Učíte se anglicky? Jaké učebnice používáte? Bojíte se mluvit?

Zdroj: http://www.flickr.com/photos/coldfervor/4112607536/Angličtinu jsem měl bohužel jen čtyři roky na gymplu a bohužel jsem z ní nematuroval, protože dotyčná pedagožka oznámila, že ji z nás bolí hlava a že by to bylo moc práce. Bohužel byl bolehlav skupinový a oboustranný, takže jsme se nebránili (přestože nás maturovat chtělo víc). Základy postavené v té době sice stále stojí, nicméně značně zerodovaly. Bylo načase své skills obnovit.

Značně pasivní přístup nepomůže

Asi od roku 1995 (plus mínus autobus) se věnuji různým „počítačovým“ věcem a ty byly vždycky hlavně anglicky. V době B.I. („before Internet“ jak ho známe dnes, tedy v devadesátých letech) jsem se k pár informacím dostal spíše náhodou, jakmile se začala celosvětová síť trochu rozšiřovat, zdroje se začaly otevírat. Začal jsem se učit víc o programování v Pascalu a pak v Delphi, načež jsem dospěl k závěru, že to nemá cenu, protože v té mé hlavě potřebné součástky prostě nejsou. Nicméně HTML a CSS mě bavily, takže jsem študoval dokumentace W3C a různé README. (Připomínám, že věci jako Wikipedia ještě neexistovaly.)

Tím dlouhým úvodem chci říct, že jsem se angličtině věnoval pouze pasivním stylem. Během let jsem tuto dovednost docela vycvičil, nemám problém psát maily, číst anglický text nebo si v cizině o cokoliv říct. Skutečný ostych ze samotné komunikace jsem ztratil už někdy v roce 1996, když jsme byli „nuceni“ mluvit německy opravdu hodně (znovu díky paní profesorce Červené). O co jistější jsem si byl v němčině, o to větší nejistotu ve mně vzbuzovala disproporce mezi mými znalostmi v němčině a v angličtině. Zatímco v době, kdy jsem už učil na střední škole (2002-7), jsem v klidu zpíval(!) případně deklamoval svým pubertálním žačkám [zhudebněné] balady Goetha, Schillera nebo Heineho (fakt! a nejen to!), telefonovat anglicky bych si v té době tedy opravdu nepřál. Nerozuměl bych, neměl jsem to v uchu.

Musíte něco dělat, nejen jezdit po světě

Trvalo mi to sakra dlouho, než jsem si fakt řekl, že s tím musím něco dělat. Mezitím jsem byl na skvělé dovolené v Americe, kde jsem s hrůzou zjistil, že se domluvím, bo „your English is better than my Czech“ („tvoje angličtina je lepší než moje čeština“). Zrádná hláška všech cizinců, která vás odzbrojí a rozhodně nemotivuje do dalšího studia angličtiny. Přitom by se i chtělo…

Když jsem dostal pozvání do Berlína, kde se ale mělo jednat anglicky (sjelo se hodně lidí z celé Evropy), rozhodl jsem se přihlásit do jazykové školy, protože zkazit si business tím, že v Berlíně budu mluvit blbě anglicky třeba s Němcem, by mě naštvalo. Uznejte, že by to bylo trapné, potažmo když se – trubka – vždycky pochlubím, že jsem němčinu studoval. A angličtina na to doplatila… :-/

Jazykovka, dobrá knížka, k tomu přidej internet

Tehdy na gymplu jsme měli učebnice angličtiny s famózní The Prokop Family – jsem přesvědčený, že je nesmrtelná a jistě prokopuje stále. On v těch devadesátých letech byl trh učebnic bídný a zcela vítězil strukturní pohled na výuku jazyka – tahle učebnice byla ostatně z konce sedmdesátých let. Tedy systémy, poučky, memorování, dril. Sám jsem to tak pak úplně neučil – jednak mi to moc nesedí a jednak to chce patřičně vnímavé žáky. Dneska je nabídka učebnic obrovská – spousta z nich ani není napsaná pro specifické české prostředí, ale prostě pro cizince. To je jistě dobře, ale bývá problém si vybrat. Výběrem přitom můžete ovlivnit celkovou úspěšnost výuky, zejména pokud na to jdete jako samouk.

