Závěrečná zpráva o rekonstrukci bytu – v Opavě a okolí ji svěřte Rebydu

Ještě dlužím čtenářům závěrečné shrnutí naší rekonstrukce. A nejen čtenářům, i svému vnitřnímu plánu – slíbil jsem (si) totiž, že pokud se to povede k naší spokojenosti, udělám firmě Rebyd reklamu. To plním, protože vše proběhlo podle našich představ a firmu můžeme s klidným svědomím doporučit.

Čas letí rychle, zjistil jsem, že poslední zápisek jsem psal 17. listopadu 2009, což je půl roku – uff! Mezitím jsme rekonstrukci bytu dokončili, zaplatili a zkolaudovali. Akce úspěšně skončila, takže můžu projít několik důležitých bodů a přihodit pár fotek.

Konec roku

Od listopadu do konce roku stavební práce skončily, stále jsme bydleli v dočasném squatu, kde mi to začalo lézt na mozek. V bytě se jakoby nic nedělo, protože to nejhorší už bylo hotové. Vybírali jsme kuchyňské spotřebiče, nakonec jsme se rozhodli víceméně pro jednu značku, protože jeden výrobce by měl mít sjednocené všechny tvary, barvy a velikosti (překvapivě tomu tak úplně není a trouba a mikrovlnka, ač v komínu, mají jiné odstín bílé). Spotřebiče jsme objednali na webu, jejich dodání vyšlo na 23.12. – luxus. (Samozřejmě neměli vše skladem, proto se muselo čekat.)

Přijel chlap, složil paletu vedle auta (=na ulici) a řekl si o peníze. Donutil jsem ho, aby paletu aspoň zavezl dovnitř, což se mu vůbec nechtělo a dával to patřičně najevo. Nedal jsem mu ani deset korun, byl protivný jak prdel.

Spotřebiče jsme složili a odjeli na Vánoce k našim. Nebyl ani čas krabice moc kontrolovat, později po rozbalení se ukázalo, že s mikrovlnkou někde křápl – měla nalomený roh krytu. Zjistili jsme to v lednu, když už se dělala kuchyň. Na vrácení bez udání důvodu pozdě, na reklamaci nevhodné… zalepili jsme to, na funkce to nemá vliv a vidět to není.

S koncem roku jsme obdrželi fakturu, která odpovídala průběžným mezisoučtům. Nechali jsme ji ještě ověřit panem dozorem, který nám potvrdil, že to odpovídá běžným ceníkům a upozornil nás na drobné detaily, které bychom si měli ověřit. Fakturu jsme zaplatili, vše se podařilo dokončit v rámci zúčtovacího období roku 2009, tzn. s ještě nižší daní.

Na konci listopadu jsem se na domovní schůzi dozvěděl, že firma Opavanet konečně kladně odpověděla na žádost o připojení domu do své sítě. Znamenalo to, že v každém vchodě nainstaluje router a přes stupačky všechny zájemce připojí. To byl hodně dobrá nabídka, protože mi v té době přestal stačit osmimegabit od Volného, chtěl jsem zrušit pevnou linku a vyřešit připojení jinak. Opavanet nabízel instalaci za pár stovek, připojení kabelem až do bitu (ha! vtip! ;-)) a měsíční paušál cca 200 Kč za 10 megabit (nebo více).

Problém byl v tom, že se s tím nepočítalo. Kabel na záchodě (=stupačky) konektivitu nevyřešil. Záchod nově obložený – bourejte to kvůli kabelu. Není tam elektřina, aby se tam dalo připojit nějaké zařízení – zato je tam voda a plyn. Na nic. Elektrikář, šikovný pan A. z Rebydu, to vyřešil cestou nejmenšího odporu. Na omítce je to sice vidět, ale stejně tam stojí regál. Ethernetové zásuvky máme totiž všude po bytě a on to protáhl do té nejbližší, do zásuvky v pracovně. Odtud jde kabel do mlýna – nade vraty.. ech, co to kecám. Jde do routeru, který se stará o rozdělení a takdále.

Začátek roku 2010

Začátkem roku jsme tedy zaplatili fakturu, poděkovali jsme panu K. za dozor (jeho práce přišla celkem na cca 3000 Kč) , obdrželi poslední rady a ujištění, že projekt je téměř vzorový a není čeho se bát, protože kdyby problémy měly nastat, už nastaly. A skutečně tomu tak bylo – jediný větší problém nastal následně s elektrikáři, tedy s ČEZem.

Probíhala výroba kuchyně, plánovaná už od srpna. V dílně vládla skepse, kuchyně se prý moc nelíbila. Moc velká, hřmotná, nezvyklá. Hotová byla včas podle dohody, namontována byla 20. ledna 2010.

Těsně předtím naběhli kobercáři a položili krásné koberce, které jsme si vybrali (a lino). V předsíni, koupelně a na WC jsou na zemi dlaždice, stejné jsou pak v kuchyni na stěně, aby to ladilo. Rozdíl mezi dlaždicí na zem a obkladačkou na stěnu dnes už není – všechno lze použít jakýmkoliv způsobem.

