Krtek v Praze – Žižkovský vysílač, Staroměstská radnice

Byl jsem v Praze. Cítíte tu sílu a mocnost, kterou ta věta obsahuje? Já ano. Nevzhlížím ku Praze, není proč. Je to špinavé město plné cizích lidí; máte tam tolik známých, že když tam potřebujete přespat, nikdo vás neubytuje, protože bydlí moc daleko. Všechno je monstrózní, všude jsou uřvaní Italové nebo bezdomovci a každou chvíli potkáte „selebritu“ nebo aspoň televizi. Ale je to halt naše hlavní město, was kann man dagegen tun? Wien ist Wien…

V sobotu pršelo, takže jsme víkend strávili relaxem – vařením, jezením a spaním. Večer trochu televizní „zábavy“, prostě typický víkend. Venku bylo tak, že bys jezevčíka nevyhnal, protože by nasákl. Chcalo a chcalo. Prý v Praze tak dlouho nechcalo, jak chcalo teď, když jsem přijel. To mě, ehm, těší. 😀

Ale vážně, děcka. V nedělí žádné válání, muselo (a chtělo) se na výlet. Vždyť Matička čeká, byl by to hřích, neřkuli? Protože jsme začali navštěvovat rozhledny a věže, pokračovali jsme v tomto duchu také v Praze. Cíle tedy byly jasně stanoveny, alespoň pro minulou neděli: Žižkov, Staroměstská radnice a Petřín.

Žižkovská televizní věž

Je to obdivuhodné dílo. Kabiny rozhledny jsou ve výši cca 93 metrů, ovšem není to rozhledna – jedná se hlavně o vysílač. Nahoru se jede několik málo sekund rychlovýtahem, základní vstupné je docela vysoké – 150 Kč, ovšem bez brožury klesne na 60 Kč. Studenti mají slevu, pokud jim není více než 26 let (což platí i jinde). Rozhled je skvělý, i analfabet se po deseti minutách zorientuje a začne Prahu trochu poznávat. Je prostě jako na dlani. Stránky věže jsou www.tower.cz.

Žižkovská televizní věž a její mimina

Mimina

Ještě před

Než jsme přišli k vysílači, zaujal mě nezvyklý kostel až chrám. Našel jsem, že se jedná o kostel Nejsvětějšího srdce Páně Josipa Plečnika, který se pozitivně podepsal na vzhledu nejen Prahy.

Kostel Nejsvětějšího srdce Páně

Kostel Nejsvětějšího srdce Páně – interiér

Klasika – Staromák & radnice

Vyšlo to shodou okolností, že se blížilo poledne. Zrovna jsme mířili do centra, a tak jsme tady stihli pársekundové pásmo stařičkého rituálku, potlesku turistů a celkový zmatek.

Náměstí & Orloj

Co už pro mě bylo méně klasické a očekávané, byla radnice jakožto rozhledna. Nenapadlo mě, že je veřejně přístupná; ale je to tak. Vstupné je stejné jako jinde na podobných atrakcích, lidí normálně – chvilka stání ve frontě, nahoře proplétání mezi lidmi. Nahoru nevedou klasické schody, ale plošina po obvodu věže. Není to ale kvůli vozíčkářům (ti mají výtah), protože v poslední fázi je točité schodiště pro jednoho člověka.

Schody na Staroměstskou radnici, krtek v kleci

Ještě k výtahu. Stavba stará několik set let je uvnitř normální budovou pro úředníky, věž má středověký pel, ovšem výtah je lahůdka. Když stojíte dole a on právě odlétá nahoru, připadáte si jako pod startující raketou. Nevím, koho to napadlo, ale je to skvělý kontrast – stará věž a prvek technologie. To se mi moc líbilo. 🙂

Výtah na Radnici – raketou k výšinám

Nahoře je fakt pěkný rozhled, myslím, že to i německého turistu dojme. V dáli je zmiňovaný vysílač, který jsme navštívili jako první bod naší Tour de Prag.

Na obzoru Žižkovský vysílač

Detail vysílače

Samozřejmě jsem si musel vyfotit také národní kýč, abych odjel s pocitem, že „jsem měl fakt skvělé světlo a lepší fotku jsem udělat nemohl“. Hehe.

Je tam král Václav?

Krtek a Hradčany

Ksichty, to by mi šlo

Nejenže bylo zvoleno špatné datum (nebo špatný počet českých hlav), ještě je to vidět obráceně. Takže opakování: 21. 6. 1621 (2× 21, nepleťte sem 27) bylo na tomto místě, tedy na Staroměstském náměstí, popraveno nikoliv 21, alébrž 27 českých pánů.

Místo popravy

A takhle vypadáte, když civíte na Orloj. 😀

Pohled dolů na náměstí

Na Radnici zrovna začala výstava fotografa Josefa Koudelky Invaze 68. O snímcích se hodně mluví a staly se významným materiálem při vzpomínce na události roku 1968. Jsem rád, že jsem výstavu navštívil.

Pokračování: Krtek v Praze – Petřín