Do jazykovky stále chodím, už jsme se dostali do konverzační fáze a na samotné učebnici mi tak moc nezáleží – s jazykem pracuji každý den. Ale moje otázka na vás je následující – studujete, učíte se jazyk? Jaká forma učebnice vám vyhovuje, jaký přístup k vám jako žákům? A co ostych z mluvení, introverti, máte, máte? Díky za reakce. 😉

(Zdroj obrázku http://www.flickr.com/photos/coldfervor/4112607536/)

Sdílejte článek svým přátelům

komentářů 16

  1. Já mám radši učebnice od rodilých mluvčích, respektive ze zemí, kde se daným jazykem mluví, je v nich mnohem méně chyb. I když pro děti a začátečníky se možná hodí i české zadaní. Ale čím víc člověk jazyk používá a je v něm nucen myslet i chápat (např. vysvětlení gramatiky v daném jazyce).

    Momentálně si pochvaluji učebnici „First Certificate Masterclass“. Oxford, klasika. Je sice určená pro přípravu k FCE, ale má hezky vysvětlenou gramatiku, je moderní…

  2. Angličtinu som sa začala učiť v 3 triede na ZŠ a strach z rozprávania ma prešiel až keď som o 13 rokov vystúpila v Oviede z vlaku a začal sa môj erasmus pobyt. Dovtedy som takmer nerozprávala a pokiaľ nebolo nutné, ani nečítala. Učila som sa z New Headway, New English File, Going International for Tourism a Business Vocabulary in Use, najviac mi vyhovuje ta druhá.

    Nemčinu som mala (a vlastne doteraz mám) štyri roky, ale keďže sa mi ten jazyk nepáči, viem len nutné minimumem (Sprechen Sie English?) a učebnice si nepamätám (snáď len súčastnú Optimal).

    V Oviede som sa začala učiť španielsky. Mesiac som mala každý deň 2 hodiny kurz, učiteľka nepovedala ani slovo inak ako v španielčine, všetko dokázala vysvetliť, slovník stále otvorený, aktívna príprava doma, materiály nám kopírovala + pobyt v Španielsku, naučila som sa (vlastne sa stále učím) veľa a tento prístup a spôsob mi vyhovuje najviac.
    To podstatné sa dozviem na hodinách, praktické veci pochytávam v škole a v meste a prirodzene ma to núti sa učiť aj doma. Naviac anglicky tu moc nehovoria, takže strach z rozprávania španielsky som ani nikdy nezískala.

    Chvíľku som sa učila ako samouk fínštinu, prestala som kvôli španielčine, ale po návrate zo Španielska sa chcem k tomu vrátiť. Ten jazyk (a celkovo kultúra) ma fascinuje, takže okrem vlastnej motivácie a samoučenia chcem rok fínštinu študovať na univerzite prípadne ísť v lete na Helsinkú univerzitu ktorá robí kurzy.

    A myslím že je to najlepší spôsob ako sa naučiť jazyk – intenzívny kurz v danej krajine. Minimálne mne vyhovuje najviac.

  3. No, já jsem měl obrovské štěstí, že na gymnáziu nás celé čtyři roky drilovala Mgr.Kubíková, která pojala výuku angličtiny velmi svérázně (buď jí za to věčný dík). Hned od první hodiny kdy nakráčela do učebny na nás mluvila až do maturity (s výjimkou několika málo hodin) pouze anglicky. Byl to boj, ale postupně se to poddalo a dodnes žiju z toho, co do nás „natloukla“ a jsem jí za to nesmírně vděčný. Učebnici s Prokop’s family jsme měli taky, ale víceméně jen, abychom si přečetli doma gramatiku. Jinak jsme pracovali spíš s denním tiskem apod., ale hlavně jsme pořád mluvili, mluvili a mluvili.

  4. Toto by Vám mohlo pomoci: http://www.improving-english.com/conversations.htm

    Nejlepší praxí je asi jen mluvit a mluvit a mluvit. Když nás na střední škole (SPŠ Zlín) pan Zetěk učil angličtinu, nutil nás mluvit. Nepřerušoval a po skončení našeho projevu nám vysvětlil co jsme měli špatně. Díky jeho přístupu jsem se naučil tak nějak se nebát anglicky vyjádřit. Od maturity uplynulo už 10 let a stále na něj vzpomínám.

  5. Swan, Walter: How English Works

    http://www.amazon.co.uk/How-English-Works-Grammar-Practice/dp/0194314561

    Na gramatiku je skvělá. Vše vysvětleno hrozně moc stručně a jednoduše. Cvičení vždy jen pár. Hodně kreslených vtipů. Tak to mám rád. Tu knížku vždy otevřu, když jdu po něčem konkrétním.

