Martin a Kate přijíždějí s malinkou dcerou Tildou na venkov, aby si odfrkli od života v Londýně a mohli v klidu pracovat. On je filozof, ona kunsthistorička, jak říká našinec. Jenže teď je to jinak – jakmile jsou slušným vychováním donuceni navštívit své sousedy, ukazuje se, že z Martina bude muset být obchodník, znalec umění, a to zejména toho holandského ze 16. století (zatímco Kate bude nadále kojit, přebalovat a věřit mu).
Jejich buranský soused má totiž barák plný obrazů (a docela pěknou ženu, byť taky není žádná chytrulenka) a několik jich chce prodat. A ‚doktor‘ je z města, dokonce přímo z Londýna! Ten mu jistě pomůže, navíc říkal, že tomu rozumí. Jenže Martin mezi obrazy zahlédl něco, co mu nedá spát po několik dalších měsíců. Obraz, který ihned poznal, ačkoliv ho nikdy neviděl; vlastně nikdo ze současníků ho nikdy neviděl. Chybějící dílo Pietera Brueghela. Obraz, který chybí v cyklu Roční období, resp. Měsíce – není totiž jasné, kolik obrazů původně bylo, zda tvořily rok a jaká byla jejich posloupnost.
Fantazie amatérského znalce obrazů začíná pracovat naplno a nepraktický filozof začíná snovat plány, jak kulturní dílo odebrat barbarovi, nepošpinit si svědomí a ještě na tom vydělat. Vymýšlí propracovaný plán (který mu samozřejmě nakonec zlomí vaz, a to skoro doslovně), zároveň se noří do problematiky holandské malby 16. století, historie Holandska, Španělska, techniky malby a doma je v oblasti ikonografie. S Martinem čtenář odhaluje hrůzy dávné minulosti, resp. ujišťuje se, že lidi jsou stále stejní.
Věděli jste, že se v Holandsku kacíři popravovali tak, že jim byla hlava přivázána mezi kolena a byli utopeni? A že jich bylo!
Jenže realita utíká rychleji, než Martin stíhá – ze souseda Tonyho se vyklube mazaný lišák, který je jaksi o krok napřed. Z jeho sympatické ženy se vyklube zanedbaná osamělá duše, která – zdá se – našla svého ochránce. Jeho vlastní žena… mu sice nevěří, ale přesto je mu oporou do posledních chvil tohoto příběhu. Martinovi se s vypětím všech svých a půjčených sil podaří splnit zadání, tedy prodat obraz Znásilnění Heleny od italského malíře jménem Luca Giordano; o ten vlastně „jde“ celou dobu. Aspoň Tony si to myslí. Proto ho ani nenapadne, že by Vranck – což je jméno autora na „Brueghelovi“ – za něco stál. Řekne mu to v poslední fázi příběhu člověk, kterého poznal náhodou. Jeden kunsthistorik, shodou okolností kolega Kate. Protivný mužíček. Nejen proto, že Martinovi hatí plány…
Bolestné poznání pravdy v nejposlednějším okamžiku mě jako čtenáře trochu zamrzelo – mám pocit, že si příběh zasloužil lepší pointu. Ale napínavé to bylo, uznávám. V podstatě až po přečtení knihy pomalu zjišťuju, co je pravda, co může být pravda a to, co nezjistím, považuju za autorskou licenci.
Poznávám ho okamžitě.
Říkám poznávám, ale vlastně jsem ho nikdy předtím neviděl. Neviděl jsem dokonce ani jeho popis. Pokud vím, nikdo ho zatím nepopsal. A nikdo s jistotou neví, jestli ho někdo – kromě samotného umělce – vůbec kdy viděl.
Vydala PASEKA 2010, ISBN: 978-80-7432-011-8
Paseka rules 🙂