Navigator of the Seas

Pokusím se popsat, co všechno loď nabízí a obsahuje, ale stále to ještě ne zcela chápu, takže to bude líčení užaslé pozemské krysy, která lodím nerozumí. Loď, určená převážně pro dovolenkové plavby rozežraných amerických, německých a dalších turistů (převážně Déček), patří do mnohačetné flotily podobných plavidel společnosti Royal Carribean, která na vyvážení lidí po moři vystavěla svůj business – předpokládám někdy před třiceti lety. Existují tedy Liberty of the Seas, Oasis, Independence, Freedom, Voyager, Adventure, Explorer a mnoho dalších.

Virtuální prohlídka, další informace o technické konstrukci.

Naše loď má 14 palub (deck), přičemž 12-14 jsou částečné (záď a příď), 1-11 jdou po celé délce trupu. Nezjistil jsem, kolik palub je pod čarou ponoru. Loď je obrovská, kamkoliv přijede, vyvolává rozruch a některá města získávají jejím připlutím svůj nejvyšší bod (Cartagena). Nejenom, že si ji neustále fotí sami pasažéři a z měst proudí davy domorodců s foťáky – fotí si ji dokonce i námořníci okolo plujících lodí, a to dokonce s bleskem! 😀 Je to prostě úchvatný kolos, který ční do okolí a dává o sobě vědět. Na druhou stanu – podobně zrůdně velkých lodí jsme potkali několik, takže tento druh dopravy je sice exkluzivní, ale ne zázračný.

Fakta o lodi

  • První plavba: 14. 12. 2002
  • Patronka: Steffi Graf
  • Maximální šířka: 49,1 metrů
  • Šířka v čáře ponoru: 38,6 metrů
  • Délka: cca 311 metrů
  • Ponor: 8,6 metru
  • Výška po špičku komínu: 63 metrů
  • Rychlost: 23,7 uzlů, což je cca 12,2 m/s
  • Kapacita pasažérů/maximálně: 3138/3807
  • Počet kabin s výhledem: 1077
  • Max. členů posádky: 1213

Při vstupu jsme dostali SeaPass – čipovou kartu s číslem kajuty, jménem a tak. Jednak sloužila jako klíč ke kajutě, jednak jako kreditka, jednak jako ID – doklad totožnosti, který se předkládal při opouštění lodi a také při opětovném nastupování.

Na lodi bylo jídlo a pití zdarma, přesněji řečeno v ceně zaplacené za plavbu. Robert předem dokoupil pakl 12 lahví vína, které jsme si postupně vybrali ve sváteční restauraci – jinak se alkohol podával ve vybraných barech za vybrané ceny. Nikdo z nás neměl důvod dávat si panáka, ale kdybychom chtěli, cena by se přičetla na vrub kajuty – právě k tomu sloužila karta, kterou by člověk na baru předložil. Vlastně trochu kecám – jednou jsme si dali barevný drink, takže jsme to vyzkoušeli. Kromě alkoholu se kartou „platilo“ i jinde, tedy za různé jiné nadstandardní služby.

Paluba 1-3

První paluba slouží k nástupu do lodi, jsou tam zřejmě kabiny mužstva a sklady – nevím. O dalších jsem toho taky moc nezjišťoval, vpředu je někde kino.

Paluba 4

Zajímavá je až paluba čtvrtá, kde je sváteční restaurace, kde jsme byli několikrát na večeři. V prostřední části je kasino a vpředu Scooner Bar pro tvrdé chlapy s doutníky a whiskey. Zvenku je paluba identifikovatelná podle záchranných člunů, do jednoho se prý vejde 150 lidí, ale radši jsme to moc nepočítali. Na této palubě je moře nejblíž, bývala často zavřená, voda občas stříkala až ke dveřím. Jen dodávám, že moře bylo odhadem alespoň deset metrů pod úrovní paluby, obrázek si můžete udělat sami…

Paluba 5

Všechny restaurace jsou na zádi, patra 3-5 tvoří již zmiňovanou (třípatrovou) restauraci, naše místo bylo na palubě čtvrté, nad námi byly galerie a hrával tam klavír.

V prostřední části trupu jsou po obvodu kabiny, vprostřed pak promenáda s obchody, kavárnou a klubem, kde hrával Kinetic Band a další muzikanti, párkrát jsme tam byli na hity 80. let. Parádně tam pařili dva pánové vyššího věku – měli naučené tanečky, kreace, synchronně nebo v páru… Pěkně se na ně dívalo, i když jeden dělal ženu… 🙂

Pravidelně jsme chodili do kavárny, kde jsme pili kafe (někdo decaff, tedy kávu bez kofeinu) a dávali si do nosu, tedy hlavně já. Měli tam totiž milé dobroty „ke kávě“. Muffiny, řezy, koláče, minibagety. Všechno čerstvé a chutné. Mňam.

Paluba 6

Nic zajímavého, kajuty, obchodní oddělení firmy RC, strop promenády, která vypadá jako ulice se vším všudy – i popelnice šlo najít.

Paluba 7

Knihovna, totálně odfláklá, prázdná, akorát denně SAT News – hlavní zprávy ze světa dodávané satelitem a tištěné na papír. Kajuty.

Paluba 8

RC online, internetová kavárna, přístup velmi drahý (desítky dolarů za hodinu) a pomalý, takže jsem se zařídil podle hesla Přišel jsem, viděl jsem, odešel jsem. Dál kajuty.

Paluba 9, 10

Naše bydliště – kajuta číslo 1308, desátá paluba. Myslím, že na celé palubě jsou jen kajuty a vlastně strojovna – motory bylo slyšet hlavně v první třetině plavby, kdy bylo moře trochu divoké…

Paluba 11

Windjammer, náš oblíbený bufet, kde jsme toho odjedli opravdu dost. Restaurace úplně na zádi s vypoulenými okny a krásným výhledem. V prostřední části první horní paluba, kde jsou bazény, whirlpooly a solárium (což – jak se k lítosti holek ukázalo – byl jen bazén uzavřený ze všech stran vyjma stropu). Tady se ke konci výletu, když jsme se blížili do většího tepla, vyvalovaly ženské v plavkách a dělaly se pěknými. Škoda že už skoro úplně všem bylo dávno -desát.. 😀

Paluby 12-14

Navazují na palubu jedenáctou a jsou rozděleny na přední a zadní část. Vpředu terasy pro opalování, lázně a různé procedury jako manikúra, kadeřník, bělení chrupu. Vzadu stylový karaoke bar a soukromé salonky, sportbar a herny pro děti. Po obvodu celé lodi běžecká dráha s výhledem na širý oceán.

Na zádi dále: basketbalové hřiště, lezecká zeď, dráha pro inlajny, minigolf s pohledem na zčeřené moře za zádí, část zadní paluby jen pro děcka (kterých jsme potkali všehovšudy tak asi deset) – různé hry typu Hop schotch a Tic tac toe. Dokonce tam měly svůj „bar“ Mořský svět, kam nesměli dospělí… 🙂 (Ne, nebyl jsem tam.)

Více na netu

Hrubý popis jsem zvládl, ale neptejte se mě, kde jsou obrovské sklady surovin a potravin, tanky s pitnou vodou, nepitnou vodou, prádelna, prostor pro ohromné množství odpadu všeho druhu, kde je elektrárna, palivo a milion dalších věcí. Nevím, ale jsou tam. Stále k dispozici.

K tomu odpadovému hospodářství – společnost RC se hlásí programu Save our waves, jehož smyslem je neznečišťovat oceán. Je přísně zakázáno házet cokoliv do moře (včetně vajglů), moře prý šetříme také tím, že ručník použijeme více než jednou. Nevím – při odpichu v Cartageně se zpod lodi valila kvanta černočerné odporné tekutiny – doufal jsem ve zvířené dno, Robert tvrdil, že se vypouští záchody, prý zahlédl cosi povědomého… Tak nevím… 😀

Další informace k lodi:

4 komentáře u „Navigator of the Seas“

  1. úchvatné, zajímavé, dechberoucí! koukám, že červeného protekly litry 🙂

  2. Protekly…. to je ale opravdu ošklivé slovíčko! Vychutnávali jsme všemi smysly – takže neteklo, ale pomalu bylo vychutnáváno… :-p

    • Co červeného, ale kolik bylo hroznového, že? 😛 A když vzpomenu na vejce, těch bylo taky spousta. Když se takhle po ránu vyndají z lednice, tak jsou nejlepší…

      • Neřikej to!!! To je hrozné, člověk tady něco smolí a vy mu ztěžujete takovými škaredými slovíčky..

        Pro ostatní: neříká se vejce, ale vajíčka, Lednici znám jen jednu a hroznové víno je asi tak logické jako „hospitalizovat v nemocnici“. Grr.

Komentáře nejsou povoleny.