopíroval jsem cca 70GB přes USB.. brrr Njn, měl jsem už minule udělat zálohu pořádně… Naštěstí se to provedlo bez komplikací. Od té doby připojuju různé disky a hledám různé soubory na různých místech… A to ještě nevím, jak to bude s tou opravou či výměnou desky (předpokládám, že to bylo deskou).

Divadlo

V sobotu jsme byli ve Slezském divadle na představení Veselé paničky windsorské. Jednalo se o jedno z představení cyklu Shake’n’Speare, který má Shakespearovo dílo představit jinak; asi je záměr, že to rozložení a spojení slov připomíná rock’n’roll, rhythm’n’blues, drag’n’drop. Prostě moderní Shake = hodně se škrtalo, měnilo, kreativilo, aby se klasici taky trochu provětrali a akademici zavrtěli na židli.

Paničky jsem předtím neviděl a taky jsem tuším ještě nebyl na představení ani ne týden po premiéře (byla 18. ledna 2009, my jsme byli 24. ledna). Na hře je vidět, že vyjela z výrobní linky a ještě je obalená igelitem, aby se nepoškrábala. Ale to nevadí, protože úpravy (jak drsné jsou, nevím) mi nepřišly kritické. Shakespeare není vždy intelektuál a humor v jeho hrách je místy až fekální, v podstatě jde v těch komediích o žrádlo, zábavu a sex. (Docela si pamatuju Marná lásky snaha s týmž ansámblem před několika lety, to bylo tzv. „chcací představení“ – člověk se smíchy málem neudržel…)

V tomto duchu se člověk pobaví, neslyší žádné křečovité narážky na naši současnost, někdy jsou to vtípky naivní a často podbízivé:

  • farář nejprve nedokáže vyslovit písmeno „p“, „hrotože si shálil horní hatro“; posléze se ukáže, že neumí ani „r“, takže na dotaz „Kudy běžel?“ odpovídá „Hovno!“
  • „Ty jsi ale taková píííííí…pa“ hádá se Falstaff s hostinskou Pípou;
  • karikatura homosexuálka se pozná už podle jména (Věchýtek), ale zejména reakcemi – „Úplně mi vibrují nožičččky..“ či postojem (ruce na kulích, vystrčený zadek)
  • atd. atp.

Nicméně celkově odchází člověk pobaven a ne s pocitem „Co to sakra bylo?“, což jsem v divadle taky zažil. Nepřemýšleli jsme pak, co tím chtěl autor či režisér říct, zato jsme si opakovali hlášky. Je fakt, že mistři pěvci je myšlenka originální, celé je to vlastně divadelní hra až kabaret, kterou pěvci publikum provázejí a zpívají cimrmanovské „A teď bude přestávka, už je tady přestávka, budeme mít pauzu, musí se přestavět scéna, tralalalá“. Ale je to zabalené do několikahlasů (a jsou to sboristi, ne /jen/ herci), takže to opravdu působí vtipně – divadlo na divadle.

Herecké výkony budou lepší, občas to drhlo, ale jen tak, jak je po premiéře možné tolerovat. A Falstaff (Petr Vaněk) je prostě primitivní poživačný samec, ne že ne… 😀 (Vaněk hraje podobnou roli i v Testosteronu; skvělý je i jako Sluha dvou pánů – není jen Donutil…).

  • William Shakespeare – VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ

Fotky jsem použil ze stránky Slezského divadla.

Za okrajem

  • Nestíhám dopsat seriál o Americe, materiálu mám příliš, jeden díl dělám půl dne. Ale stejně už to nikoho nezajímá.
  • Nenapsal jsem pár slov o knížkách, které jsem přečetl. Musím aspoň zpětně.
  • Nestíhám psát druhé díly. Dokud si toho nikdo nevšiml, je to dobré. Proto prvním dílů nedávám číslo jedna… 😀
  • Pohřbil jsem jeden dobrý nápad na jedné moc pěkné doméně. Ustoupil jinému, možná ne tak dobrému, ale reálnějšímu nápadu, který je spojen s jinou aktivitou, jež už se realizuje. Bude to myslím milé překvapení. Vlastně dvě nebo víc. 🙂 (A tak nesrozumitelně to píšu schválně.)
  • Ivan začal prudit víc, než je běžné – začínáme se pomalu připravovat na jarní vydání knih; o jedné z nich on sám ani pořádně nic nenapsal! Bídák!
  • Vyšel mi po delší době článek na Živě: Mandriva 2009: deset let uživatelsky přívětivého Linuxu (korektury Ivan, díky).
  • Jirka se začal intenzivně zabývat překlady KDE4 jako koordinátor našeho týmu. Pokud se chcete přidat, ozvěte se, budeme rádi za každou pomoc.
  • Překládal jsem zim, navrhl jsem tagování, zatím souhlasili, uvidíme, co z toho bude.
  • Pořád jsem nevyřešil mikroblog, ale přestává na takové blbosti být čas.. Teorie výběru aktivit… 😀
  • Blíží se to. :‘-(

Podobné čtení

Návštěva Osvětimi Včera jsme navštívili Osvětim. Dost jsem o to stál, sám jsem nebyl schopen takovou...akci zorganizovat, takže jsem se vtěrkl ke kolegyni, která se toho ujala jaksi "sama od...sebe".
Malování není sranda Nemyslím tím art, ale malování bytu. Jednou za čas se to halt musí udělat,...obzvlášt když sousedce nahoře ušla voda (z pračky). Anebo když se na druhdy bílé...stěně objeví borůvkový džus, který když ohřejete, je to polívka. Ohřívat se...ale musí mimo stěnu - ale to je předpokládám stejně jasné jako fakt, že...borůvkový džus nebo polívka na zeď nepatří. Obsahuje totiž zrníčka.

6 komentářů u „Ottovinky – konečně upgrade oken“

  1. Co to bylo za okenáře (jaká firma)? Jinak doporučuju zavčas udělat test zapalovačem kolem všech oken – občas okna potřebují ještě doseřizovat.

    Já ležím s chřipkou…

  2. Tož to nevím, jestli teď nebudeš víc času trávit jinde, než u počítače…

  3. Na ten mysteriozni projekt jsem teda zvedavy 🙂 Diky za clanky/rozhovory a vsechny aktivity, kterymi ukazujes nevericim jak to ve skutecnosti cele vypada. Jo a tu ameriku dopis, beda jak ne. Paradni cteni je to ..

  4. Mysteriózní… to ne… ale rozhodně skvělý.

    Ameriku bych dopsal rád, ale nezbývá na to čas. Zatím. Ale ještě jsem to úplně neodškrtl. Tak už jste se Stibim dva, kdo to chcete dočíst do odletu s Air India, zřejmě byste rádi slyšeli i něco o jídle na letišti v Chicagu a o tom, jak jsem sháněl Eeečko s Linuxem… Tak se budu snažit to dopsat, no. 🙂

Komentáře nejsou povoleny.