Koberce jsou krásné a kvalitní – pan Boček podle všeho na internetu není, ale protože působí spíš jako umělec ve svém atelijé, tak to asi nepotřebuje. Originální profesionál – dokázal dlouho povídat o materiálu, barvě, vlasu, paměti, stylu, ladění a svých zkušenostech. Doporučuji, sídlí na Gudrichově (za Tyršákem).

Elektrikáři připojili všechna svítidla, spotřebiče a ověřili všechny okruhy. Přišel revizák a mezi dveřmi mi vrazil papír, se kterým mám zajít na ČEZ – oni nás prý připojí. Ten dobrák nepovažoval za vhodné mi oznámit, že nechal běžet jen jednu fázi, v praxi to znamená jednu zásuvku.

V novém holobytě

Seděli jsme v novém bytě, ve kterém fungovala jedna zásuvka. Ze squatu jsme se vystěhovali a přesunuli vše do sklepa a do nového. Večer jsme posunovali lampu po kuchyni. Nová kuchyň nefungovala, nefungoval bojler, ale aspoň se topilo. Šel jsem si zakusit boj s větrnými mlýny.

Na ČEZu mi v úterý/středu řekli, že přijdou v pondělí. Poprosil jsem je, jestli by mohli přijít v pátek, protože víkend bez elektriky mě nelákal. Nemohli. Prosím.

„Franto, pude to, máš tam něco? No, mám, ale asi by to šlo… Kde to máte? Nákladní? Kdo to dělal?“
„Rebyd.“
„Ježiš.. panebože. No dobre, no. Se stavime.“

Pan Mistr světa, kterého bych nakopal do prdele, jak byl důležitý, se na chodbě při pohledu na elektroměr rozeřval, který debil to dělal a co to bylo za ***u. Oznámil, že se na to může vysrat  a že tohle teda nepřipojí. Takového kreténa – sedí na Krnovské, až tam půjdete – jsem dlouho neviděl a jeho primitivní chování bylo v naprostém rozporu s profesionálním přístupem všech lidí, kteří se na stavbě podíleli.

V podstatě šlo o to, že do skříně nebylo fyzicky možné vměstnat nový elektroměr, takže se se posiloval ten starý, což tomuhle chlápkovi „nikdo neřekl“. Přiznávám, že tomu nerozumím a moc jsem se ani nesnažil. Podepsaná smlouva byla špatná, musel jsem tam jít znovu, revizák nás vypnul neoprávněně a celý ten tyjátr byl zbytečný. My jsme od začátku věděli, že nový elektroměr se tam nevejde a že i bojler poběží v běžném tarifním pásmu (ne levnějším). To je sice velké mínus, ale jinou možnost jsme nenašli.  Paní na ČEZu byla zděšená, ale nic lepšího nevymyslela. Smlouvu jsem musel jít podepsat znovu a znovu požádat ty kretény, aby přišli.

Přišli v pondělí a nadávali úplně stejně jako v pátek… prostě mistři světa. Víkend jsme strávili bez proudu, naštěstí to byly poslední dny, kdy jsme ještě platili za squat, takže jsme se chodili umývat tam. Pak byt připojili a všechno začalo fungovat.

Co ještě nebylo hotové

Zbývaly drobnosti, které bylo potřeba dokončit.

• Pověsit zrcadlo a věšáky v koupelně, držáky na WC. Zapojit světlo na zrcadle. Trochu se to protáhlo, ale začátkem března dokončeno vše.
• Přilepit jednu dlaždici na indukční deskou (uříznout na míru, přilepit). Dokončeno s vrtáním háčků. Při vrtání vrčí celý barák. 🙁
• Garnýže a závěsy. Zuzka našla firmu, která instaluje „průmyslové“ garnýže do stropu, Nejsou to tyčky, ale kolejnička ve stropě, prostorově hodně úsporné. Navrtali je pro závěsy i záclony. Závěsy jsme vybrali jen do ložnice – zelené, typ black out. Mezi dvěma vrstvami látek je černá guma, takže v noci je tam téměř absolutní tma. Od té doby se mi výrazně lépe spí.
• Kolaudace. Proběhla v březnu. Dostavila se paní z Rebydu a ze stavebního odboru. Uvařil jsem jim kafe a nechal obdivovat kuchyň a různě jiné drobnosti.
• Ke konci dubna jsme se dostali do fáze, kdy se sklep vyprázdnil. Vyházeli jsme krabice, které nepotřebovali ani Bajoši, kteří se do rekonstrukce vrhli na začátku roku.
• Momentálně nám chybí skříň do předsíně, kam bychom dali všechno to, co se tu ještě povaluje.

Určitě jsem na něco zapomněl… ještě vyjde jeden článek, kde shrnu to, co se nám nepovedlo. Pár věcí by se našlo.