    Pak jsem ještě zahlédl na nějakém mailinglistu toto: http://www.cs.nott.ac.uk/~jxm/czenglish/ – po prolistování se mi to moc líbí. Škoda že není knížka – tisknout to se mi nechce.

    Hezké a zdarma jsou jazykové kurzy angličtiny BBC dostupné na internetu (vysílalo se to v rádiu).

  6. Jojo, mluvení je základ, musí se začít co nejdřív, taky jsem paní profesorce vděčný (a záměrně píšu tento „středoškolský titul“). Krom toho nás naučila hodně z historie, historie umění a mnoho dalších věcí. Skvělá osobnost – ostatně v Mikulově pojem. Pamatuju si, jak to mluvení bolelo… Domluvila tehdy setkání „s vyhnanci“, tj. odsunutými „Němci“. Přijel autobus seniorů, kteří se sjeli (a sletěli) do Vídně, aby jeli do Mikulova povídat študákům o tom, co zažili. Pozvali nás na celodenní výlet a naším úkolem bylo poslouchat a mluvit. Opakovalo se to několikrát – bylo to výborné nejen pro jazyk, ale taky pro formování názorů a postojů.

    Takže nebojte se mluvit, psal o tom pěkně Martin Malý na Zdrojáku:
    http://zdrojak.root.cz/clanky/anglicky-radsi-spatne-nez-vubec/

    Díky za vaše zkušenosti. 🙂

  7. Připojuji se k doporučení helpforenglish.cz. Když něco nemůžu vstřebat, tak jdu tam… A většinou to v pohodě pochopím, je to tam moc pěkně a „lidsky“ vysvětlené.

  8. Super diskuze, děkuji 🙂
    Od září loňského roku co jsem v nové práci musím mluvit anglicky prakticky denně, do té doby jsem angličtinu používal jen ke čtení dokumentací a podobně. Teď je to denně buď telefonní hovor, nebo rovnou hromadná konference, občas ve složení Fin, Ind, Číňan a já s vyděšeným obličejem a dvoumetrovýma ušima.
    Ale je to pořád lepší, mluvit je základ a když se ještě dokopu k dohnání gramatiky, tak asi budu i spokojený a nebudu se za svůj projev stydět.

  9. Na střední škole jsme dováděli s Prokopovým. Stihli jsme tři díly, ale na čtvrtý nedošlo.

    Že se budu učit anglicky jsem se dozvěděl, když jsem, když jsme měli mít první hodinu jazyka, zjistil, že jsou jen dvě jazykové kombinace, a ta, kterou jsem vyplnil v dotazníku (a angličtinu jsem nenapsal), mezi nimi není.

    První dva roky byla naše angličtinářka slušně náročná, a tak jsem nasbíral za každé pololetí mezi pětadvaceti až třiceti známkami z písemek. Ve třeťáku poněkud „změkla“ a ve čtvrťáku už to bylo dost o něčem jiném. Teď už „moje angličtina“ silně erodovala. Plní ten účel, ke kterému ji používám.

    Článek je v tomto ohledu pro „moje snažení“, co se týče angličtiny i němčiny, určitě motivující. Ovšem nejdál na západ jsem byl u Kolína nad Rýnem. A Španěla jsem potkal ve vlaku na Moravě. 🙂

  10. Prošel jsem klasiku: Project, Headway, Total English
    Vždycky to bylo v důsledku to samé, totiž pročíst si přihlouplý text, vytáhnout si z něj procvičovanou slovní zásobu a gramatické jevy, ty se pak nadrtit (výkladový slovník → ukázky použití → flash cards) a procvičit v testech.
    Jednodušší je přečíst si obsah, jít na vysvětlení/přehledy třeba na helpforenglish.cz a pak se to nadrtit, případně si to zkontrolovat v testech tamtéž. Číst knížky s výkladovým slovníkem a neznámou slovní zásobu se drtit. Poslouchat sitcomy, tím si člověk fakt dobře nacvičí poslech a hovorový jazyk. Sehnat si špičkového lektora, nejlépe rodilého mluvčího — kvůli výslovnosti. Nějaký čas jsem chodil v Olomouci do maličké jazykovky vedle té u petingea, co do výslovnosti mi to dalo fakt hodně (je utrpení poslouchat některé Čechy-němčináře a jejich tvrdou výslovnost.)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *