Albertovec – nečekaně pěkný výlet

V sobotu nás ségra a švára vytáhli na malý výlet. No dobře – Tomáš už dlouho říkal, že na jídlo do hotelu v Albertovci prostě musíme jednou jít. A to jednou nastalo právě v sobotu, důvod nebyla jen skvělá pověst hotelové kuchyně, ale také jiná věc. kromě Tomáše jsme tam nikdo nebyli, tak jsme byli zvědaví. Na koníčky… 🙂

Hřebčín Albertovec (mapa) je v oboru vyhlášený, jak jsem si našel pomocí Googlu. Bohužel o tom nic nevím, ale koně od krávy rozeznám – kůň není fialový.
Zvětšit mapu

Ale nejprve to jídlo. Ač je hotel Eduard Maria v budově bývalé konírny, zvenku vypadá jako exkluzivní historicko-moderní stavba a zevnitř jako zámek! Opravdu – vysoké stropy, mohutné schodiště, obrovská místnost, bytelné trámoví.

[singlepic id=672 w=320 h=240 float=right]

Usadili jsme se, dostali jsme krásné jídelní lístky, na kterých byl moc pěkná jídla za pěkné ceny – to nemyslím ironicky, jak se později ukázalo, jídlo bylo výborné a bylo ho dost a stálo v průměru kolem 140 Kč včetně přílohy. Objednali jsme si hovězí vývar a dostali jsme – hovězí vývar! To jsem dlouho nezažil. Žádný pepř a uměohmotný instantní hnus, ale normální výborný vývar, s nudlemi a zeleninou. Další jídla k nám utíkala s rozpřaženým příborem, jak se na nás těšily… byla fakt roztomilí… :-p Posudte sami.

Můj talíř je ten poslední, na doporučení vrchního jsem si dal nadívanou panenku.. moc jsme si s dívčinou rozuměli… 🙂

Po jídle jsme se prošli po areálu, abychom dostali chut na dezertek (čekal doma).  Koně jsou opavdu jen kousek, takže nebyl problém si je ošahat – byli celkem špinaví, ale přátelští. Prostor je otevřený, občas nějaký zaměstnanec, ale jinak klid. V jedné budově je galerie, o které občas čtu v místních novinách. Umělecká díla jsou rozmístěná po areálu, holkám se líbily spermie… 😀 Mně teda taky, je to osobité ztvárnění…

Celé se to tak nějak pěkně fotilo – altán založený před sto lety, kdy se na koních jezdilo tak běžně, jak dneska jezdíme autem (za celým stádem koní). Rybníček sice špinavý, ale s těmi břízkami tak romanticky vypadající…

Jak jsme se dočetli na zašlém památníku, probíhala zde jedna z nejhorších bitev při osvobozování Opavska a Ostravy na konci 2. světové války. Konírny posloužily jako zázemí, zahynulo zde dost vojáků – pomník samozřejmě nemají všichni. Je smutné, že je tak okatě vidět nezájem kohokoliv, kdo by ten památník mohl nechat opravit a chovat se k tomu trochu důstojně.

Přešli jsme přes silnici k dalšímu výběhu koní – byli to fešáci. Viditelně zvyklí na lidi. Jen jsem zvedl foťák k hlavě, kůň zvedl hlavu, kterou doposud loudil něco sladkého, vyšponoval se, postavil uši a ani se nehnul. Prostě komediant… :-d Tak jsem ho popleskal, aby bylo vidět, že to s koňmi umím. 😎 (V životě jsem koně po hlavě nepleskal.)

A ten druhý hlavní důvod, proč jsme se sem vydali? D+T si koupili nové auto, tak nás chtěli povozit! Hurá, blahopřejeme! 🙂