Florida, poprvé ve Státech, Everglades

Ráno už nás probudilo ve Spojených státech amerických. Vládla lehká nervozita, ostatně vstávali jsme velmi brzo. Protože jsme museli vypadnou co nejdřív, abychom byli v osm na letišti, stáli jsme už 6:50 na palubě 3 a čekali jsme na přednostní vykopnutí z lodi. Ještě před tím jsme byli na snídani, kde jsem si naposledy na lodi dál pořádnou snídani a rozloučil se s dobrotkami.

Nálada byla velmi uvolněná a někteří zaměstnanci ani neskrývali, že jsou ještě ožralí po divoké noční párty. A domluvte se s ospalým přiožralým Rumunem/Thajcem/Španělem, který anglicky neumí pořádně ani za střízliva (já tedy taky ne, možná by to v mém případě bylo opačně…)

Před sedmou jsme tedy už stáli, jako několik desítek dalších lidí, na palubě 3 a čekali na instrukce zvenčí a pokyn zhora. Bagáž jsme měli s sebou, museli jsme si ji obstarat sami, ale zase jsme měli šanci na mnohem rychlejší opuštění prostoru. Pokyn přišel, nastala tlačenice do výtahu, šoupání kufrů, píchání deštníky a lokty, klepání holemi a funění. Rampa nás vyplivla na americký beton ohrazený zábranami. Ulička byla sakra dlouhá, rozhodně to bylo na víc než sto metrů. Tašky jsme přepravili a zařadili jsme se na konec fronty, která se po chvilce rozdělila, přesněji: byla rozdělena, na dvě. US citizens a Non US. Ještěže jsme v EU, představa, že by člověk musel do nějaké fronty Non US non EU mě fakt neláká, protože už tak jsme museli říkat, že se nevracíme domů, ale jedeme na návštěvu.

Úředníci vypadají autoritativně a chovají se jako zákon. Vlastně jak kteří. Chlapík, který nám štemploval pasy, byl tak odvázaný, že se Robert chechtal ještě za pár dní (volné vzpomínky):

  • Tak vy jste z Evropy, jo.
  • Ano, z České republiky.
  • Česká republika. Hm. A víza určitě všichni máte, žejo. Mně se to nechce hledat, je to až někde na konci. Dneska jsem nějak línej. Tak vám tam dám rovnou ten štempl.
  • ?!
  • Kolik vás je, čtyři? Robert. To jste vy. Vasmili. To jste vy? Vaslimi.
  • Vlasta.
  • Lasta, hehe. To je vaše žena?
  • Ne, není.
  • Proč? Vy jste nějakej divnej, ne? (K Robertovi.) Von je nějakej divnej, ne? (Ke mně.) Jestli chcete, já vás oddám, hned. Tady u toho pultu. (Klepe na pultík, dívá se přes brýle děsně důležitě a pochechtává se.) My můžem skoro všecko, Bush nám teďka přidal pár kompetencí. Stačí akorát razítko.. co? Hm?
  • Snažím se americky křenit a odmítám. Dana mrká a dělá, že nerozumí.
  • No jo no, tak svatba nebude. Tak se mějte pěkně a užijte si to v Americe.

Poslední věta – enjoy your stay – nám byla řečena mnohokrát, snad pokaždé. A myslím, že upřímně. Všichni věřili, že si to turista v Americe užije – proč by taky neměl…

Před budovou organizovala přísně organizovaná skupina chlapů najíždění taxíků. Byli mezi nimi i kluci řekl bych školou povinní, možná se pletu. Nakládali kufry (házeli je do kufru aut) a vyžadovali za to dolar či dva. Ač nerad, musím napsat, že to byli všichni černoši, celé to vypadalo jako z průměrného amerického filmu (sic!). Až tady mi došlo, že to tak prostě skutečně je – malá místní mafienka, která se stará o „své“místo. Taxíkář nás dovezl z přístavu na letiště.

Ale neboj, milý čtenáři, zdaleka nekončíme, to jen naše další cesta začala na letišti.

Začíná Amerika!

A jak jinak by měl pobyt v USA začít než pořádným fárem, károu, bourákem neboli korábem? Půjčování aut je v USA zcela běžná služba, kterou tady známe maximálně jako předražené nouzové řešení. Ve Státech je to jeden ze způsobů dopravy – existuje několik obrovských společností, které patří k zavedeným značkám. Každá nabízí určité třídy či dokonce značky aut; někde si ho půjčíte a jinde vrátíte. Auto máte k dispozici za zcela jasných pravidel, např. pokud zapomenete dotankovat původní množství paliva, při vracení vás to bude stát o dost víc; dokonce se vyplatí natankovat pro jistotu plnou – pořád je to levnější, než doplácet u přepážky jakési „vyrovnání“.

Zkrátka – můžete si půjčit jakýkoliv typ auta, Robert vybral Lincolna. Dámy, to je limuzína, dlouhé auto, americká kára, která péruje jak gauč v obýváku. V černé… 😎

Zvenku pěkné, echt americké (=každý schodek nebo díra auto divoce rozhoupe), ale z hlediska běžného používání… Nedivím se, že Chrysler v době vrcholící krize vydal prohlášení, že zklamal důvěru svých zákazníků, protože na trh dodává koncepčně zastaralá, neekonomická a neergonomická auta. Tohle auto na mě udělalo dojem „tupé hmoty“. Moc plechu, velká sedadla z kůže, která kloužou a za dvě hodiny vás bolí zadek, nemáte si kam dát kolu (když už si ji koupíte jako typický hasič žízně), pod nohy se vám nevejde nic (u Kaloska to chápu, ale ten je o X cm kratší), dveře se málo otevírají a leze se z toho jako ze špatného gauče… 😉

To je jen podotek, v americkém autě jsem seděl poprvé a tak trochu mě to zklamalo. Ale jinak samozřejmě fungovalo, pojezdili jsme s ním a v pořádku ho vrátili.

Z letiště, kde sídlí jedna z poboček půjčovny Hertz, jsme se vydali k prvnímu cíli, kterým byla projížďka na člunech po národním parku Everglades. Ten je obrovský, ostatně bažina, což je velká část plochy tohoto parku, je jedním ze symbolů Floridy, který jsem zahlédl i ve znělce seriálu Kriminálka Florida (víc jsem z tohoto seriálu neviděl). Našel jsem pár zajímavých odkazů:

  • Národní park Everglades (Český rozhlas Leonardo)
  • Everglades (anglická Wikipedie)
  • Everglades (česká Wikipedie)
  • … a vůbec – Google

Měli jsme domluvenou projížďku v Everglades City, kam jsme jeli pár hodin. Cestou jsme se stavili na benzínce, kde jsem projevil hlad, naštěstí byli ostatní solidární, takže jsme si koupili pravý americký hamburger. Byl poživatelný… Já nevím, co napsat – mně tyhle věci prostě nějak moc nechutnají. Byl lepší než ten, co jsem měl na lodi, ale zase to nebyla nijak extra pochoutka. Znalci asi namítnou, že hambáč na nějaké benzínce dobrý být nemohl a že jsme měli jít tam nebo onam… ale mě to nelákalo, povinnost jsem si splnil a hamburger jsem pak už ani neměl.

Na benzínce se houfoval motorkářský gang. Až v tu chvíli mi došlo, že zatímco u nás jsou rybáři, modeláři, lyžaři, zahrádkáři, včelaři a nebo turisti, v Americe se lidi, kteří se potřebují houfovat, sdružují třeba kolem motorek. Byli to fotříci a asi dvě maminy, kteří prostě jezdili na motorkách – žádných extra žihadlech, ale pohodlných strojích. Kolem dofoukání kola se jich zběhlo všech patnáct, použili k tomu nůž, šroubovák, třináctku a řemen z kalhot, jeden druhému se smáli, jak jsou neschopní a fotili se u toho, jak jim leze pupek z kalhot, když se ohnou. Když se dílo zdařilo, vsedli na stroje, nasadili černé brýle a vyrazili k další benzínce.

Na silnici jsme podobných lidí potkali hodně, docela mě zarazilo, že i takoví na pohled tvrďáci spořádaně nosí oranžovou vestu. Kam se poděla rebelie?

Opět se mi několikrát potvrdilo, že řadit lidi do škatulek podle toho, jak vypadají, je nesmysl a omezenost. Takže předchozí poznámka je jen takové popíchnutí.

Kromě provozu bylo možné na silnici občas zahlédnout také značky PANTHER CROSSING nebo GATOR CROSSING. Panther je panter a gator je aligátor. Ani jedny jsme na silnici nepotkali. Zato jsme viděli školku palem! Jak se u nás pěstují stromky na Vánoce nebo třeba pro osazení veřejných prostranství, tak se na Floridě úplně stejně pěstují – a je to logické! – palmy. Pak se vysazují u kruhových objezdů, křižovatek apod. Nevím sice jak, ale tak nějak jsme se na tom shodli – na těchto místech byly palmy viditelně ošetřované, na rozdíl od jiných, divoce rostoucích.

U krokodýlů

Po pár hodinách jízdy jsme dorazili do Everglades City a u cedule Speedy Johnson’s airboat tours jsme zaparkovali. Byla asi jedna hodina a slunce pražilo jak chuj. Nenápadná bouda, spíše stodola, molo, pár jakýchsi člunů.. s vrtulí… 🙂 V podstatě ticho, nuda, jen zdálky se ozýval řev silných dieselových motorů.

Ve stodole stolek, u kterého seděli tři chlapi, kapitáni, pultík, za kterým stála holka a cvičila malého psíka. Uprostřed regálky se zbytečnými a někdy solidně zaprášenými suvenýry typu krokodýl z gumy, rámeček na fotku s krokodýlem, gumová hlava krokodýla, sklenička s krokodýlem, hrnek s krokodýlem apod.

Zajímavě působilo pexeso s ptáky, kteří se v národním parku vyskytují. Jedná se o mnoho zajímavých druhů, několik z nich jsme pozorovali večer, viz dále.

Projížďka byla dohodnuta na 13:15, kapitán si ještě četl, tak jsme si šli prohlédnout stroj. Připomněl mi naše frézy, jak se říkalo malotraktorům vyráběným v dobách, kdy se ještě nedaly koupit. (Tedy říkáme jim tak u nás na dědině pořád. ;-)) Airbot je člun se dvěma sedačkami pro max. šest lidí, který je poháněn vrtulí. Tou otáčí silný dieselový motor (to jsou tedy řevy, které jsou slyšet zdálky!) ovládaný kapitánem, jenž trůní na sesli o dobrý půlmetr nad svými kunčofty. Jako king. Celý stroj na nás působil svým domáckým původem jako z trilogie o šíleném Maxovi. Jak americké! 😀

Sedli jsme na lavice a pomalu vyjeli na volnou vodu. Chlapík vypadal drsně, s tím knírem, brýlemi a dvojitými kalhotami, ale byl ochotný a vstřícný. Přece jen ho živí turisté, tak ví, jak s nimi. To se projevilo hlavně později… 😉 Řekl nám, že tady máme sluchátka (resp. chrániče), protože motor ve vyšších otáčkách opravdu řve. Také prý, pokud máme brýle, což jsme měli všichni, někdo sluneční, nemáme otáčet hlavu, protože nám poryv vzduchu ty brýle strhne. Takže buď čumět před sebe, nebo sundat.

Bral jsem to jako povinné varování před prohlídkou, přece jen na lavicích nebyl ani pás a celé to působilo živelně, je jasné, že musí stanovit pravidla. Vyrazili jsme, přijeli jsme k prvním keřům, kde nám vysvětlil, že se v této části parku míchá sladká voda a slaná voda z mexického zálivu a že je to zvláštní mix, na který si fauna i flóra zvykly. Sladkovodní stromy rostou normálně, ale ženou to nahoru, protože dole je slano. Slanovodní flóra zase roste dole, max do výšky ¾ metru, protože jakmile slaná voda odteče zpět do oceánu, zůstane jen sladká, která jim nechutná. A tak se to doplňuje a pořád dokola. Dokonce měl domluveného minikraba, který kvůli nám vylezl na větev…

Nějak se mi nechtělo věřit, že tenhle chlap nám bude skoro hodinu vykládat o ptácích. Navíc jsme tam jeli kvůli krokodýlům… Vydali jsme se tedy uličkami floridských lužních lesů a divili se propletenosti stromů a nepropustnosti větví a kořenů.

(Pokračování příště)

Podobné čtení

Jeden malý důvod, proč může člověka příšerně naštv... V Respektu jsem si přečetl, že podle několika průzkumů vládne mezi občany nových...členských zemí vůči EU chladný až nevraživý vztah. Vnímají svazek své země...pouze účelově a odmítají stále vidět vyšší hodnoty, které EU reprezentuje....Osobně jsem pro spojenou Evropu, ale poslední roky ze mě udělaly realistu a blížím...se skepticismu. Drobná každodenní zkušenost, která mě k tomu vede, následuje.
Hudba z Archive.org zdarma – Global Funk Archive.org je archiv internetu - od roku 1999...poctivě ukládá významná data, která na netu existují. Toto úložiště je...členěno do několika sekcí, mmj. obsahuje také knihy, videa, archiv webových stránek...a  hudbu. A o této části se chci zmínit v tomto zápisku.

2 komentáře u „Florida, poprvé ve Státech, Everglades“

  1. Pozn. část parku Everglades je zachycen ve znělce seriálu Kriminálka Miami :o) Omlouvá Tě to, že nevlastníš televizní přijímač 🙂
    Jinak dobrý článek a fotky, asi nejlepší je krtek v plážové košili se sluchátky na uších … hehe

Komentáře nejsou povoleny.