Až dlouho po ukončení puberty, ale dřív, než dorazila vlna „remaků“ a znovupředělávek, jsem si začal uvědomovat, že přece jen bylo pár alb, která mi tvarovala hudební vkus, resp. hudební výběr. Jsou to alba, která mi dala vzdělání. Proto se dneska můžu usmát a říct si, jo Prodigy…
A to jsem byl přitom cucák, který nevěděl, která bije. Ale tušil jsem, že Dalik (Dalibor P.) ví, co se poslouchá a co je kvalitní. Potají jsem mu pak po letech děkoval, že do školy přinesl mimojiné také album, které formovalo názor jedné generace: Music for the jilted generation, od The Prodigy.
Byla to doba, kdy jsme ve škole zůstávali do večera a pařili tam Dooma2. Doma jsme počítače (ještě) neměli, byly moc drahé. (I když Dalibor měl Amigu, abych nekecal.) Kalili jsme Dooma, běhali s bazukou po virtuální krajině plné bezútěšné prázdnoty a poslouchali u toho skvělý soundtrack, který byl součástí hry. Mně ale v hlavě hrály skladby jako Break & Enter, Full Throttle, Skylined nebo Poison.
Stále mi to po letech vyskakuje, jakmile slyším Diesel Power, vidím se u Dooma… 🙂
jojo mládí, No Good je bezkonkurenční, zrovna včera jsem poslouchal Fat of the Land, též vychytané
Ano,ano … to musím potvrdit. I mě to poznamenalo, i když ne tak pozitivně!!Když si vzpomenu na nesmyslné dunění a hrůzostrašné klipy (v té době jsem byla opravdu ještě malá)…
Prodigy jasne! Za me bych zminil jeste Nirvanu a jejich Nevermind. To bylo takove energie najednou. Vzpominam si, ze kdyz jsem to poprve slysel, doslova me to posadilo.
Hezky pekne. Fat of The Land imho trosku vice, Nirvana rozhodne, jo a o par elt pozdeji jsem objevila Nightwish, coz me nasmerovalo do metalovych vod, ktere me zajimaji dodnes. Na elektroniku jsem ale taky nezanevrela. Tezko rict, nedokazu uvest, co me „formovalo“, protoze si pubertalne pripadam nekdy i ted 🙂