Vánoce v Novos a ve Zlaté Praze

Naše rekonstrukce ještě neskončila (o tom jinde), takže jsme se rozhodli strávit Vánoce a konec roku u jedněch i druhých rodičů. Není to důvod k nějakému extrazápisku, tak svátky strávila polovina národa, ale něco se přece jen najde. V Novosedlech to proběhlo ve znamení dalších třicátin a klasických rodinných sedánků, jak to umíme.

Novosedly

Už můžu konečně sdělit širému světu, že jsme jako dárek připravili kalendář z pečlivě vybraných fotek seskládaných do mozaiky pomocí programu ShapeCollage (Mirův článek na LinuxEXPRESu vznikl na můj pokyn, sám jsem ho napsat nestihl). Holky (Zuzka a ségra) nejprve vybraly fotky, občas některou vyřízly a seřadily je do adresářů podle měsíců. Vznikla tak kronika toho, co jsme celý rok dělali. Poté jsme vytvořili koláže, to chtělo taky trochu cviku a času – řazení fotek je náhodné, ale lze ho ovlivnit několika parametry.

Jakmile bylo hotových dvanáct koláží a třináctá koláž ze všech dvanácti na obálku, načetl jsem je do webového rozhraní Rosmannu, doplnil jsem popisky a objednal. Jeden stojí cca 350 Kč a výsledek je velmi dobrý, nejedno mateřské oko nezůstalo suché… 😉 Vzhledem k soukromému charakteru neuvádím fotku, ale zapojte představivost.

Do Novosedel jsme jeli 23.12., do poslední chvíle jsme čekali, až přivezou objednané spotřebiče, takový menší dárek… 🙂 Před Vánoci jsem kromě kalendáře taky konečně dal vyvolat fotky za poslední půlrok (včetně dovolené z Itálie). Protože jsem předpokládal, že je Rossmann nestihne zaslat před svátky, nechal jsem je doručit do pobočky v Mikulově, kde bychom je vyzvedli mezi svátky. Jenže to stihli, takže fotky byly v Mikulově už 21. Proto jsme se pro ně 23. vydali a ještě jsme to vzali přes poštu (ano, poslední pohledy). Sotva jsme zastavili, zakroužil kolem jakýsi tmavý vagón a v něm Vojta (a vzadu malý Vojta a Lada). Náhoda, hehe. Domluvili jsme se na návštěvě, kterou jsme provedli 28.12., ovšem Vojtu jsme doma nezastihli. (Tož zdar!) Lada nám ukázala velkou vestavnou skříň (důležité, díky), stavebnici a klimatizaci. Teď ještě tu návštěvu v Bílovci… (vím…)

Praha

Do Prahy jsme jeli oproti původním plánům vlakem, ovšem vzhledem k počtu tašek, které jsme pak odváželi, by auto bylo bývalo lepší. Ale zas v něm nic neudělám, takže je to nerozhodně. Hlavák intenzivně přestavují a známá obrovská hala pomalu mizí – prostor se různě zastavuje  proměňuje. Pokaždé je to tam jinačí. Např. vstup do metra už není uprostřed placu, ale v jakési sádrokartonové chodbě, která bude brzo určitě plná bezďáků. Taky mi kupodivu dělá problém se tam vyznat – nemívám s tím obtíže, ale přesun stanovišť, tunelů k nástupištím a neustále změny prostoru mě trochu matou. No, uvidíme, snad i tohle má svůj konec.

Čas v Praze jsme strávili aktivně, byli jsme v kině (Avatar, Protektor) a využili jsme otevřených věží – poprvé jsem byl na Prašné bráně a Staroměstské mostecké bráně. Jestlipak víte, kde je? Asi bych nevěděl, nejsa Pražák; stojí na začátku Karlova mostu.

Pohledy na nezasněženou Prahu byly zajímavé hlavně z toho dokumentačního hlediska (pominu-li místní kýče). Třeba nové tunely pod Vítkovem, kterými se teď obvykle [vlakem] jezdí.

Vyfotil jsem si také budovy, jako je ČNB shora, Městská knihovna v Praze, které vděčím za slušný příchozí provoz (linkují můj článek o stažení Čapka), nebo letohrádek (zdálky).

Na Karlově mostě jsme se dostali do téměř neuvěřitelné asi půlhodinové zácpy. Nenapadlo by mě, že to jde, ale když už jsme se ocitli na tak exponovaném místě, není se co divit. Stáli jsme dlouhé minuty, čučeli na sebe ze vzdálenosti několik desítek centimetrů a stáli jsme a čučeli… Spousta lidí z celého světa stála na pár metrech čtverečních a čučela na sebe. Nikomu se nechtělo moc mluvit ani vtipkovat, všichni ještě byli střízliví (Silvestr odpoledne) a nic jiného dělat nešlo – skupinky roztrhané, nikdo nebyl tam, kde chtěl. Zajímavý zážitek, asi hlavně pro klaustrofobiky.

Večer se rozhostila drsná mlha, nebylo vidět na protější barák; do města jsme tedy nešli, ono asi stejně nebylo moc o co stát. Akorát jsme se trochu těšil na panoráma s různými světelnými efekty… Druhý den byl oficiální ohňostroj, ale to jsme se bavili u Roberta s Marcelou, což byl taky povedený večůrek. Domů jsme pak jeli řádně obložení, anžto pražské Jezulátko bylo štědré. Děkujeme. 🙂